Teplicím jsi dal nejvíc gólů ze všech ligových soupeřů. Vnímal jsi, že se ti proti nim střelecky daří?
Abych řekl pravdu, v počátku jsem to tolik neřešil. Pamatuju si, že v jednom zápase jsem dal dva góly v prvních deseti minutách. V tu chvíli jsem se těšil, že bych mohl dát hattrick, který jsem v lize nikdy nedal. Říkal jsem si, že na to mám ještě 80 minut a mohl bych to zvládnout. Věděl jsem, že to je skvělá šance pro mě a bylo by to skvělé i pro tým. Bohužel se ten zápas potom zdramatizoval a nakonec jsme ho se štěstím vyhráli 3:2.
Zápas, o kterém mluvíš, se odehrál před 20 lety a Sparta ho nakonec vyhrála až gólem Milana Fukala v 90. minutě. Napadlo by tě po tvých dvou gólech, že to může být ještě takové drama?
Samozřejmě, že ne. Zápas se vyvíjel dobře, vedli jsme 2:0, byli jsme v té době v laufu a hráli jsme dobrý fotbal. Bohužel se to pak trochu zvrtlo. Ve druhém poločase už to nebylo ono, sice jsme nějaké šance měli a pamatuju si, že jsme mohli rozhodnout v 90. minutě, ještě to nevyšlo a pak dal Milan Fukal po standardní situaci na 3:2.
Doma jsi proti Teplicím všechny zápasy za Spartu vyhrál. Naopak se ti nikdy nepovedlo zvítězit venku. Hrálo se na Stínadlech nepříjemně?
Na zápasech tam bylo vyprodáno, na nás chodilo 15 tisíc lidí a domácí byli hodně motivovaní. Pamatuju si, že proti nám hrával ještě Míša Bílek a měli tam další výborné fotbalisty, například Pavla Verbíře. Byl to velmi dobrý tým a nebyl to snadný soupeř. Byli jsme vždycky v pozoru a zápas mohl hodně ovlivnit. Ale musím říct, že jsem v Teplicích i tak hrál rád. Naopak v Brně se mi nehrálo moc dobře. Taky tam chodilo třeba 20 tisíc diváků, byl to strašně těžký soupeř a těžce se tam vyhrávalo.
Teď nás ale čeká s Teplicemi domácí zápas. Co od něj očekáváš?
Věřím, že navážeme na zlepšený druhý poločase v Karviné, kdy jsme předváděli to, co bychom si všichni přáli. I v prvním poločase jsme měli náznaky brankových příležitostí, ale ještě to nevyšlo. Očekávám, že hráči předvedou proti Teplicím podobný výkon jako ve zmíněné druhé půli s Karvinou a budeme mít spoustu šancí. Taky očekávám, že nám bude fungovat obrana, abychom taky udrželi po delší době nulu. Věřím, že vyhrajeme a zvedneme si sebevědomí do dalších zápasů.
Když se vrátím k tvému hráčskému působení ve Spartě, na co vzpomínáš nejraději?
První tři roky byly nejkrásnější. Vyhráli jsme třikrát po sobě titul a hráli jsme dvakrát Ligu mistrů. Jednou nám to nevyšlo s Dynamem Kyjev. V té době byla ale zajímavá samotná liga, hrálo ji plno reprezentantů a vyvrcholením celého snažení byly oslavy titulu. Rád vzpomínám na poslední zápas se Slavií, kdy jsme udělali titul. Liga mistrů je úplně jinde, hrozně rád se k tomu dneska vracím a povídám si o tom s hráči. V té době byli hráči ještě malí nebo ani nebyli na světě. Měli jsme hroznou touhu si Ligu mistrů zahrát. Cítím z hráčů, že chtějí, aby Sparta byla tam, kde jsme byli my před těmi 20 lety.
Jak vypadala tvoje úloha vedoucího mužstva během koronavirové pauzy?
Samozřejmě jsem měl stejně jako ostatní členové realizačního týmu často homeoffice. Chodil jsem na Spartu tak dvakrát týdně řešit nějaké věci s Tomášem Rosickým a se sportovním úsekem. Pak začala chodit pravidla, jak máme vše nachystat, aby se znovu rozjela soutěž. Šlo o celou řadu opatření, na která jsme museli dbát. Řešila se hygiena, testy, oproti běžnému standardu je toho víc, ale jsem moc rád, že se znovu hraje.
Naštěstí už se znovu hrají soutěžní zápasy, zmínil jsi ale, že je třeba dbát na hygienu a další opatření. Jak se liší tvoje práce nyní oproti běžnému standardu?
Musím dohlížet na to, aby hráči a realizační tým dodržovali to, co se jim řekne. Těch lidí je hodně a je třeba, aby se nezapomínalo na roušky a tak dále. Mně nevadí to řešit a už se to také mění. Samozřejmě, že je to někdy únavné, ale člověk si zvykne. Teď už to takový rozdíl není. Liga je bez diváků smutnější, ale jsem rád, že se vůbec hraje a věřím, že se lidi postupně na tribuny začnou vracet a bude to jako dřív.
.webp?width=-&height=336&quality=75)
