Po prvním zápase jsme to čekali snazší
Michal Horňák v současnosti trénuje sparťanskou rezervu, nicméně v zápase proti Sturmu Graz, který jste mohli sledovat v rámci série Sparta RETRO, byl ještě plně aktivním fotbalistou, který se nedávno vrátil ze stříbrného Eura. K defenzivním povinnostem v onom utkání přidal i rozhodující branku, takže si na duel s rakouským soupeřem dobře vzpomíná i po letech...
Jak vzpomínáte na tenhle zápas?
Pamatuji na oba zápasy proti Sturmu. Začínali jsme u nich na starém stadionu v Grazu, měli jsme to utkání ve svých rukou, vedli jsme v něm. Nešťastně jsme před koncem dostali gól na 2:2, ale bylo to pořád dobré, doma by nám stačila remíza 0:0. Na Letné byl Graz ale nebezpečný, měl hodně šancí a dal nám gól na 1:0, Jirka Novotný si dal vlastňáka. Pak jsme to ale zvládli, naběhl jsem si nečekaně na přední tyč a rozhodl. Čekali jsme to ale po prvním zápase o něco jednodušší.
Měl jste za úkol chodit i do zakončení?
Většinou jsem chodil na stadnradky, to ano. Tady jsem se nějak nachomýtl, já se obecně rád tlačil do útoku, bavilo mě to. V tenhle moment mi blesklo hlavou, že to zkusím na první tyč, Zdeněk Svoboda mě skvěle trefil, já to prodloužil a spadlo to tam.
V té dbě jste poháry hráli rok co rok. Bylo to pro vás vlastně ještě něčím speciální?
Byli jsme tak silní, že jsme brali prakticky automaticky, že hrajeme Evropu, skoro každý rok jsme měli titul. Takže z tohohle pohledu to pro nás nebylo nic zvláštního, to je pravda.
V sezoně, která předcházela tomuto zápasu, jste ale zrovna titul nezískali...
Ta sezona nám nevyšla, skončili jsme na čtvrtém místě, ale vyhráli jsme aspoň pohár. Byla to zvláštní sezona, nebylo to úplně ono, protože do té doby jsme byli zvyklí vyhrávat každý rok ligu. Nicméně pak přišlo zadostiučinění v podobě úspěšného Eura.
A jak trávíte aktuální karanténu?
Jako asi každý. Jsem doma, snažím se být aktivní a aspoň jednou denně něco dělám pro zdraví. Blízko domu mám les, každý den k němu ujdu rychlochůzí těch šest kilometrů… Pak už se jen povaluju, něco dělám na zahradě. Už se těším, až se zase uvidíme s klukama a budeme moct trénovat.