WU11: Dobrá hra i výsledky na turnaji v Měcholupech
Družstvo starší přípravky v neděli 15. května odehrálo republikový turnaj v Horních Měcholupech, kde se postupně utkalo s Pardubicemi, domácí Slavií a Slovanem Liberec. Turnaj popisuje trenér ACS WU11 Radek Štrobl.
Po dvou týdnech od posledního nepovedeného představení v Krásné Studánce jsme zavítali na hřiště pořádající Slavie v Horních Měcholupech. Poslední naše vystoupení jsem mimochodem komentoval slovy o tom, že nám turnaj v Krásné Studánce nevyšel, ale díky malému hřišti nám zcela jasně ukázal, kam je potřeba upřít pozornost, abychom obstáli i v zápasech, kde není prostor na naši hru.
Hřiště tentokrát svými rozměry podporovalo mládežnický fotbal a organizace turnaje byla parádní. Turnaj jsme opět podřídili přípravě na závěrečné finále v Brně a vzali opět maximální počet hráček. Soustředili jsme se pak především na hru, kterou chceme předvádět, a na aktivní pohyb po hřišti, napadání a přepínání činností ve hře. Vše, na čem jsme v poslední době intenzivně pracovali a co nebylo v naší hře úplně optimální.
Tým Pardubic si v prvním zápase na Spartu po poslední výhře možná věřil, ale nyní od začátku řídil zápas tým děvčat Sparty. Přesvědčivě jsme první zápas dovedli k vítězství 7:1. Otestovali si v bráně dvě brankářky, a to především po herní stránce, a stejnou šanci dostala na hřišti každá hráčka. Zkoušeli jsme pro některé z nich i zcela nezvyklé pozice.
V druhém zápase nás čekala děvčata Slavie. Vždy je naší snahou tyto zápasy nehrotit a nedělat ze soupeře nepřítele číslo 1 a to i přes to, že nás Slavie posledně opravdu dost nahecovala. Po počáteční otrkávané začala děvčata Sparty zjišťovat svoji kvalitu a jejich sebevědomí nám rostlo před očima, a to jsme gólově stále dotahovali.
Ani zde jsme se jako trenéři nesoustředili na vítězství a zkoušeli jsme dál holky v sestavě. Naše hra a technická připravenost, kterou tentokrát podpořila herní aktivita, dovedla tým Sparty k těsnému, ale zcela zaslouženému vítězství 4:3 a radost děvčat byla opravdu upřímná a krásná. Emoce dělají sport sportem a radost na jedné straně střídal pláč na tvářích slávistek stále dost překvapených z toho, co se dělo. Krásný zápas v obrovském tempu.
Závěrečný zápas se nesl v duchu předešlých. Přes únavu jsme Liberec přehrávali do chvíle, kdy jsme neproměnili jasný gól na 4:0 a z odkopu za obranu inkasovali. Soupeř se šťastně dostal k dalšímu gólu a lichotivému stavu 2:3, ale to bylo vše. Po několika parádních trefách a velkolepému sólu jedné z našich obránkyň, kdy obešla čtyři soupeřky, a nakonec i brankářku, jsme zápas dovedli do vítězného konce 6:3 a po krátké radosti upřeli pozornost k velkolepému finále za čtrnáct dní.
V neděli jsme se skutečně a neplánovaně blýsknuli. Hra byla dobrá, technika na míči trochu pokulhávala. Tráva nám dělá stále potíže, a to zde byl trávníček na jedničku, v nasazení a pohybu jsme udělali velký skok. Také zdravá konkurence a týmový duch jsou na správných hodnotách. Nezbývá nám tedy nic jiného než vše, co umíme, doladit a pokusit se v závěrečném turnaji ukázat dobrou práci všech u týmu v této sezóně.