Tréninky s áčkem mě hodně posunuly

Tomáši, poprvé absolvuješ přípravu s prvním týmem Sparty. Jak probíhá a jak se po pár týdnech cítíš?
Cítím se dobře. Každý trénink s A-týmem nabírám zkušenosti. Letní přípravu si užívám, je možná ještě náročnější, než jsem čekal, ale všichni tvrdě pracujeme a užívám si to.

V čem je jiná oproti předchozím, které jsi zažil?
Už jsem jich ve Spartě zažil hodně. Sice to bylo zatím jen v dorostu a béčku, ale všechny přípravy byly náročné. Ta v áčku je ale trochu specifická a náročnější, především v intenzitě. Ta je trochu někde jinde, než jsem zatím zažil.

Jaké jsou tréninky pod Brianem Priskem a jeho týmem?
Je to super, tréninky mají smysl. Jsem moc rád, že si tím mohu projít. Přál jsem si to zažít. Je vidět, že fotbalu velmi dobře rozumí.

Jak tě posouvá to, že každý den můžeš trénovat s A-týmem s řadou zkušených hráčů?
Hodně mě to posouvá, protože trénovat a hrát s takovými hráči je pro mě pocta. O to víc, když mi ti kluci poradí a ukážou mi situace, jak je řeší oni a já se díky tomu můžu naučit další nové věci. Určitě mi to hodně pomáhá.

Trenéři ti na videu ukazují různé řešení herních situací, třeba jak je řeší Jan Kuchta. Pomáhá ti to se zlepšovat?
Už i v béčku jsem s naším videotechnikem Markem Krigovským hodně často probíral Kuchtiče. A od té doby, co jsem to začal dělat, tak jsem začal hrát trochu jiný styl hry. Hodně mi to pomohlo, Kuchtiče beru jako příklad a jsem rád, že se mnou trenéři takhle pracují. 

Bavíš se s Honzou o různých herních situacích?
Hodně se s ním o tom bavím i při tréninku, nebo během nějaké hry se mi snaží poradit. Každý den se s trenérem Michalem Vávrou koukáme na videa a řešíme různé situace. Hodně mi to pomáhá a je to takový můj ukazatel toho, co dělám dobře, co špatně a na čem bych měl zapracovat. Jsem za to vděčný.

V Česku pozice development kouče není úplně běžná. Dokážeš popsat, jak ta spolupráce s Michalem Vávrou probíhá?
Já jsem tuhle trenérskou pozici také neznal. Musím říct, že mě to dost překvapilo. Probíhá to tak, že trenér se mnou hodně komunikuje, jak při tréninku, tak i po něm. Po tréninku probíráme tréninky i zápasy. Mám tam takový souhrn všeho. Ukazuje mi, co jsem na tréninku dělal špatně a na čem bych měl naopak zapracovat. Ať už jde o souboje, přihrávky nebo třeba zakončení.  

Máš za sebou druhou sezonu v dospělém fotbale. V té druhé jsi vstřelil osm gólů. Jak se za nimi zpětně ohlížíš?
Ta první sezona nebyla vůbec jednoduchá. Po tom zranění to pro mě bylo docela těžké, ale myslím, že jsem si s tím poradil a snažím se na sobě neustále pracovat. Doufám, že to bude čím dál tím lepší. Obě sezony pro mě nebyly jednoduché a byly takovou vzpruhou do mé fotbalové kariéry. Jsem moc rád, že jsem v té druhé polovině minulé sezony mohl pomoci béčku jak vstřelenými góly, tak i výkony k umístění ve středu tabulky.

Ve druhé polovině uplynulé sezony jsi měl v dresu rezervy skvělou sérii, kdy jsi střílel jeden gól za druhým. Změnil jsi něco oproti předchozímu období?
Bylo tam i trochu smůly. Nechci se na to vymlouvat, spíš jsem si říkal, že jsem trochu zapracoval na něčem jiném, což bylo napadání a práce pro tým. Vždycky jsem si říkal, že když budu víc pracovat pro tým, tak se mi to vrátí. Že klukům pomůžu a pak ty góly přijdou. Takže jsem hodně změnil napadání a intenzitu v zápase. A k tomu přišly i góly, za což jsem hrozně rád.

V závěru sezony jsi byl odměněn posunem do áčka a byl jsi u dvou důležitých výher – u vítězství v Liberci a na Slovácku, kde jsme po devíti letech získali ligový titul. Jaké to pro tebe bylo?
V Liberci šlo o můj první ligový start. Bylo to pro mě něco neskutečného. Nastupoval jsem za stavu 0:1 a bylo to hodně hektický. Nakonec jsme vyhráli a byl jsem i v situacích blízko zakončení. Měl jsem tam jednu šanci. Bylo to pro mě něco, co jsem vlastně ani nečekal a moc jsem si to užil. Byl jsem stoprocentně připravený, že můžu týmu pomoct a jsem hrozně rád, že jsem takovou šanci dostal.

Překvapila tě něčím první liga? V čem byl pro tebe největší rozdíl oproti té druhé?
Druhá liga je hrozně specifická. Je hodně tvrdá a je to více o soubojích. První liga je naopak hodně o taktice, jsou tam samozřejmě o hodně víc techničtější hráči. Až jsem byl překvapený, kolik takových hráčů v každém týmu je. Ale ve Spartě to je vždycky nejvíc. Už jenom tréninky s klukama mě hrozně posunuly.

V mládeži jsi dostal přezdívku Lafi. Můžeš popsat, jak to vzniklo?
Tohle se semnou veze už od šestnácti let. První sezonu ve Spartě jsem dal 42 gólů a hromadu jsem jich dal z dorážky nebo byl na správném místě. Od té doby mi kluci začali říkat Lafi, že se to ke mně odráželo, nebo jsem byl ve stejných prostorech, co byl třeba David.

Oba navíc pocházíte z jižních Čech. Je tedy právě David Lafata tvým fotbalovým vzorem?
Vždycky jsem o něm mluvil jako o svém vzoru, protože se mi líbil jeho styl. Neustále byl ve vápně, byl připravený, hladový po gólech a vždycky jsem se jím snažil inspirovat. Už jsme se spolu i setkali a bavili se. Musím říct, že mě přesvědčil o tom, že je to skvělý člověk. Jak na hřišti, tak i mimo něj. 

Co si z jeho hry snažíš brát?
Zakončení. Lafi měl neskutečné zakončení ve vápně. Vždycky byl na správném místě, byl připravený a čekal na nějaký odraz. Ať už dal gól z dorážky, nebo po tečované střele. Takže jsem si vždycky bral tuhle inspiraci. Být připravený ve vápně a stát na správném místě.

Inspiruješ se i někým dalším, třeba i z aktivních hráčů? 
Už dlouho sleduju Kuchtiče, líbil se mi už v Liberci, jak na sobě pracoval. Pro mě je pocta být s ním ve Spartě. Ze zahraničních hráčů je to asi Erling Haaland. Udělal obrovský pokrok. Dost často koukám na jeho videa. Ta jeho síla a zakončení, to je něco neskutečného.

V té uplynulé sezoně ses s rezervou probojoval až do čtvrtfinále prestižního Premier League International Cupu, kde jsi vstřelil gól Arsenalu. Co ti tyhle konfrontace s anglickými týmy daly?
Ty zápasy s anglickými týmy byly pro nás všechny hodně velký posun. Ať už jsme viděli zázemí těch týmů, tak i jejich kvalitu a všechno okolo. Pro nás mladé hráče to byl skvělý turnaj. Po všech směrech nám to ukázalo, jak jsou na tom kluci z Anglie a že se máme neustále v čem posouvat.

Ty máš za sebou nepříjemné zranění. Jaké to pro tebe v ten moment bylo? Jak jsi to bral?
V ten moment to pro mě nebylo nic jednoduchého. Za ten půl rok jsem si prošel jedním z nejtěžších období v kariéře. Od začátku jsem si říkal, že když ho překonám, tak si myslím, že mě čekají dobré věci. Snažil jsem si to nebrat do hlavy, i když mi bylo několikrát řečeno, že to už na profesionální fotbal nebude. Nikdy jsem si to nepřipustil a naopak přemýšlel nad tím, jak se co nejrychleji dostanu zpátky, abych byl připravený. To si myslím, že mi to hodně ulehčilo práci, že jsem nad tím moc nepřemýšlel, ale spíš jsem koukal do budoucnosti.

Co ti problesklo hlavou, když ses dozvěděl, že máš takhle těžké vnitřní zranění?
Bylo to hodně věcí. Vůbec jsem nevěděl, co si o tom mám myslet, protože takové zranění jsem ve fotbale snad nikdy neslyšel. Sám jsem v tu chvíli nevěděl, jak se k tomu postavit. Snažil jsem se být silný. To mi všichni říkali. Přemýšlel jsem jen nad tím, abych byl zdravý a vůbec ne nad tím, co v tu chvíli bude dál. Když jsem se ale dozvěděl, že se s tím dá normálně žít a dá se s tím sportovat, když to tělo dovolí, tak jsem přemýšlel už jenom nad tím, že se vrátím silnější a že to pro mě do budoucna bude všechno už jen dobrý.

Když se vrátíme k přípravě, jak na soustředění trávíš volný čas?
V Rakousku jsem poprvé, takže jsem se tady s tím prostředí hodně seznamoval. Hodně času trávím s Matějem Rynešem nebo Tomášem Čvančarou. Spolu s mladšími hráči chodíme hrát pingpong nebo jdeme s Ondrou Kukučou a Filipem Nalezinkem na kafe. Občas si zahrajeme třeba karty, ale hlavně se snažíme co nejvíc odpočívat, což já osobně potřebuju.

Vím, že máš rád tenis. A právě teď probíhá Wimbledon. Stíháš to sledovat?
Když nemáme trénink, tak stíhám sledovat odpolední zápasy. Baví mě to a s klukama to řešíme. Ve volných chvílích se snažím sledovat co nejvíce zápasů.

Máš nějakého oblíbeného tenistu, kterému přeješ vítězství?
Mám rád všechny české tenisty, takže sleduju hlavně jejich zápasy. Ale nejvíc mám rád asi Djokoviće. Líbí se mi jeho styl, takže to vždycky nejvíc přeju jemu.