Spartu mám v těle, duši i srdci

V rámci série Sparta RETRO jste mohli sledovat zápas proti Slavii z roku 2000. V něm nastoupil i Zdeněk Svoboda a přispěl k vítězství Sparty 3:1. Momentálně Zdeněk Svoboda pracuje jako asistent trenéra Vítězslava Lavičky v polské Wroclavi. V krátkém rozhovoru mluvil nejenom o archivním zápase ale také o tom, jak s koučem Lavičkou v Polsku prožívají současnou situaci.

Pamatujete si ten zápas?

Připomněl jsem si ho, volal jsem i Víťovi Lavičkovi, abychom si společně zavzpomínali. Hrálo se na Strahově, takže tam nebylo úplně moc lidí, byť to bylo derby. Hodně nám pomohlo, že Karel Rada udělal hloupý faul a dostal červenou kartu. Tím pádem nám to hodně usnadnilo situaci do druhé půle. Skončilo to 3:1 pro nás, ale byla tam velká spousta dalších šancí, mohlo to klidně skončit 5:3.

Titul jste vyhráli s velkým náskokem, jak na to vzpomínáte?

Už předtím v tom roce bylo ještě jedno krásné derby, vyhráli jsme 5:1, to byla fantazie, tam jsem měl i dvě asistence. Po tom zápase jsme získali titul, krása. Tohle už byla další sezona, zase titulová... Každopádně žádný titul není zadarmo, podle tabulky to nakonec vypadá jasně, ale musíte si to uhrát, nikdy to není snadné!

Gól v onom zápase vstřelil i Václav Koloušek, který později hrál i za Slavii. Dovedl byste si vy představit, že byste hrál v dresu rivala?

Všechno posouvá doba, jsou lidi, kteří do toho jdou a přestoupí mezi rivaly. Pak jsou lidi jako já, kteří by to nikdy neudělali. Je to každého osobní věc, musí se to brát profesionálně. Já bych to osobně nikdy neudělal, jsem tělem, duší i srdcem spjatý se Spartou.

Který titul řadíte nejvýš?

Hodně zásadní pro mě byl ten první v roce 1993, kdy jsem přišel v půlce sezony a byla to obrovská radost. Dál se ale asi tituly porovnávat nedají, všechny jsou strašně cenné. Vážím si každého z nich.

Jak trávíte karanténu?

Jsme s Víťou uvěznění v Polsku, nemohli jsme odcestovat pryč, takže nám chybí rodiny. Odjet jsme nemohli, protože se neví, kdy zase začne liga. Kdybychom odjeli, nebylo by to ani morální, protože hráčům ze zahraničí jsme odjet zakázali. Měli jsme naplánované individuální i skupinové tréninky ve čtveřicích, ale ministerstvo zdravotnictví v Polsku nám to zatrhlo. Snad příští týden začneme jako v Česku po skupinách a snad se brzo vrátíme k normálu. V Polsku nemůžeme ani do parku, ani do lesa. Jsme zavření na bytě, maximálně se setkáme na hodinu dvě na večeři, jinak jsme sami. Není to jednoduché. Ale na druhou stranu jsou lidé, kteří se teď mají podstatně hůř, takže my si nestěžujeme.