Jako žák i dorostenec pomohl Bouška Spartě k přebornickým titulům. „V žákovském družstvu jsme se stali šampiony Prahy, když jsme v celé soutěži neztratili ani bod a dosáhli neuvěřitelného skóre 112:0. Dvakrát jsme pak byli dorosteneckými přeborníky republiky. Navíc jsem měl radost z pozvání do národního týmu na turnaj UEFA do Anglie,“ vzpomíná na svá první sparťanská léta.
Po dovršení plnoletosti se sice probojoval do A-týmu Sparty, jenže to už klepala na dveře povinnost v podobě vojny. V Dukle Tachov strávil Bouška dva roky, na jednu sezonu se usídlil také v Brně, ale poté už jeho kroky znovu směřovaly na Letnou. V letech 1968-1970 vytvořil se svým bratrem Svatoplukem bezvadně se doplňující a znamenitě sehranou dvojici záložníků. Josef měl tvrdou střelu, nechyběla mu zarputilost, úžasná bojovnost a stoprocentní nasazení. V nejednom utkání pak sehrál roli „zlého muže.“ Byl nemilosrdný k protivníkům i k sobě samému.
Na konci 60. let Sparta obsadila v lize dvakrát v řadě třetí místo, které zajišťovalo účast v tehdejším Veletržním poháru. „Nezapomenutelný pro mě zůstal také začátek roku 1969, kdy jsme podnikli čtyřicetidenní zájezd na americký kontinent, odkud jsme se vrátili s metr vysokým pohárem za druhé místo na skvěle obsazeném turnaji Copa Montevideo. Dodnes si také velice cením účasti na olympijských hrách v Mexiku, kde jsem v roce 1968 nastoupil ke všem třem utkáním,“ těší Boušku při vzpomínkách na svá zlatá fotbalová léta.
Jeho další cesta vedla do Vlašimi, k nelibosti sparťanských fanoušků na tři roky také do Slavie, a po skončení aktivní činnosti do daleké Kostariky – už v roli trenéra. „Byl to nádherný šestiletý a později ještě čtyřletý pobyt v exotické zemi. Tým Ajaluela jsem v jeho historii v roce 1987 poprvé dovedl k mistrovskému titulu, a před světovým šampionátem v roce 1990 jsem byl dokonce mezi čtyřmi vybranými trenéry pro národní mužstvo,“ prozrazuje další kapitolu své životní cesty.
A jak se mu daří v současném důchodovém věku? „Hráčskou i trenérskou kariéru jsem samozřejmě už před lety uzavřel, ale zdravotně jsem v pořádku a fotbalové dění stále pozorně sleduji. Zvláště pak Spartu a těší mě, že v porovnání s koncem loňské sezony je zatím vidět zlepšení. Moc bych si přál, aby nejen pokračovala na dosavadní úspěšné ligové cestě, ale prosadila se i v Konferenční lize. Z vlastní zkušenosti vím, jak je důležité na sebe na evropské scéně upozornit,“ zdůrazňuje jubilant.
