Jsem rád, že jsem sparťan
V závěru letního přestupního období přestoupil devatenáctiletý Matěj Polidar z Příbrami do Sparty. Ve středočeském klubu zůstává do konce sezony na hostování. Teď dorazil na Letnou, aby se poprvé vyfotil v rudém dresu a poskytl také premiérový rozhovor coby sparťan!
Jak vstřebáváš, že už jsi kmenovým hráčem Sparty?
Nebylo to snadných pár dní. Minulý týden jsem přestoupil i maturoval, navíc jsme v lize prohráli 0:6. Ale už to mám v hlavě srovnané, jsem sparťan, mám z toho obrovskou radost. Všichni mi k přestupu gratulovali, přáli mi to. Všichni říkají, že teď mám makat a ukázat, co je ve mně.
V lize hraješ druhou sezonu. Čím myslíš, že jsi Spartu zaujal?
To je těžké říct sám o sobě, ale řekl bych, že jsem hodně běhavý, hodně napadám. Nikdy jsem nebyl líný na krok, nic nevypustím. Když se mi nedaří, tak dřu, abych to zlomil. Tak asi tohle.
Jak jsi vlastně dopadl u maturity?
To nejdůležitější je, že jsem to udělal. Na tom jediném nakonec záleží, známky vám ale radši říkat nebudu. Rodiče i trenéři chtěli, abych si školu dodělal. I já chápu, jak důležité je mít maturitu. Tak jsem rád, že se to povedlo. Školu mám za sebou, na vysokou se určitě nechystám.
Jak pevná je tvoje pozice v sestavě s Příbrami?
Vycházím s trenérem Nádvorníkem v pohodě, jako všichni spoluhráči, je to super člověk. Jsem rád, že mi dává důvěru, ale samozřejmě za týden to může být jinak. Všichni mají šanci dostat se do sestavy, záleží jen na tom, jak kdo dře v tréninku.
Dovedl by sis před rokem představit, že budeš v základní sestavě ligového týmu a že za sebou budeš mít přestup do Sparty?
Popravdě ne. Můj cíl byl nakouknout do první ligy, aspoň na minutu. To se mi podařilo, to jsem byl rád. Že se to bude dál vyvíjet takhle, to jsem fakt nečekal. Když mi poprvé zavolal Tomáše Rosický, ani jsem tomu nevěřil. Je to fotbalová legenda a najednou mi řekl, že mě chtějí ve Spartě.
Jak vzpomínáš na podzimní zápas tady na Letné?
Bylo skoro vyprodáno, obrovský zážitek. Prohráli jsme 0:3, Sparta ukázala kvalitu, ale byl to splněný sen si tady zahrát. Moc se těším, až tady vyběhnu v rudém dresu. Samozřejmě je s tím spojený i tlak, ale to k tomu patří. Je to fotbal, je to sledované. Člověk by měl být profík a zvládat.