Hráčky do toho dávají maximum
Třicet let trénoval mládežnické týmy chlapců, vedl i Tomáše Požára nebo Tomáše Necida. Teď zkušený trenér Petr Semirád působí u dívčí starší přípravky Sparty. S tou je úřadujícím mistrem ČR.
Trenére, na úvod mi řekněte: jak jste se dostal k ženskému fotbalu?
K ženskému fotbalu jsem se dostal tak, že jsem obdržel nabídku to zkusit od šéftrenérky sparťanské dívčí mládeže Evy Haniakové. Známe se spolu dlouho, z různých školení a kurzů. A potkávali jsme se také na hřišti jako trenéři. K dívkám Sparty jsem šel po třiceti letech trénování mládežnických chlapeckých týmů.
Jaké týmy jste dřív vedl?
Všechny možné. Tempo, Vyšehrad, Spartu, Slavii, opravdu leccos.
A měl jste v těch mládežnických kategoriích i hráče, kteří se později výrazněji prosadili?
Na Spartě jsem měl mladší žáky, kde byl třeba Tomáš Požár. S tímto mužstvem se povedly nějaké úspěchy. Na Slavii jsem zase s kolegou měl na starost mužstvo starších žáků – ročník 1989, což byl silný ročník. Měli jsme tam například Martina Dostála a Tomáše Necida. V každém tom velkém klubu se našel někdo, který to potom dotáhl do profesionálního fotbalu.
U dívčí starší přípravky Sparty jste od léta 2018, že?
Ano, u holek jsem teď druhou sezónu. Dříve jsem byl ve Spartě ještě tři roky u chlapecké kategorie. Od léta 2018 jde o moji první zkušenost s dívčím fotbalem a dívčí duší, která je úplně jiná než u kluků. Dříve jsem byl u kluků věkově kolem čtrnácti patnácti let, ti jsou už také samozřejmě psychicky jinak odolní. Snáší pokyny i hlasitější, kdežto u těchto malých slečen je nevýhoda, že člověk pořádně neví, jakou intonací hlasu jim může něco vytknout. Člověk nikdy neví, kdy vyhrknou slzičky. Je to pro mě pole velmi neprobádané a za ten rok zjišťuji, co se dá a nedá. Je to pro mě velice nová zkušenost.
Jak vypadá tréninkový proces sparťanské starší přípravky?
Trénujeme dvakrát týdně. Máme i holky dojíždějící z různých vzdáleností, některé tedy trénují jednou v mateřském oddíle, z kterého přišly do Sparty, a podruhé v Satalicích v rámci tréninkového procesu Sparty. Je to závislé na práci rodičů, kteří hráčky dováží. Roli hraje také vzdálenost bydliště hráčky od Satalic. Samotný trénink trvá devadesát minut, takže standardní trénink jako u kluků. Jsme v realizačním týmu tři trenéři, takže si holky rozdělíme a můžeme se jim více a intenzivněji věnovat. Holky tak při tréninkových cvičeních nemusí zdlouhavě čekat, než na ně přijde řada.
Říkáte, že dost hráček dojíždí. Odkud dojíždí do Sparty ta nejvzdálenější?
Z Dolního Bousova, má to sem 80 kilometrů.
Na co se v trénincích zaměřujete?
Hlavně na ovládání míče. A na hře jeden na jednoho a způsobu obcházení protihráče. Nehrajeme totiž zápasy jen proti holkám, ale i proti chlapcům. Tím pádem se snažíme, aby naše hráčky získaly sebevědomí v soubojích.
Co posty hráček v této kategorii? Má nějaká hráčka už svůj post, nebo to rotujete?
Posty rotujeme. Hlavně u těch mladších hráček, abychom je poznali. Přešly ze systému 4+1 do systému 5+1, takže se učí novému rozestavení. Hledáme tak u nich, kde by jim to na hřišti nejlépe vyhovovalo. U těch starších už je tam roční praxe, takže někdy je promícháme, někdy je necháme na svých postech, je to individuální a i zápas od zápasu.
Co říkáte na koučink rodičů při zápasech?
Ten bude vždycky. Rodiče hráčky na zápasy vozí a pak utkání sledují. Dokud rodiče jen fandí, je to fajn. S rodiči ale někdy musíme diskutovat o tom, že mají fandit a ne radit. Což je těžké, protože spousta rodičů jsou bývalí sportovci a vidí to za tím zábradlím nějakým svým určitým pohledem. A ne vždy se ten pohled rodiče a trenéra shoduje. A pak v tom hráčka může mít chaos.
Čili po rodičích chcete, aby křičeli „Sparta, do toho!“ a ne „Přihraj, přihraj!“
Je to lepší. Protože když má hráčka instrukce od trenéra a pak ještě od diváků, rodičů, tak se ty dvojí instrukce nemusí shodovat a s tím má hráčka problém, protože neví, co s tím. Chce se totiž zavděčit nejenom rodiči, ale i trenérovi. A zavděčit se na všechny strany nedá. Myslím si však, že u nás se to udržuje v nějaké té rozumné míře.
Koukal jsem na váš zápas, kde jste sportovně soupeři přiznali autové vhazování. Vedete dívky i k fair-play?
Ano, snažíme se. Nemáme důvod v zápasech za každou cenu chtít získat dílčí úspěch. Je to zbytečné, otáčet auty.
Jaké jsou nejlepší týmy dívčích přípravek v Česku?
Prim hrají pražská družstva: Sparta a Slavia. A momentálně má velmi kvalitní tým i Krásná Studánka z Libereckého kraje. Pak také záleží na tom, jak ostatní české týmy seskládají svůj ročník. S moravskými týmy se bohužel moc nepotkáváme, takže tam ta konfrontace není.
S moravskými týmy probíhá konfrontace jen na závěrečných turnajích?
Ano, ale jen v případě, že se přihlásí a přijedou. Loni se ty týmy nepřihlásily, takže za loňskou sezónu jsme hráli jeden jediný zápas s moravským týmem – s Lokomotivou Brno Horní Heršpice – a to bylo všechno. Roli v konfrontacích Čechy – Morava samozřejmě hraje i vzdálenost, je to příliš kilometrově vzdálené, což z ekonomického pohledu chápu.
Často hrajete dvojutkání – současně probíhají dva zápasy proti stejnému soupeři…
Šli jsme do sezóny s tím, že tu je skupina šikovných hráček ročník 2009, plus máme ročník hráček 2010, které tuto sezónu přišly z mladší přípravky do naší kategorie starší přípravky. Proto jsme se rozhodli, aby všechny hrály a měly herní vytíženost, hrát na dvě hřiště. Je to samozřejmě náročnější pro realizační tým, musí u toho být více trenérů, kteří pokryjí obě hřiště. Více práce má i vedoucí týmu. Ale myslím si, že je to dobrá investice. Hlavně proto, že ten mladší ročník hraje a hraje pravidelně. Tím pádem nemusí čekat, až na něj za rok přijde řada, až půjde starší ročník do vyšší kategorie. Smyslem tedy je, aby hrály všechny hráčky, které chodí na tréninky. A je to vzájemné: díky tomu, že hrají v zápasech je i více baví chodit na tréninky. Nemáme stížnosti typu: „Mě to nebaví, já nepřijdu na trénink,“ naopak to hráčky baví, jsou v takové počáteční euforii, všechny do toho na hřišti dávají maximum a hezky se na to kouká. Cílem v sezóně je, aby si hráčky zahrály, starší ročník jsme v určité kvalitě předali do žákyň a také chceme do klubu přivést další talentované hráčky.
Co skauting? Když Vás zaujme hráčka ze soupeřova týmu, přivedete ji do Sparty?
Bohužel v chlapecké soutěži, kterou hrajeme, nepotkáme moc týmů, kde by proti nám hrála fotbalistka. Pakliže se hráčka objeví a zaujme, kontaktujeme trenéry mateřského klubu a snažíme se komunikovat. A najít shodu v tom, aby si to ta šikovná hráčka z jiného klubu u nás zkusila.