V lednu přišla na testy do Sparty třiadvacetiletá Američanka Lauren Chang. O svých kvalitách přesvědčila natolik, že se v únoru mohlo přejít k podpisu jeden a půl roku dlouhé smlouvy. Po delší době tak má Sparta v kádru opět hráčku s americkým pasem.
Lauren dosud hrála fotbal pouze ve Spojených státech. Působila v klubu Tophat v Atlantě, od roku 2017 až doposavaď nastupovala za univerzitní tým Gamecocks v Jižní Karolíně. Sparťanské angažmá je její první zahraniční štací.
“
Věřím, že nám poskytne nové možnosti v naší hře, hlavně směrem do ofenzivy. Má dobré technické parametry a zajímavé herní myšlení. Držím jí palce v dalším rozvoji v našem klubu,” řekl trenér Martin Masaryk při
oznámení; jejího příchodu. Nyní jsme několik otázek položili samotné Lauren Chang.
Lauren, prozraď nám, co nejraději hraješ za post?
Jsem křídelní útočník či ofenzivní záložník. Mám ráda útočení a když můžu být kreativní a vytvářet šance ke skórování.
Co jsi zatím ve fotbale dokázala?
Byla jsem kapitánem mého univerzitního týmu. Dvakrát jsme vyhráli naši ligu a jednou pohár, postoupili jsme také do Final Four amerického celonárodního turnaje v konkurenci více než tří stovek univerzit.
Proč jsi přišla do Sparty?
Protože chci dělat fotbal na té nejvyšší možné úrovni. Nechtěla jsem hrát pouze doma, proto jsem se rozhodla vyzkoušet evropské angažmá. Sparťanská historie v podobě počtu vyhraných mistrovských titulů a pohárů je ohromující, stejně jako to, že hrává Ligu mistryň. Chtěla jsem si najít tým, kde bych se mohla učit od spoluhráček a trenérů, abych se mohla zlepšovat. A přesně to jsem na Spartě našla.
Jaké jsou tvé cíle zde?
Chtěla bych pomoct týmu vyhrávat trofeje, ať už bych měla přispět střílením branek nebo jejich přípravou. Celkově udělám cokoliv je v mých silách, aby můj tým vyhrál. Kdykoliv vstoupím na hřiště, chtěla bych dokazovat, že na něj patřím.
Přicházíš z USA do Česka, kde už máš za sebou pár týdnů. Kdybys zatím mohla porovnávat, jsou zde nějaké rozdíly třeba v trénování?
Největší rozdíl vidím v tom, že ve Státech jsme na tréninku hráli furt nějaké zápasy, ať už to bylo 4 na 4, 6 na 6, 8 na 8 a podobně, prostě jsme pořád hráli. Tady to je více zaměřeno na dril určité konkrétní činnosti. Také se tu na tréninku stihne více cvičení, máme třeba i čtyři pět různých cvičení během tréninku, to v Americe to byla obvykle dvě nebo tři cvičení. Zdejší tréninkový styl se mi líbí více, cítím, že je lepší na procvičování herních činností jednotlivce.