Michal Horňák slaví padesátiny
Michal Horňák, který patří mezi sparťanské legendy, slaví 28. dubna padesáté narozeniny. V rudém dresu sehrál v letech 1988–2001, s výjimkou dvouleté vojenské přestávky v RH Cheb, celkem 502 zápasů a výrazně se podepsal na deseti mistrovských titulech. Na místě pravého obránce byl oporou týmu v evropských pohárových soutěžích i v 38 utkáních národního mužstva, včetně šesti střetnutí na stříbrném ME v roce 1996 v Anglii. Po skončení aktivní činnosti se stal úspěšným trenérem mládeže, juniorky, asistentem trenéra našeho áčka a od letošního roku opět i koučem sparťanské rezervy. Při gratulaci k letošnímu životnímu jubileu s přáním pevného zdraví nám prozradil tucet nezapomenutelných nej ze svého sparťanského života i ze současnosti.
Nejúžasnější na mé fotbalové cestě byl příchod z Gottwaldova do Sparty. Do nejslavnějšího českého klubu jsem přišel jako vyjukaný dorostenec a byla to pro mě obrovská pocta. Od malička jsem Spartě fandil a v té době byla úřadujícím mistrem. Všichni kluci mě však perfektně přijali a počáteční obavy ze mě brzy spadly.
Nejvydařenější sezony domácí scéně jsou dvě. V ligovém ročníku 1997/98 jsme za sebou na druhé příčce nechali Slavii o 12 bodů a o tři roky později dokonce o 16 bodů.
Za nejcennější úspěch v klubových evropských soutěžích považuji v sezoně 1991/92 skvělou sérii v nultém ročníku Ligy mistrů. V konečném hodnocení této nejvyšší evropské soutěže jsme obsadili báječné třetí místo.
Nejdramatičtějším zápasem na mezinárodní scéně byla moje premiéra ve zmíněném nultém ročníku Ligy mistrů v Glasgow. Po pražském vítězství 1:0 se nám v odvetě moc nevěřilo a skotský tým roli favorita celý zápas také potvrzoval. Domácí vedli 1:0, v prodloužení přidali druhý gól a jejich tlak sílil. Avšak po jedné vydařené akci Mistr stříleným centrem našel Siegla, který patičkou poslal míč do skotské sítě. Závěrečné peklo jsme přečkali a senzačně postoupili do dalšího kola.
Nejblíž k vyřazení jsme byli hned v následujícím utkání s výborným Olympique Marseille. Na jeho půdě jsme prohrávali už 0:3, ale dva góly z penalt a nádherné vítězství 2:1 na Letné nám otevřely dveře do jedné ze dvou čtyřčlenných semifinálových skupin. Třešničkou na dortu pak byla výhra 1:0 nad slavnou Barcelonou, což zůstala její jediná porážka.
Nejsmutněji mně i celému mužstvu bylo v roce 1998 po pražské odvetě předkola Ligy mistrů s Dynamem Kyjev. Z Ukrajiny jsme si přivezli nádherné vítězství 1:0 a tento stav byl na ukazateli skóre i v 87, minutě na Letné. Jenže v té osudné chvilce brankářem Poštulkou vyražený míč skončil na kolenu obránce Gabriela a vzápětí i v naší síti. Byl to strašný psychický úder, který se pak negativně projevil v prodloužení i v penaltovém rozstřelu.
Největší zklamání po předchozí velké radosti jsem prožil v národním mužstvu v roce 1996 na evropském šampionátu v Anglii. Ve finále s Německem jsme vedli 1:0, ale v prodloužení za stavu 1:1 inkasovali více než nešťastný gól. Všichni jsme cítili, že jsme měli na titul.
Mezi to nejvýjimečnější považuji v roce 2001 přestup do Lince. Odstěhoval jsem se tam s rodinou a s odstupem mnoha let mohu říci, že na tyto dva roky v Rakousku mám hezké vzpomínky.
Nejhorší jsou vždy dlouhodobé zdravotní problémy. Mě potkaly v roce 1998, kdy jsem s přetrženými ramenními vazy skončil na operačním sále. A pak to byla přetržená achilovka, která uzavřela moji hráčskou kariéru.
Nejkrásnějším vysvědčením v mé trenérské činnosti by byl postup sparťanského „béčka“ do II. ligy. Každý hráč by tak měl možnost, třeba po zranění, najít v profesionální soutěži ztracenou formu. Tento můj názor vychází ze zkušeností získaných po řadě let na lavičce naší rezervy.
Mezi nejkrušnější období mého fotbalového života patří současná pandemie koronaviru. Všechny soutěže od ČFL níž, už byly pro letošní sezonu uzavřeny, takže místo tréninků a zápasů můžeme jen s rouškami běhat po loukách a lesích.
Nejmilejším dárkem k mým 50. narozeninám, při očekávaném herním dokončení první ligy i domácího poháru, by byly pěkné výkony našeho mužstva, které by mu ve vydařených zápasech zajistily podzimní účast v Evropské lize.