Kluci jsou vítěznými typy

A výsledek téměř ročního snažení je vskutku úchvatný. Sparťané vyhráli Juniorskou ligu s náskokem 18 bodů. David Čapek, Jan Záviška, Milan Kadlec, Michal Sáček, Milan Piško a Martin Matoušek si vysloužili první soutěžní start v letenském A-týmu. A ocenění neminulo ani hlavního strůjce úspěchu, trenéra Michala Horňáka, který se stal asistentem u reprezentační devatenáctky. „Jo… byla to povedená sezona, která už se nemusí opakovat,“ uvědomuje si kouč mistrů Juniorské ligy.

Mně s odstupem let taky…

To je dobou. Myslím, že jim to ani nemůžeme mít za zlé. Je to jejich sen. Za nás nebyl sen hrát za Liverpool, protože jsme věděli, že je dost nepředstavitelné se vůbec dostat do zahraničí, tak jsme si vždycky zvolili nějaký český ligový tým. Já si odmalička vybral Spartu a jsem rád, že jsem si vybral správně.

Je to můj první trenérský titul. Samozřejmě Juniorskou ligu nechci přeceňovat, ale málokdy se povede vyhrát nějakou dlouhodobější soutěž. Ať se to podaří na jakékoliv úrovni, tak je to zážitek a ocenění práce. A je to známka toho, že jste museli dlouhodobě pracovat v nějaké kvalitě… Teď si to užívám jinak. Jsem starší, mám víc životních zkušeností, takže si to užívám vnitřně. Jako hráč jsem to tolik neprožíval, protože se pořád jelo dál. My jsme udělali titul a po něm se třeba vyrazilo na soustředění s nároďákem. Kdežto teď v Juniorské lize byl čas. Vyhráli jsme čtyři kola před koncem, takže člověk si o tom dokázal nějak popřemýšlet a říci si, s jakým cílem šel v létě do soutěže a jak se to najednou vyvrbilo.

Ano, volali mi, že mají adepty a mezi nimi je i David Čapek, jestli s tím souhlasím. Já jsem ho samozřejmě podpořil, protože si myslím, že to vyhrál zaslouženě. Je nejlepší střelec ligy, a to ještě vzhledem k povinnostem v áčku neodehrál zdaleka všechna utkání. Ale řekl jsem, že mám i další jména, která mohu doporučit…

Například Michala Sáčka. Ač byl takový nenápadnější a nedal tolik gólů, tak byl velice platný.

Myslím, že to bylo jeho herním stylem. On je třeba pro lidi na tribuně takový, nechci říct nezajímavý, ale je to včelička, která odvádí nenápadnou práci a pro trenéra je obrovsky platný. Dokáže zaútočit, je poctivý v bránění, umí velice dobře číst hru. Takže možná proto, že jeho role byla spíš nenápadná, byť o to důležitější pro mužstvo, tak proto možná nebyl tak vidět, a proto se možná prosadil až takhle pozdě… Zatím je ještě na začátku. Musí zvládnout přechod mezi dospělé, to se nepovede všem, ale on je pracovitý. Myslím, že by to mohlo vyjít. Určitě bych mu to přál.

Na zimním soustředění jsme měli večer teorii a dívali se video. A samozřejmě jsme byli všichni unavení, protože se třikrát denně trénovalo. Pouštěli jsme jim německou reprezentaci a já říkal: „Podívejte se, kluci, jak Klose krásně přihrává.“ Protože jsem to asi třikrát pouštěl zpátky, tak jsem to asi třikrát zopakoval. Petr Hovorka se uchechtával a já mu říkám: „Hovi, čemu se směješ?“ A on: „To není Klose, to je Kroos!“ Já to spletl i kvůli tomu, jak to říkal komentátor. „Klose, Klose, Kroos, Kroos, Klose“, to je podobné… Tak jsme se tomu všichni zasmáli a nějak to přešlo. No a potom začaly od kluků přicházet různé narážky a jednoho hezkého dne po losu, kdy Spartě nalosovali Lazio, mi po vítězném utkání donesli do kabiny to tričko. Všichni jsme se zasmáli a já si to příležitostně, pokud je dobrá nálada, vezmu na sebe, když jdu do šatny.

Ano, to jsou taky takové hlouposti… (úsměv). Za nás, když se centrovalo tou vnitřní falší, tak se říkalo, že se to dává přes palec. Kluci to ale neznají, nikdy to neslyšeli, tak se tomu začali uchechtávat. A protože já ty centry přes palec dávám, tak se vžilo „Palec“ nebo „Paleček“. A při oslavě mě pak vyvolávali jako „Michal Paleček“. K oslavám toto patří, samozřejmě nejsem ten, kdo by se kvůli tomu urážel. Jsem dokonce rád, že si to hráči můžou dovolit. Když je to v nějakých mezích a dobrém rozpoložení, tak to beru. Samozřejmě kdybychom neměli tolik bodů a hráli o záchranu nebo střed tabulky, tak by se to asi nehodilo. Mám radost, že mají kluci smysl pro humor. Jsem rád, že si dokážou udělat srandu nejen ze sebe, ale i z trenéra. A mám radost, že to trenér taky snese, zaskřípe zuby a bere to… (úsměv). Toto je takové koření fotbalu, znamená to, že kabina funguje a že fungují i vazby mezi realizačním týmem a hráči.

Ano. Ono se to nabízelo. Když se hraje, tak toho volna moc není, takže jsme jim vyšli vstříc. Když vyhráli zápas, dostali volno. Bralo se to tak, že si nelehnou na kanape, ale budou moct jít do školy, hlavně to platilo pro ty, co tam měli resty. Jestli to tak bylo, to nevím… Teď se jim to možná vrátilo těmi neudělanými maturitami…

Dá se říct, že všude je to takové podobné, když se daří… Parta se pozná, až když se nedaří. Ale podobnost bych viděl v té pohodě, dobré náladě, chuti pracovat. Cítil jsem obrovskou vůli. Kluci jsou vítěznými typy, poznal jsem na nich, že ta vůle je táhne hodně dopředu, že to chtějí vyhrát. A hodně jsem to viděl v zimě, kdy čtyři hráči odešli a úplně jsem z ostatních cítil, jak si říkají, že když odešli ti čtyři, tak to pojďme zkusit i bez nich. Byla tam ta hmatatelná energie. Na soustředění, když jsme byli na Boudě Máma, tam jsme trénovali třikrát denně, tam dostávali kapky, měli těžké tréninky, ale i tak si zachovávali pozitivní nadhled. Myslím, že charakter toho mužstva byl výborný.

Samozřejmě. V létě je krátká příprava, tam není moc času na doplňkové sporty, ale v zimě, kdy je dvouměsíční pauza, ten prostor je. Hokej je, myslím si, ideální sport pro fotbalistu. Pomáhá posilování svalových partií, které ve fotbale skoro nepoužíváte. Nehrozí tam takové zranění, samozřejmě pokud někdo není poleno a nepadá, nebo někdo někoho neseká hokejkou. Pro rozvoj všeobecné vytrvalosti jsou zase výborným sportem běžky. A mimo to se na soustředění samozřejmě stmelí parta. Někdo je v závěji, tak ten druhý mu přece neujede. To jsou takové sporty… člověk by řekl, že se u nich baví, ale zároveň je to nabírání fyzické kondice, nechci říct bezbolestně, ale bolí to míň, než když vidí jen lajnu, kde začne běžet a lajnu kde skončí. Já jsem jako hráč na běžky nikdy nebyl, ale teď jako trenér to vidím jinak. Samozřejmě to není jen zábava. Měli jsme tam i tréninky s balonem, i ve sněhu jsme používali míč. Měli jsme tréninky zaměřené na rychlostní vytrvalost, kdy v hlubokém sněhu jsme měli různé výběhy, člunkové běhy, výběhy do kopců, tam to šlo téměř na krev… Byly dny, kdy se trénovalo třikrát denně a myslím, že hráči dostávali velice zabrat.

Ano, to se možná projevila ta Bouda Máma…

Oproti podzimu se dostali do sestavy Cabadaj, Hovorka, Špaček, Císařovský. Všichni čtyři hráči to zvládli a krásně zapadli do rozjetého mančaftu. Rajmon by také naskočil do základu, ale brzy se zranil a onemocněl… Takový základní kámen jsme udělali z Cabadaje. Převzal roli Sáčka, na kterém jsme to měli v záložní řádě postavené, než začal trénovat s A-mužstvem.

Toho přivedli Pavel Srniček s Danem Zítkou. On sem nejprve docházel vypomáhat na tréninky. V momentě, kdy Pavel zemřel, tak tady už nikdo nebyl. Dan Zítka přešel k A-mužstvu a nabídl nám právě Lumíra, tak jsme ho vzali mezi nás. Myslím, že svou práci dělá velice dobře a jsme s ním spokojeni. Jsme rádi, že jsme získali do realizačního týmu kluka, který zapadá mezi nás.

Počítám, že dosavadní realizační tým zůstane. Můj požadavek je, aby zůstal stejný.

Tak hrával to. To je důležité. On nemá profi licenci, ani velkou trenérskou školu, ale tím, že hrál velký fotbal, tak ty návyky má a myslím, že si vede dobře. Určitě bych vychválil celý náš realizační tým. To, že jsme získali první místo, není jen zásluhou trenérů a hráčů, ale celého týmu, který kolem toho pracuje, ať to byl David Kalousek jako masér, Pavel Rada jako kondiční trenér a také kustod David Matěka je nositelem dobré nálady. Na tom, aby kluci vyhrávali, je práce více lidí, kteří mají velkou zásluhu.

Ano. Vždycky, když jsme hráli systém 4-4-2, tak jsme dostali naloženo… Budeme ten systém muset víc trénovat.

Chtěli bychom to prostřídávat, ale samozřejmě bude záležet i na kádru. Jestliže budeme mít kvalitní čtyři obránce, chtěl bych využít čtyřobráncový systém, ale jestliže áčko bude hrát tříobráncový, musíme navázat na tuto možnost. Chtěl bych, aby mužstvo bylo připravené hrát se třemi i se čtyřmi obránci.

Menší hráči mají obratnostní a rychlostní výhodu, taková ta akcelerace je lepší. I to je v obranné fázi důležité a možná fotbal spěje k tomu, že nebudou hráči, kteří by měli sto devadesát, protože budou těžkopádnější, bude jim hrozně trvat, než se otočí, naopak ti menší budou o nějakou tu setinu dřív u míče.

Nepamatuji si, že by prohrál hlavu, má výborný timing. Výborný výskok, výborné tělo. Jeden z těch hráčů, který udělal veliký výkonnostní skok. Na podzim hrál zleva, což mu nesedělo. Po odchodu Kulhánka nastupoval uprostřed a patřil k nejlepším hráčům.

Můžu jim jen poradit to, že by z Juniorské ligy měli jít zkusit profesionální fotbal, to je první nebo druhá liga. Zájem o ně je, tak jim to jenom doporučuju. Myslím, že se žádný z nich neztratí, protože jsou pracovití.