Lukáši, jak se před startem přípravy cítíš a jak ti pomohlo hostování v Sigmě?
Nyní se cítím moc dobře a hostování upřímně předčilo má očekávání. Před tím, než jsem do Olomouce šel, jsem dlouho ligu nehrál, často jsem byl zraněný a na podzim jsem hrál za béčko ve třetí lize. Důležité pro mě bylo, že jsem se chytl hned na začátku, kdy jsem v prvním zápase dal dvě branky, vyhráli jsme. Od té chvíle mi i spoluhráči víc věřili, vzali mě mezi sebe a díky tomu jsem dával góly až do konce. Teď doufám, že si tu formu přenesu i sem a budu platný Spartě.
Ve sparťanském B-týmu byl tvým trenérem Václav Kotal. Pod jeho vedením jsi na podzim vstřelil 11 soutěžních gólů. Je pro tebe povzbuzující, že po poměrně krátké době znovu obnovíte spolupráci?
Stoprocentně. Trenéra Kotala znám a na podzim jsem pod ním odehrál všechny zápasy i přesto, že první tři utkání jsem nebyl schopný trefit ani tu velkou síť za bránou. Je výhoda, že mě už zná a ví, co ode mě může čekat. Na druhou stranu já musím prokázat, že umím pořád dávat góly a přesvědčit ho, abych mohl hrát.
Jak jsi strávil krátkou dovolenou po sezoně? Přeci jen to bylo atypické oproti předchozím rokům. Poté, kdy proběhla klasická zimní příprava, se dlouho nehrálo, následovala další příprava po karanténě a celý ročník se natáhl až do prázdnin.
Celou dobu to vypadalo, že volno po sezoně nebudeme mít skoro žádné, nebo velmi krátké. Tento týden vlastně ještě měla Sigma dohrávat ligu, ale já jsem nakonec měl dovolenou necelé tři týdny. První týden jsem nic nedělal a jen odpočíval, na čemž jsme byli domluveni i s kondičními trenéry, protože po koronavirové pauze jsem v tom systému středa-neděle-středa odehrál skoro všechno. Pak už jsem se začal připravovat, chodil hrát tenis nebo běhat.
Za poslední rok se ve sparťanské kabině stalo poměrně dost změn, ale tvá pozice v ní asi nebude taková, jako když jsi v zimě šel do Sigmy?
Když jsem přišel v zimě do Olomouce, tak jsem z celé kabiny znal jen dva hráče, a hlavně celá ta parta tam spolu drží pohromadě několik let. Já jsem poměrně společenský člověk, ale tady jsem na začátku v šatně jen seděl, mlčel a poslouchal. Tady ve Spartě znám samozřejmě víc lidí a někteří jsou moji velcí kamarádi. Třeba Phulky nebo Sáčis. Je škoda, že odešel Martin Frýdek nebo skončil Venda Kadlec. Ale i třeba Hložan, Krejda, Hany, nechci na někoho zapomenout, ale to jsou všechno kluci, se kterými jsem se tady bavil už dřív.
Myslíš, že atmosféře v týmu pomohlo vítězství v poháru? Cítíš z týmu větší sebevědomí?
Určitě ano. Můžu to porovnat díky tomu, že jsem byl v kontaktu s klukama i v době, než se začalo vyhrávat. Bylo vidět, jak se ta nálada mění, že si najednou věřili a byli silnější. Nakonec se jim podařilo skoro všechny zápasy vyhrát a získat trofej. I pro mě je určitě plus, že přicházím do týmu, který zažil úspěch. Teď hlavně doufám, že budu zdravý, stanu se pro Spartu platný a zasloužím si místo v týmu.
