V La Masii mě brali jako jednoho z nich

Pavel Šulek se po studiu na gymnáziu v rodném Kladně rozhodl jít na bakalářské studium do anglického Derby, kde si vybral obor sportovního managementu. Jedním z důvodů, proč tam šel, bylo, že se popři studiu chtěl věnovat i hraní fotbalu. Vinou zranění toho však odehrál málo a postupně nacházel stále větší vášeň v trénování, díky kterému se dostal až na Spartu.

Na jeho cestě absolvoval stáže v Derby County nebo FC Barcelona, ​​o kterých v tomto rozhovoru řekl víc.

Studium v ​​Británii je dost propojeno se stážemi a praxí, na čemž je postavena větší část místního studia. University of Derby je partnerem klubu Derby County, díky čemuž existuje program stáží pro studenty. Mohl jsem si tak vybrat, do kterého oddělení půjdu. V nabídce byl marketing, ticketing... tyto stáže jsme měli možnost absolvovat především ve 2. ročníku, kdy jsem už věděl, že bych chtěl trénovat.

Vybral jsem si, že půjdu do akademie. Trávil jsem tam spoustu času, protože jsem dělal i fotbalového rozhodčího. Pak jsem dělal v akademii pro školy, kde jsem měl na starosti identifikovat talentované fotbalisty, což bylo něco jako skauting, ale nemusel jsem nikam cestovat. Ty hráče mi oni většinou přivedli, protože to bylo ve spolupráci s již zmíněnými školami. Trenéři mě učili, jaké principy drží při skautingu a celkově jejich trenérskou filozofii. Tohle jsem pak aplikoval i do tréninkového procesu, se kterým jsem jim pomáhal.

Takto to fungovalo během 2. ročníku studia. Obvykle jsem tam byl jednou za týden. Když jsem pískal, tak jsem dával feedback na určité hráče pro trenéry. Ve třeťáku to probíhalo trochu jinak a bylo to více samostatnější i v rámci finálních projektů a bakalářky.

Sebedůvěru v to, že bych mohl jednou trénovat a celkově mi to otevřelo oči. Delší dobu jsem byl nastaven tak, že pokud nebudu hrát fotbal, chtěl bych v něm působit v nějaké jiné formě. Dříve jsem si říkal, že jednou by se mi to mohlo podařit na Kladně, kde jsem vyrůstal a i hrával. Tato zkušenost mi však ukázala, že to nemusí být jen na Kladně, ale může to být i někde výše.

Derby byla skvělá zkušenost, kde jsem dostal základy k trenérským licencím a trénování jako takovému. Lidé v klubu byli hrozně milí. Našel jsem si tam známé, kteří mi velmi pomohli, ať už v klubu, škole nebo s pískáním. Kdybych nebyl na té škole, tak by se na tu stáž dostávalo velmi obtížně, takže jsem za tuto příležitost, která byla k nezaplacení, opravdu rád.

Je, ale je to minorita lidí, kteří tam zůstanou. Jsou to většinou lidé, kteří se tomu chtějí věnovat na plný úvazek. Já jsem ale věděl, že se chci vrátit do Čech, takže jsem to nějak neřešil.

V roce 2019 jsem se vrátil z Anglie a začal jsem pracovat jako projektový a marketingový manažer na Pražském fotbalovém svazu. Současně jsem ale chtěl někde trénovat. Dostal jsem se k trenéru Michalu Vychodilovi, se kterým jsem absolvoval pohovor, ukázkové tréninky, a nakonec jsme se dohodli. No, a od té doby jsem na Spartě.

Už když jsem nastupoval, s Michalem jsme konzultovali možnost stáží a mě celkově nakopla zkušenost z Derby a také na jaře podniknutá stáž našeho hlavního trenéra Tomáše Kabeláka, který byl v Rapidu Vídeň. Říkal jsem si, že bych rád někam zajel a rozšířil si obzory. Od té Anglie už uběhl nějaký čas a bylo by fajn si to zopakovat. Shodou okolností měl tehdy můj mladší bratr narozeniny, tak jsem ho chtěl vzít do Barcelony na fotbal a napadlo mě, že tam týden zůstanu a zkusím si domluvit stáž.

Přes LinkedIn mám nakontaktováno mnoho lidí, kteří se pohybují při fotbale a zkoumal jsem, jak by se to dalo domluvit. Nakonec jsem se dostal k trenérovi barcelonské U10, se kterým jsme si sedli a vše domluvili. Když jsem však byl na cestě do Barcelony, ještě jsem stoprocentně nevěděl, zda vše klapne. Po přistání jsem mu napsal, že jsem tam a on mi poslal plný přístup do La Masie a další informace. Pak mi již spadl kámen ze srdce.

Nebyl to úplně stážový program, ale díky kartě s neomezeným přístupem jsem se mohl pohybovat všude – po všech trénincích kategorií od U17 a níže, protože ti starší trénovali jinde, a především brzy ráno. Mohl jsem si dělat, co jsem chtěl, bylo to čistě na mně. Měl jsem rozpis, kdy jednotlivé kategorie trénují a s Albertem (trenér U10) jsme byli domluveni, že mi představí akademii a vysvětlí její principy. Zároveň jsem si mohl povídat se všemi trenéry mládeže, a také natáčet tréninky. Mohl jsem víceméně cokoli, takže jsem se to snažil využít na maximum a střídal jsem všechny kategorie. Když jsem odcházel po prvním dni z akademie, tak mi až tekly slzy.

Šlo o super zážitek, který byl podtržen ještě o to víc, že ​​od mala fandím Barceloně. Byl jsem překvapen, že mi tam dovolili chodit všude. I ti lidé tam byli překvapeni, že mám takové povolení. Například během tréninku se mi stávalo, že mě chodila vyhodit ochranka a musel jsem jim vysvětlovat, o co jde, načež si to ověřovali.

Třešničkou bylo, že jsem narazil na Erica Garciu, Gaviho a viděl jsem i Xaviho. Všechno to bylo výborné a jsem rád, že to takhle dopadlo. Například s Ericem jsme si skvěle popovídali, je to skvělý chlap. Trošku mě jen mrzelo, že Gavi neumí takřka anglicky.

Byli super. Takovou otevřenost jsem v životě nezažil. Vyměnili jsme si čísla, řešili jsme různé drobnosti, složení tréninků a rozebírali jsme i takové detaily tréninkového procesu, jakým může být zapojení Life Kinetiku. Bavili jsme se spolu úplně o všem. Byli trpěliví, zodpověděli všechny mé otázky a bylo skvělé, že všichni uměli perfektně anglicky. Od trenérů ze Strahova jsem dostal otázky, které jsem položil trenérům v Barceloně a ti mi na ně bez problémů odpověděli. Následně jsem to posílal zpět na Spartu. Není tam lehké se dostat, ale když už tam jste, tak vás berou jako jednoho z nich.

Největším rozdílem byla práce s hráči. V Derby to berou podobně jako Sparta – řeší sílu, prevenci, měří rychlost, pracují s úpolovými cvičeními, a i složení tréninků bylo podobné. Barcelona se lišila v tom, že všechno se dělalo s míčem v týmových cvičeních. Naopak, bylo tam velmi málo izolovaných drillů, což mě opravdu překvapilo, protože když se podíváte na hráče Barcelony, tak ti vynikají vytříbenou technikou. Rozdílem však je, že oni na ní pracují ve hrách. Každý trénink tam začíná bagem a jeho různými formami. Zajímavé bylo, že při něm neomezují doteky, ale čas na míči, kdy počítali do 2-3 sekund, do kdy ho musel hráč odehrát.

V Barceloně mají jasnou vizi a metodologii, jak to dělat. Mají tam celé metodologické oddělení a minimálně dvakrát měsíčně si sednou s trenéry a přebírají tam nové trendy, nápady a tak dále. Je to jako konference, na které jsou trenéři a lidé ze zmíněného oddělení.

Také mě například překvapilo, že tolik nekladou důraz na převzetí míče. Nechávají to na hráčích, ať si to sami zkusí a naučí se to ve hře. Velký rozdíl je, že tam využívají fotbalisty z celého světa, čemuž pomáhá to, že po celém světě mají své vlastní akademie, kde je ředitel z barcelonské La Masie a trenéři jsou místní. Oni si pak stahují ty talentované fotbalisty do své akademie.

Práce s míčem v rychlosti a tempu. Tím, že jsem viděl spoustu jejich tréninků a zápasů, tak můžu říct, že všechno se tam dělalo v obrovském tempu. Fyzicky jsou vyspělejší, jsou to vyloženě atleti – všichni jsou si výškově podobní, mají svaly, prostě typičtí angličtí fotbalisté. Když si vezmete Spartu, tak tady máme čtyři vyšší fotbalisty, další středně vysoké a několik malých. Neříkám, že to je špatně, ale ten kontrast by vás praštil do oka. Také si ale troufám říct, že někteří naši kluci jsou mnohem talentovanější a šikovnější, ale nejsou zvyklí hrát v tak vysokém tempu a nasazení. Rozdíl je tedy ve vytipování hráčů, skautingu, ale ta tréninková jednotka sama o sobě je dost podobná a také školy jsou tam propojeny, jako to máme i my. Zajímalo by mě naše srovnání v zápase.

Hlavně to nastavení mysli. Například na tréninku Barcelony jsou 10letí kluci schopni se poprat, protože pro ně neexistuje nic jiného, ​​než je výhra. V Anglii byli hráči také nastavení velmi pozitivně. Další věcí je koncepce z Barcelony, ze které využívám více cvičení, které mám natočené/zapsané a zapojuji je do našeho tréninkového procesu. Různé typy baga, přihrávková cvičení nebo zakončení s kladením důrazu na dravou disciplínu. Hlavní trenér Tomáš Kabelák je otevřený těmto věcem a často se spolu o nich bavíme, za což jsem opravdu rád. Samozřejmě nejde vzít vše, co vidíte a ihned to aplikovat na naše hráče a zároveň je jasné, že vše, co dělají v Barceloně, nemusí být správně. Je to především skvělá inspirace pro nalezení mezer a naučení se něčeho nového, lepšího.

Rád bych. Do budoucna bych chtěl něco vymyslet. Nejraději bychom jeli jako celý tým realizáku, ale to se nedá díky našemu kalendáři na Strahově. Velmi bych se chtěl podívat na Bayern a také do Itálie, jak to dělají třeba v takovém Bergamu.

Stále si dokončuji vysokou školu, dokonce až dvě, jednu dálkově v Barceloně a druhou taky dálkově, byť tady v Praze. Kromě Sparty pracuji také jako produktový manažer pro Česko v jedné obchodně-sportovní firmě. Co se týče televize, tak to vzniklo tak, že před rokem a půl jsem psal o naší práci na Strahově v době covidu do čtvrtletníku magazínu Football Club. Po návratu z Barcelony mě oslovil Karel Tvaroh s pozváním do podcastu Nosiči vody, kde jsem mluvil o svých zkušenostech z Anglie, Španělska a také naší Sparty.

Podcast se zřejmě vydařil, protože jsem následně dostal pozvání na Canal+ Sport, kde bývám hostem ve Fantasy Show. Rozebíráme v ní dění první anglické ligy v návaznosti na Fantasy Premier League. Patřím mezi určitý okruh hostů, kteří se tam objevují a společně s Karlem a Zdeňkem „Bobbym“ Zlámalem (bývalý fotbalový brankář) jsme utvořili skvěle sehraný tým.