Tři góly Laziu? Předpověděli jsme to!
Každé úterý po dobu karantény vzpomínáme na sezonu 2015/2016, kdy Sparta prošla v Evropské lize až do čtvrtfinále. Nejinak tomu bude i tento týden, kdy slovo dostává Lukáš Vácha. Ten sice dvě části sezony a putování Evropskou ligou vynechal kvůli zranění, i přesto byl důležitou postavou v úspěšném sparťanském tažení.
Jak vzpomínáš na postup do čtvrtfinále Evropské ligy?
Vzpomínám na tu sezonu rád, z hlediska poháru byla vydařená. Bylo to skvělé tažení, hráli jsme proti těžkým soupeřům a měření s nimi jsme zvládli. Nějaké zápasy jsem vynechal kvůli zranění, ale rozhodně mám na co vzpomínat.
Právě kvůli zranění si přišel o dvojzápas proti Schalke ve skupině. To asi zamrzelo, viď?
Mrzelo mě to, jasně, protože to byly super zápasy. V Německu na krásném stadionu bylo vyprodáno, doma zase skvělá atmosféra našich fanoušků. Bylo mi líto, že jsem nemohl nastoupit, ale byl jsem rád, že to kluci zvládli a měli jsme i díky tomu šanci postoupit dál.
Pro první jarní kolo vám los přisoudil Krasnodar, z toho jse žádnou velkou radost neměli...
Nebyl to příjemný los, byli první v lize, měli dobrý a ofenzivní tým a hráli dobrý fotbal. Z našeho pohledu to nebyl atraktivní soupeř, ale zároveň to nebyl takový tým, přes který bys měl snadno přejít. To je takové to úskalí, že všichni čekají, že přes ně přejdete, ale oni přitom mají velkou kvalitu. Byl to z našeho pohledu těžký soupeř z ruské ligy, nepříjemný, se spoustou cizinců v týmu, dobře placených, kterým se zrovna dařilo.
Ten dvojzápas jste ale zvládl
Zvládli, ale ve venkovní odvetě jsme měli velké štěstí, kdy jsme ustáli jejich obrovský tlak, který dvacet minut na začátku měli. Čibi nás podržel a pak jsme dokázali vstřelit dvě branky a na tři nula jsme přidali, když už soupeř hrál v deseti. Ale fakt si pamatuju, jak tam na nás vlétli, a podržel nás David Bičík. To bylo velké štěstí.
Pak přišlo Lazio.
Tam už jsme byli s losem spokojení! Dostali jsme kvalitního soupeře, s Klosem vepředu, vzadu zase argentinský reprezentant Biglia. Lazio bylo atraktivní jméno, pro nás i pro diváky, kteří v hojném počtu vyjeli do Říma. Doma jsme sice hráli 1:1, což ve dvojzápase není ideální výsledek, ale venku jsme třemi góly ten zápas zvládli.
Věřili jste si před odvetou?
Jeli jsme tam jako outsider, což možná v ten daný moment bylo lepší, možná nás trochu podcenili. Ale hlavní bylo, jak dobře jsme hráli my sami, vedli jsme tam tři nula v poločase. Zase nás podržel David Bičík, jako v celé té sezoně v Evropské lize. Kolektivním pojetím v závěru zápasu, kdy jsme fakt mleli z posledního, jsme to zvládli. Sranda je, že když jsme tam přijeli,tak jsme si v autobuse řekli: „Dáme jim trojku a zase pojedem!“ A ono to vyšlo. Po utkání jsem v buse říkal, že máme splněno a můžeme teda jet domů. Fakt jsme se tomu hodně smáli.
Byl čas to oslavit?
Já věděl asi o šesti fanoušcích, které osobně znám a kteří tam jeli. Poktali jsme se na hotelu před zápasem, ale po zápase už ne, protože jsme odlétali hned, čekalo nás derby proti Slavii a trenér chtěl, abychom byli co nejdřív doma. Nebyl čas na bujaré oslavy. Ale užili jsme si to na stadionu, kde to bouřilo a na tu oslavu na ovále na stadionu nezapomenu. Pro mě to bylo jedno z největších vítězství v kariéře, úžasné.
Postupně ale přišla zranění, únava, nedosáhli jste na titul v lize... Stálo to putování Evropskou ligou za to?
Kdyby ses zeptal kohokoliv z nás, tak by ti každý řekl, že určitě ano. Hodně jsme se sebeobětovali, to ano, víme, jak nás to pak složilo, kolik jsme měli zraněných a jak dlouho jsme se z toho hrabali věn. Sestavu jsme pak lepili a možná nás to stálo i titul. Ale stálo to za to! Vzpomínám si, a i fanoušci si určtiě vzpomenou, že nám po zápase s Villarealem tleskala celá Letná ve stoje. Hráli jsme i ve čtvrtfinále Evropské ligy jako rovný s rovným se špičkovým španělským týmem. Člověk si v té chvíli uvědomil, jaké to bylo tažení, co jsme dokázali. Takový okamžik se ti zaryje do paměti.
Kdo byli z tvého pohledu tahouni týmu?
V tom ročníku jsme hráli velmi slušně jako tým, to nás zdobilo, naše automatismy fungovaly. Uměli jsme hrát na tři obránce i na čtyři, takže jsme soupeře dokázali taky překvapit taktikou. Tým byl dobře složený a byli jsme na sebe zvyklí. Ale je třeba vyzdvihnout Bořka, který byl nejlepší asistent celé Evropské ligy, to nám samozřejmě obrovsky pomohlo. Čibi nás podržel v těch důležitých zápasech, chytal výborně. A znovu musím zdůraznit to celkové týmové pojetí.
Vzpomínáš víc na double nebo na čtvrtfinále Evropské ligy?
Jasně že na titul a vítězství v poháru. Myslím si, že bude trvat dlouho, že něco takového zase přijde. Bylo to něco nepopsatelného. Asi až teď všichni doceňujeme, čeho jsme byli schopní, v té době jsme to brali jako automatickou věc. Přitom jsme se na to strašně nadřeli a bylo to něco, co si uvědomujeme třeba až teď, až zpětně.
Jak důležitá byla pro postup do čtvrtfinále EL správná atmosféra v kabině?
Tím, že se kvůli zranění minutáž rozdělila na víc hráčů, dostali všichni nějakou šanci, nebyl nikdo, kdo by nehrál a dělal dusno. Všichni jsme se dobře znali, kluci, kteří přišli, taky slušně zapadli. Navíc byly v mužstvu obrovské persony, Bořek Dočkal, David Bičík, Marek Matějvoský, Costa, Mario Holek, David Lafata, Radek Kováč. Z nich bylo cítit, že takhle se to nastaví a tak to bude.
Byl jsi i ty vůdcem toho týmu?
Byl jsem taková střední cesta. Myslím, že jsem na hřišti i v kabině byl určitou personou, vždycky jsem řekl to, co jsem cítil, že je potřeba. Respektoval jsem ale Marka, Davida Bičíka, Davida Lafatu, kteří mě vždycky drželi na uzdě, aby to ode mě nebylo moc. Byli jsme zkoordinovaní, tohle fungovalo.
Který zápas vyšel tobě osobně nejlépe?
Slušně jsem zahrál doma s Laziem a pak také v dvojzápase s Krasnodarem. Asi neumím říct, jestli mi nějaký zápas sedl nejlépe. Spíš jsme se všichni v těch zápasech cítili dobře a podle toho to dopadlo. Pokud někomu zápas nevyšel, ostatní ho zastoupili. Dokonale nám vyšlo načasování formy a v každém zápasem jsme předvedli to nejlepší, co jsme mohli.
Pojďme k současnosti. Jak trávíš karanténu?
Už mi to leze na hlavu. Chodím si zatrénovat, ale dneska nám oznámili ukončení sezony, takže to není úplně příjemné, bude se řešit, co bude dál. Máme individuální plán, chodím na kolo, chodím běhat a teď, když povolili individuální sporty, tak si zajdu na tenis a na kolo. Jsem s malou, hraju Playstation, vyndal jsem i knížku. Snažím se prostě, aby ten čas utíkal.
Měli jste extrémně dlouho zimní přípravu, pak jste odehráli jeden soutěžní zápas a teď zase pauza...
Byla to moje nejdelší zimní příprava v kariéře, trénovali jsme od šestého ledna a soutěž nám začala osmého března. Měli jsme dva měsíce přípravy, velmi kvalitní, odehráli jsme hodně zápasů a už jsme se těšili na soutěžní utkání. Začala sezona a stihli jsme odehrát jen jeden zápas. Vyhlídka toho, že se teď nebude hrát třeba půl roku, je strašná. Navíc teď sice máme volno, ale úplně bych to nepřeceňoval, není to takový ten odpočinek, kdy po sezoně u moře nebo na horách vyčistíš hlavu. Člověk je pořád napjatý, co se děje a co bude dál.
Každopádně sparťanské béčko podle všeho čeká další sezona ve třetí lize...
Mrzí mě, že to zrušili, měli jsme velkou šanci postoupit do druhé ligy. Mám teď smlouvu do 30. června, mám ale zájem, aby moje budoucnost ve Spartě pokračovala. Pokud to klapne, moc se toho pro mne nezmění, možná budu ještě víc potřeba, protože někteří kluci třeba budou chtít hrát ve vyšší soutěži a zase nám přijdou noví mladí. Cíl se nezmění, tím bude opět postup, protože Sparta chce dva týmy ve dvou nejvyšších soutěžích. Tohle nás přibrzdí, ale budoucí plány to nezmění.