„Ženský fotbal si zaslouží pozornost.“
Iva Mocová má za sebou úspěšnou fotbalovou kariéru a už dva roky působí jako asistentka trenéra v A-týmu žen a hlavní trenérka B-týmu žen. Má velké srdce a neváhá se o něj podělit také s ostatními.
Jak vypadal ženský fotbal ve vašich začátcích v porovnání s dnešními poměry?
V úplných začátcích jsem hrála s klukama, to jsem ani nevěděla, že ženský fotbal jako takový může existovat. Postupně jsem pak přešla z dívčí kategorie do žen. Na své fotbalové začátky u žen vzpomínám ráda, protože jsme měly v České Lípě skvělé podmínky, na tu dobu se o nás výborně starali, je to až neuvěřitelné.
Jak vnímala maminka, že jste začala hrát fotbal?
Podporovala mě, fotbal hrál brácha a dva bratranci, takže jsme byli pořád spolu a byla ráda, že jsem aktivní. Jestli chtěla mít doma nějakou princeznu, tak to se bohužel asi nepodařilo…
Co vám jako hráčce v ženském fotbalu chybělo?
Když jsem hrála, tak o ženský fotbal nebyl tolik zájem zvenčí a na zápasy chodilo málo fanoušků, ten sport nebyl tolik populární. Dnes se zájem o ženský fotbal zvedá a to je skvělé. Jsem ráda, že se to takhle posouvá, protože fotbal je krásný sport a holky si tu pozornost zaslouží za to, kolik toho fotbalu obětují.
Ženský fotbal se neustále posouvá, ale je něco, co mu ještě chybí?
Ženský fotbal by se měl plně profesionalizovat, aby se mu hráčky mohly věnovat naplno. Často chodí do práce, hrajou fotbal a potom ještě přijdou domů a musejí se postarat o rodinu. Tímhle tempem jsou ve 30 už kolikrát unavené, protože mají takový režim od 18.
Vaše pozice se poměrně rychle změnila, z hráčky jste se stala trenérkou vašich bývalých spoluhráček. Musela jste k nim nějak změnit přístup?
Nějaký střet by se asi našel, v týmu je spousta mých bývalých spoluhráček, ale zároveň se kádr obměňuje, přicházejí nové hráčky, se kterými jsem nehrála a tím pádem je všechno tak, jak má být.
Jste trenérkou také u B-týmu žen, který je poměrně mladý, máte nějakou radu pro hráčky, jak napředovat?
S mladšími hráčkami chceme pracovat, dát jim vše, co potřebují a připravit je na A-tým. Kromě fyzické přípravy také dbáme na mentální přípravu hráček - respekt k jejich okolí a vůči sobě navzájem, nést následky za své chování na hřišti i mimo něj...
Je nějaký hlavní rozdíl mezi mladšími a staršími hráčkami?
Ty mladší se snaží hodně naslouchat a chtějí na sobě pracovat, u těch starších už není moc, co se učit, takže s nimi se zase pracuje na úplně jiných věcech.
Jaké hlavní poselství máte pro hráčky?
Každá hráčka, která chce hrát fotbal je pro nás přínosem. Může začínat na vesnici, ale pak se dokáže vypracovat do velkého klubu. To je pro nás jenom dobře. I rodiče to potom pohltí, protože s nimi chodí na tréninky, na zápasy… Minule k nám přijeli rodiče s hráčkami z Lanškrouna, jeli do Prahy tři a půl hodiny. První co jsem udělala bylo, že jsem jim poděkovala, za to, že to s nimi absolvují, jen aby si to holky zkusily a potom jeli zase zpátky domů. Podpora rodičů je ohromě důležitá.