Petra Čecha jsem potkala jako prvního
V dalším dílu seriálu Tváře Sparty o zaměstnancích klubu vám tentokrát představujeme asistentku sportovního úseku Kateřinu Novákovou, která v klubu pracuje více než 17 let.
Katko, jak ses dostala k práci ve Spartě?
K práci ve Spartě jsem se dostala úplnou náhodou. Ozvala se mi bývalá spolužačka ze střední školy, která v tu dobu pracovala u pana Vopršala. Ten byl zároveň tiskovým mluvčím ve Spartě. Zavolala mi, že hledají na Spartu někoho do fanklubu. Přišla jsem na pohovor a plácli jsme si. Přebírala jsem fanklub od Dagmar Bergerové, což byla manželka Honzy Bergera. Začínala jsem tedy ve fanklubu, bylo to v únoru 2002. V té době fungovaly jinak než dnes. Starala jsem se o to, aby členové měli své kartičky, průkazky, platili včas. Šlo tedy primárně o administrativu fanklubu.
Nyní pracuješ ve sportovním úseku. Kdy přišla tahle nabídka?
Oslovil mě generální sekretář Sparty Rudolf Baťa s tím, že Hanka Daníčková, která u něj tehdy seděla, bude odcházet a jestli bych o tu práci měla zájem. Co si budeme povídat, sportovní část mě zajímala. Takže jsem kývla. Rudy to tehdy konzultoval s panem Peltou a dopadlo to dobře. Od sezony 2003/4 jsem se tedy začala pracovat ve sportovním úseku.
Jaká je tvoje náplň práce?
V rámci sportovního úseku jsem začala komunikovat jak s českými, tak zahraničními kluby, s FAČR i UEFA, podílet se na organizaci utkání, včetně ženského A-týmu v rámci UEFA Women´s Champions League, později administrativně zajišťovat přestupy a hostování. Poslední dobou jsem měla možnost zajišťovat i některá utkání UEFA Youth League či Premier League International Cupu. Tyto činnosti dnes z větší části přešly na mé kolegy, nicméně spoluúčastním se nadále. Velkou výhodou je, že se můžeme doplňovat a navzájem se zastupovat. Pomáhám také se zajišťováním vstupenek pro skauting na venkovní utkání či naopak pro pozorovatele, kteří přijíždějí na naše utkání do Generali Areny. Dále letenky, hotely či pozvání pro hráče přicházející na testy, případně pomoc zejména zahraničním hráčům a členům realizačních týmů při vyřizování pobytů nebo zajištění kontaktu třeba s bankou. Prostě agenda spojená s chodem A-týmu a sportovního úseku.
Vzpomeneš si na první setkání s hráči?
Je pravda, že hráčů už jsem tu zažila hodně. Moje první setkání s hráčem bylo s Petrem Čechem, když jsem začínala pracovat ve fanklubu. On za mnou přišel, že chce zařídit členství kamarádům nebo rodinným příslušníkům. Takže vím, že jsem pro něj dělala nějaké kartičky a byla jsem u toho úplně rudá a strašně jsem se styděla (směje se). To byl takový můj první kontakt s hráčem.
Zažila jsi hodně velkých zápasů. Na které vzpomínáš nejvíc?
Možná úplně na ten první. Přišla jsem na Spartu a hned první zápas Liga mistrů proti Panathinaikosu. První setkání s UEFA, nakouknutí do její „kuchyně“, úžasná atmosféra. Hymnu Ligy mistrů miluji, ale kdo z nás ne! A pak taky první venkovní utkání s AC Milan – to jsem poprvé cestovala se Spartou a taky jsem poprvé v životě letěla letadlem (usmívá se).
Podělíš se o nějakou veselou příhodu?
Když se losovala jarní část Evropské ligy v sezoně 2012/3, tak Kuba Otava slíbil, že se vrátí s tím, že máme Chelsea. On jel, opravu vylosoval Chelsea a všichni jsme se na to těšili, protože možnost jet na výjezd dostali i další zaměstnanci, kteří na tato utkání běžně nejezdí. Jenže já jsem nakonec nemohla jet, protože končilo přestupové okno a já jsem tu musela zůstat. Nakonec se v tu dobu nekonal žádný přestup, ani hostování (směje se).
Napadá tě ještě nějaká historka z domácích utkání?
Když jsem začínala ve sportovním, zanedlouho jsem přibrala agendu ženského úseku a tady to bylo z nuly na sto. Hned v mém prvním roce u holek jsme organizovali miniturnaj ženské Ligy mistrů. Čtyři týmy ubytované v Praze, hrálo se ve Slaném, v Roudnici a jedno utkání i tady v Generali Areně. Celému turnaji samozřejmě předcházela pečlivá kontrola a příprava ve spolupráci s UEFA. Před utkáním tady na Letné měla delegátka určená pro tento turnaj ke stadionu spoustu výtek. Přesto, že stadion byl schválený pro mužskou Ligu mistrů, byly debaty vášnivé. Zápas se zde samozřejmě odehrál bez problémů (usmívá se).
A co oslavy titulů?
Nikdy jsem nebyla typ na oslavy, raději jdu do mléčného baru než do hospody. Takže se nějakých oslav neúčastním. Člověk je rád, cítí, že je dobrá nálada a atmosféra, ale součástí toho největšího veselí jsem nikdy nebyla. Radši si dám rakvičky se šlehačkou (směje se).
Hrála jsi někdy závodně fotbal?
Fotbal jsem závodně nikdy nehrála. Jsem ale sportovně založená a hrála jsem dvacet let házenou.