Václav Mašek oblékl poprvé rudý dres už na konci 50. let minulého století. V té době klub pod jménem Spartak neprožíval nejšťastnější období a reálně mu hrozil sestup. A byl to právě Václav Mašek, který v utkání o přežití dvěma brankami do sítě Žiliny pád do druhé ligy v roce 1962 odvrátil.
V témže roce se navždy zapsal také do historie světového fotbalu. Spolu s československým týmem vybojoval stříbrné medaile na mistrovství světa v Chile. Na turnaji navíc v utkání s Mexikem vstřelil už v šestnácté sekundě branku, která byla dalších čtyřicet let vůbec nejrychlejším gólem v historii světových šampionátů.
Pak už přišla mnohem radostnější léta také ve Spartě. V roce 1964 získal Václav Mašek Středoevropský pohár. V další sezoně se stal se Spartou poprvé mistrem Československa. Další mistrovský vavřín přidal o dva roky později.
Václav Mašek ve Spartě odehrál celkem 677 zápasů a nastřílel 406 gólů. V nejvyšší soutěži nastoupil do 304 utkání a vstřelil 122 branek. Právem tak patří do klubu ligových kanonýrů.
Vzpomínku na kariéru Václava Maška nacházíme i v knize Čtyřicet let v hledišti Sparty od Františka Prücknera: Václav jsme mu neříkali nikdy. Pro nás to byl Venca, Venda, Vašík, Vašíček, Venoušek. Skromný mladíček s plachým nevinným úsměvem. Takový zůstal až do svého odchodu, kdy už byl podle fotbalové časomíry vlastně zasloužilým veteránem. Ten subtilní kluk s kopačkou velikosti Popelčina střevíčku byl však na hřišti strašným a nemilosrdným protivníkem. Byl rychlý, obratný a měl drtivou střelu. Střílel po zemi i pod břevno a mířil vždy k tyči. Rány to byly strašné a většinou přesné. Venca se do toho opřel vždy – i když to bylo z obecného hlediska zbytečné. Trhal sítě i ze dvou metrů, když stačilo míč lehce doklepnout. Nedokázal si odepřít požitek z pohledu na míč, který prudce vletí do brány a napne síť. V jeho pumelicích byla radost ze života…
Všechno nejlepší, legendo!
