Jaké jsou tvoje dojmy po přestupu do Sparty?
Je to skvělý pocit, obrovská pocit. Jsem teď součástí velkého klubu, který je slavný po celém světě, každý ho zná. Jsem rád, tu můžu být. Věřím, že spolu budeme úspěšní.
Jak na tebe zatím zapůsobil klub.
Skvěle, všichni, se kterými jsem se setkal, na mě působí výborně. Jsem rád, že jsem tady. Jsou to skvělé pocit, těžko to popsat slovy, ještě čekám, až to na mne úplně dolehne.
Vím, že přeješ Arsenalu a že na tebe dost zapůsobil i kontakt s Tomášem Rosickým…
Je to legenda, člověk, který ve fotbale něco dokázal. Když vám člověk takového typu řekne, že vás chce v klubu, tak je to nepopsatelné. Když jsem s ním poprvé telefonoval, běhal mi mráz po zádech. Byl to takový bonus k tomu zájmu Sparty.
Jak dlouho se přestup táhl?
Nebylo to tak dlouhé, byť subjektivně se mi zdálo, že to trvá. Řešilo se dost věcí, ale jednání ze strany Sparty bylo velmi přímé a korektní, cítil jsem, že o mě má zájem. I to pomohlo k tomu, že jsem se pro Spartu rozhodl.
Jak jsi vlastně začal s fotbalem?
Začínal jsem s tenisem, maminka byla velká fanynka tenisu. Otec i bratr ale byli fotbaloví brankáři, a když jsem viděl, že brácha chodí na tréninky, tak jsem chtěl být jako on. Otec mě poslal do Žiliny na trénink a bylo to. Původně jsem chtěl být útočník, ale jednou chyběl brankář na tréninku a já byl „ten syn fotbalového brankáře“, tak mě dali mezi tři tyče.
POSILA | První rozhovor Dominika Holce
Sparta má v brance velkou konkurenci. Věříš si na pozici jedničky?
Od malička jsem zvyklý bojovat o místo v bráně, nikdy jsem neměl nic jisté. Každý zápas jsem bral za odměnu a dělal jsem všechno pro to, abych mohl hrát i další. Vím, jak velká je to konkurence, ale to člověka posouvá dopředu, můžete se zlepšovat. Takhle jsem nastavený. Udělám všechno proto, abych pomohl mužstvu.
Po devatenácti letech jsi skončil v Žilině. Jak vnímáš svůj přesun do Sparty z tohoto pohledu?
Je to zvláštní, po takových letech v Žilině. Ale dívám se na to jako na minulost, Žilině budu dál fandit, ale je to za mnou. Těším se na nové výzvy ve skvělém mužstvu se skvělými fanoušky.
Konec v Žilině byl asi velký šok, že?
Ano, obrovský, nikdy jsem nečekal, že by se něco takového mohlo stát. Nikdy tam nebyl problém ohledně peněz nebo se zabezpečením, vše tam vždycky fungovalo. Pro nás, kteří jsme tam byli víc let, to bylo, jako když vám někdo zlomí srdce. Byl jsem tam celý život, představoval jsem si tu rozlučku jinak, byla to rána. Rychle jsem se ale otřásl a chtěl jsem si z toho vzít to pozitivní. Najít si další krok v kariéře, který mne posune dál.
Jak jsi vlastně po skončení smlouvy v Žilině trénoval?
Individuální tréninky nejsou moc zábavné, s týmem je to vždy lepší. Ale dělal jsem maximum. Měl jsem velké štěstí, že se mi ozval Martin Kuciak, který také chytal v Česku a původně je ze Žiliny. Oslovil mi, jestli s ním nechci trénovat, což jsem uvítal. Do toho se přidal můj táta a společně jsme pracovali. Moc mi to pomohlo. Krom toho chodím běhat, cvičím a dělám všechno, co jde.
Co pro tebe teď znamená Sparta?
Je to můj klub. Udělám pro ní všechno. Budu dělat všechno proto, abych týmu a klubu pomohl k co nejlepším výsledkům. Sparta je klub, který je předurčený k úspěchu a věřím, že se vrátí ta doba, kdy se každý Sparty bude bát. Věřím, že si zasloužíme respekt a i já k tomu pomůžu.
