Klasická otázka na úvod: jaké byly tvé fotbalové začátky?
Začínala jsem ve vesnici jménem Dobré Pole. Hrála jsem se samými kluky, bylo to takové divné, oni měli svůj kolektiv a když jsem byla lepší než oni, tak to špatně nesli. Nechci, aby to vyznělo blbě a vychloubačně, ale byla jsem šikovnější a hlavně jsem na sobě chtěla pracovat a hrát, bylo to na mě vidět. Oni tam sice chodili, ale úplně velké zapálení do fotbalu jsem ne ve všech viděla. Nakonec to ale skousli a dodnes jsme kamarádi a bavíme se, takže dobrý. (směje se)
V žácích jsem hrála za Dobré Pole a potom jsem přestoupila do Kouřimi, z té jsem se poté vrátila zpět do Dobrého Pole, kde jsem se už zapojila do ženského týmu. S tím jsme hráli proti ženskému béčku Sparty v divizi B. Tam si mě všimla paní trenérka Iva Mocová, pozvala mě na trénink, to pozvání jsem přijala a začala jsem tak trénovat se Spartou.
Na zápas Sparta “B” vs. Dobré Pole došlo v říjnu 2018 a Sparta zvítězila 21:0. Jak se stane, že i v takovém utkání si člověk dokáže říct o angažmá?
Asi jsem tam nejvíce běhala (směje se). Jako ročník 2003 jsem tam byla nejmladší, měla jsem i spoluhráčky třeba ročník 2001, ale většina spoluhráček byla ročník devatenácet-něco, například i 1980. Bylo ale skvělé, že jsem okolo sebe měla starší spoluhráčky, maminka mě tím pádem mohla pouštět na fotbal. A poté právě když jsem měla jít do Sparty, tak to pro ni bylo komplikovanější, jestli mě vůbec pustí. Pak ale zakročil taťka, který řekl, ať mě pustí, takže to vyšlo.
V té tvé první sezoně 2018/19 v ženském fotbale jsi za divizní Dobré Pole začala zmíněným zápasem proti Spartě, tam bylo jasné, že je kvalita obou týmů jinde. Následně je ale vidět ze statistik, že jsi se v dalších třech zápasech rozstřílela: proti Třebestovicím dva góly, s Tuklaty gól, Mnichovo Hradiště opět dvě vstřelené branky... Dá se říct, že jsi tam výkony byla lídr?
Dovolím si říct, že ano. Byla jsem v útoku. Jak jsem říkala, tak nejmladší, hodně jsem běhala. Ostatní holky byly třeba už i maminky, o to to měly komplikovanější a neměly na trénink tolik času. Hodně míčů chodilo na mě, hodně jsem i kombinovala nebo se o to snažila. A hlavně jsem chtěla dávat góly - to byla ta motivace. Vyhrát a pomoci tím nějakým způsobem týmu. Byla a je to tam pro mě druhá rodina.
Sezona 2019/20, přesun z Dobrého Pole do Sparty. Zároveň posun z divize do ČFLŽ, třetí nejvyšší soutěže. A ty jsi v prvním mistrovském utkání za Spartu hned skórovala, v září 2019 proti TJ Hrádek. Takže tento posun jsi zvládla dobře?
Na začátku to bylo “wow, Sparta”. Ale chtěla jsem hrát, měla jsem velkou motivaci. A měla jsem i podporu od bývalého pana trenéra Oldřicha Vedrala, který mě k fotbalu hodně vedl a trénoval mě ještě, když jsem hrála s kluky, dodnes se spolu hodně bavíme. Podporu jsem měla také od táty, strejdy a přátel.
Sezona 2020/21, Sparta “B” už hraje druhou ligu. A ty v prvním zápase proti FC Praha opět skóruješ. Další vyšší úrovni ses tedy opět přizpůsobila?
Určitě to bylo něco nového, divize je taková pomalejší, ve vyšších soutěžích už ten fotbal je plynulejší a rychlejší. Vždycky se té vyšší úrovni snažím přizpůsobit a myslím, že se mi to povedlo. Dokonce jsem i vedla tabulku střelkyň. Nejde samozřejmě o to jen dávat góly, fotbal je týmový sport, jsem ráda za tým, když vyhráváme. Je to o spolupráci a komunikaci.
Nastupuješ jako útočnice. Hrála jsi vždycky v útoku?
Když jsem byla v žácích, tak jsem hrála i zálohu. Uvolnilo se tam místo a já jsem chtěla být v základu, tak jsem řekla, že tam půjdu (směje se). Ale pak se mně i trenérům osvědčil útok. Takže většinou hraji útok. A jednou jsem snad byla i pravý bek, když jsme v Dobrém Poli měli méně hráček - občas to je v divizích náročnější, holky onemocní nebo otěhotní a podobně, takže je vás třeba i méně na střídání, ale to nemyslím vůbec zle, tak to prostě je.
Jaké máš silné stránky?
Rychlost. Běhaní celkově, sprint i vytrvalost. Také jsem kolektivní typ, takže ráda rozdávám míče. Nejsem sólista. Jasně, je skvělé dát gól, ale fakt mi jde hlavně o to, abychom vyhrávali.
V B-týmu patříš do základní sestavy, tým vede s velkým náskokem druhou ligu. Máš už promyšlené své kroky dál?
Z béčka bych se chtěla probojovat do áčka. Druhá liga není špatná, máme tu dobrý kolektiv, ale když nemůžeme postoupit a budeme hrát furt to samé dokola, tak se ztrácí motivace. Ta cesta dál tedy vede přes áčko, případně jiný ligový tým jako Plzeň nebo Liberec, kde jsou tréninky na úrovni. Přála bych si také někdy podepsat smlouvu.
Když bys měla říct tvůj největší dosavadní úspěch ve fotbalové kariéře, co by to bylo?
Určitě reprezentace do 19 let, kam jsem se dostala a kam pravidelně dostávám pozvánky. Myslím si, že dřu a zasloužím si tam být. Byla to má vysněná věc, splnilo se to a jsem hrozně ráda, že jsem se tam dostala. Je tam skvělý kolektiv, budeme na EURO. Takže co více si přát.
Byla jsem jednou i v reprezentaci do 17 let, na týdenním soustředění v Praze, hráli jsme proti Dukle. Byl to jen neoficiální přátelský zápas, ale pro mě to byla obrovská pocta a první zápas. Byli se tam podívat i moji rodiče. Po tomto soustředění jsem byla nominovaná s reprezentací do Norska, ale to se neuskutečnilo, neboť začal covid. A covid se pak prodloužil na dobu neurčitou, nikdo nevěděl, kdy to skončí... A když se znovu začal hrát fotbal, tak už jsem se věkově posunula do kategorie WU19.
.webp)
V reprezentaci WU19 jsi debutovala v utkání proti Řecku 15. září 2021 v Roudnici nad Labem. A kromě prvního startu jsi si připsala i první gól...
… a poslední asi (směje se). Ne vážně, teďka už mi ty góly tolik nepřibývají, od té doby jsem se v reprezentaci netrefila. Věřím ale, že do finální nominace na EURO se probojuji. Byla by to skvělá zkušenost. Komu se to v osmnácti letech podaří, je to úžasná příležitost, moc se na to těším, doufám, že to vyjde a pan trenér Navrátil mě nominuje.
V roce 2019 jsi nafotila charitativní kalendář Nové Háro. Jak tě k tomu vybrali?
Vůbec nevím, asi kdo hrál v tu dobu nejlépe (směje se). Hráli jsme zápas a po něm za mnou přišel pan trenér Peter Bartalský s jeho ženou. A najednou mi řekli, že budu fotit kalendář. Byla jsem po zápase, úplně vyflusaná, tak říkám “dobře” (směje se). V té době jsem byla ve Spartě jen chvíli a na tom kalendáři jsem byla jako nejmladší. Určitě to byla dobrá zkušenost, fotilo se to na tribunách na Strahově.
Od fotbalu pojďme k osobnímu životu. Odkud pocházíš?
Jsem z Krymlova, což je vesnice kousek od Kostelce nad Černými Lesy. A pro ty, co neví, kde je Kostelec nad Černými Lesy, tak je to u Říčan (směje se).
Do Prahy to máš 60 kilometrů, jak se to dá v praxi zvládat?
Do Prahy mi to trvá hodinu a půl. Když mám školu od sedmi, tak vstávám i ve čtyři ráno. Jezdím autobusem z Olešky, to je hned vesnice vedle nás. Takže autobusem jedu na Háje a z Hájí metrem do školy na Kobylisy, takže skoro celé “céčko”. Občas mně tedy hodí rodiče na vlak do Říčan, a už mám řidičák, tak se občas i hodím sama. Když mám školu do půl třetí, tak jdu s kamarády odpoledne ven, poté trénink od půl šesté na Strahově a domů přijedu večer někdy v devět, v deset. A další den znovu vstávání brzy ráno.
Studuješ střední veřejnoprávní školu Trivis. Co si pod tím mám představit? Co z tebe po vystudování bude?
Můžu být policistka, hasička, záchranářka, právní zástupkyně, soudkyně... Těch veřejnoprávních možností je více. Kromě klasických předmětů mám například sebeobranu, kriminalistiku, psychologii, právo, bezpečností činnost. Začala mě bavit kriminalistika, ta mi i jde, mám z ní jedničky. Baví mě i pomáhat lidem, mohla bych tedy být policistkou. Po střední bych chtěla zkusit vysokou školu, nebo uvidím, třeba půjdu dělat úplně něco jiného (směje se).
Co děláš ve volném čase, když ti nějaký zbyde ?
Když mám volný čas, tak ho trávím s rodinou, sestřenicemi, bratranci a přáteli. Snažím se ten čas využít ve svůj prospěch. A vídat se s lidmi, se kterými se tak často nemůžu vídat.
Také děláš hasičský sport. Řekneš nám k tomu více?
Myslím si, že tento sport někteří lidé neznají, i když jsem koukala na nějaké statistiky, že jde o třetí nejpopulárnější sport v Česku, za fotbalem a hokejem. Asi ta nejznámější disciplína je “požární útok”. Jsou i další disciplíny, běh na 100 metrů s překážkami nebo například štafeta, kde kolektivně překonáváte překážky a celou dobu máte proudnici, která nahrazuje štafetový kolík. Vyhrává ten, kdo doběhne s lepším časem. A nesmíte udělat ani jednu chybu, jinak je to neplatný pokus. Nejlepší týmy z okresních a následně krajských kol postupují na mistrovství ČR. Minulý rok jsem na mistrovství byla, byli jsme třetí, což bylo hodně dobré. Běžela jsem jako “hostující” za Kšely z okresu Kolín. Jinak je můj mateřský oddíl Kostelec nad Černými lesy. Hasičský sport dělá i má mladší sestra a mamka je trenérkou.
