Aby se o vás po právu mohlo říkat, že jste legendou svého klubu, musíte splnit spoustu kritérií. Vyhrát trofeje, být srdcem týmu, pustit si klub do svého srdce. Musíte být tím hráčem, na kterého se v budoucnu vzpomíná, v dobrých časech i v těch zlých. Po kterém se každému fanouškovi zasteskne, když si uvědomí, že už ho nikdy neuvidí běhat po hřišti. A tak tedy, s plným vědomím vážnosti toho slova, říkáme, že dnes se loučíme s legendou Sparty. Díky za všechno, Costo.
Pro žádného cizince není snadné, aby v českém fotbale zapadl a herně rozkvetl. Česká liga má svá specifika, říká se. Česká kabina je jiná, slýcháme. Poslouchal to nepochybně i Costík, když v roce 2013 dorazil do Sparty. Jenže on všechny tyto teze postavil na hlavu. Okamžitě se stal oporou týmu, který hned v jeho první sezoně získal double. Tři ligové góly dal, na pět přihrál a položil základy tomu, že si ho nároční sparťanští fanoušci zamilovali.
Hřiště je ale jen jednou částí příběhu každého fotbalisty. Costa zvládl i tu druhou, mnohdy stejně důležitou – život v kabině, pouta se spoluhráči, vztah ke klubu. On, rodák ze zimbabwského Harare, který vyrostl v ghettu, se naučil česky a postupně se stal pilířem naší kabiny. Rád mluvil o tom, co znamená být sparťanem, že to zdaleka netkví jen v navlečení rudého dresu, že vztah ke klubu si musíte vybudovat, pochopit jeho historii, jeho fanoušky. V kabině se potkal s velkými hráči, významnými postavami našeho klubu. Lafata, Matějovský, Bičík, Vácha, Dočkal…ti všichni ho plně respektovali jako pravého sparťana, skvělého spoluhráče, kamaráda.
Se Spartou zažil cestu do čtvrtfinále Evropské ligy a ve své poslední sezoně oslavil zisk MOL Cupu. A přestože v klubu působil v době, kdy tolik týmových úspěchů nepřicházelo, nikdy ho nenapadlo odejít. Sparta se stala jeho součástí, odehrál přes dvě stovky zápasů v rudém dresu, jako první Afričan navlékl kapitánskou pásku, byl mentorem nových mladých hráčů v týmu. Bez nadsázky byl jedním z největších lídrů týmu v jeho novodobé historii. Chcete důkaz? Vzpomeňte, jaké tričko oblékl před pár dny po vítězství v MOL Cupu.
Vyrůstal jako chudý kluk, který snil o tom, že si jednou zahraje fotbal v Evropě. A když se mu to pak povedlo, nikdy nezapomněl na svoje kořeny. Během každé pauzy se vracel do Afriky, vyprávěl místním dětem, že když půjdou za svými sny, můžou dokázat cokoliv. Vozil jim kopačky, točil pro ně motivační videa ze sparťanské kabiny. V každé chvíli jste z něj cítili, jak je vděčný za to, čeho dosáhl. Byl a je vzorem.
Den, kdy se fotbalový klub loučí s legendou, nemůže být příjemný. Nejde dát stranou všechny vzpomínky, emoce, city. Každý sparťan je dnes smutný, Costa odchází. Na další fotbalové cestě mu přejeme hodně štěstí a víme, že Sparta už navždycky bude jeho součástí. A on, kluk z Harare v Zimbabwe, bude už navždycky součástí historie Sparty.
