Imanole, po více než osmi měsících jsi znovu zasáhl do utkání, ač zatím pouze v dresu B-týmu. Jaký to byl pocit?
Cítil jsem se skvěle. Trvalo to opravdu dlouho, ale konečně mohu být zase v plné zátěži s týmem. Když jsem se v srpnu zranil, mojí první myšlenkou bylo, že bych chtěl ukončit sezonu na hřišti. Pracoval jsem opravdu tvrdě, aby se vytyčený cíl stal skutečností. Myslím si, že jsem v dobré kondici, na trénincích se citím dobře. Teď už je na trenérech, jestli dostanu šanci i v dresu A-týmu.
Cítil jsem se skvěle. Trvalo to opravdu dlouho, ale konečně mohu být zase v plné zátěži s týmem. Když jsem se v srpnu zranil, mojí první myšlenkou bylo, že bych chtěl ukončit sezonu na hřišti. Pracoval jsem opravdu tvrdě, aby se vytyčený cíl stal skutečností. Myslím si, že jsem v dobré kondici, na trénincích se citím dobře. Teď už je na trenérech, jestli dostanu šanci i v dresu A-týmu.
Jak se upekl tvůj dubnový start za béčko?
Realizační tým za mnou přišel s tím, že by to mohl být dobrý způsob, jak se znovu vrátit naplno do zápasové zátěže. Mluvil jsem i s trenérem béčka Lubošem Loučkou. Přišlo mi to jako dobrý nápad, potřebuju se znovu dostat do formy. Na začátek šlo o ideální zápas.
Realizační tým za mnou přišel s tím, že by to mohl být dobrý způsob, jak se znovu vrátit naplno do zápasové zátěže. Mluvil jsem i s trenérem béčka Lubošem Loučkou. Přišlo mi to jako dobrý nápad, potřebuju se znovu dostat do formy. Na začátek šlo o ideální zápas.
Na strahovských hřištích ses ale proháněl už před pár měsíci. Dodalo ti to energii do závěrečné fáze rekonvalescence?
První část rekonvalescence jsem trávil doma ve Španělsku. Poté jsem se vrátil do Prahy, kde mě velmi motivovaly tréninkové jednotky s Malasem. Také jsem mohl sledovat spoluhráče během tréninků a zápasů. To bylo hodně těžké, protože fotbal miluju. Podle mě je to nejlepší profese na světě. Právě proto jsem makal ještě víc, abych byl co nejdříve připravený týmu pomoci. V těchto těžkých chvílích si člověk uvědomí, jak moc si musí vážit těch dobrých.
První část rekonvalescence jsem trávil doma ve Španělsku. Poté jsem se vrátil do Prahy, kde mě velmi motivovaly tréninkové jednotky s Malasem. Také jsem mohl sledovat spoluhráče během tréninků a zápasů. To bylo hodně těžké, protože fotbal miluju. Podle mě je to nejlepší profese na světě. Právě proto jsem makal ještě víc, abych byl co nejdříve připravený týmu pomoci. V těchto těžkých chvílích si člověk uvědomí, jak moc si musí vážit těch dobrých.
Vraťme se na začátek tvého zranění. Věděl jsi hned po souboji, že je zle?
Samozřejmě. Mám s tím už bohužel zkušenost. Před dvěma a půl lety jsem prodělal podobně nepříjemné zranění achilovky, takže už poznám, když se stane něco vážného. Jakmile jsem se v utkání s Bohemkou zranil, věděl jsem, že to bude velký problém.
Samozřejmě. Mám s tím už bohužel zkušenost. Před dvěma a půl lety jsem prodělal podobně nepříjemné zranění achilovky, takže už poznám, když se stane něco vážného. Jakmile jsem se v utkání s Bohemkou zranil, věděl jsem, že to bude velký problém.
Co se ti honilo hlavou, když jsi zjistil, jak dlouhá pauza tě čeká?
Takhle, délka pauzy vždycky závisí na jednotlivých případech. Někteří hráči se zotavují déle, jiní kratší dobu. Z mojí zkušenosti je nejlepší si nedávat konkrétní datum návratu. Když si ho totiž stanovíte a pak ho třeba nestihnete, může vás to psychicky srazit. Lepší je důvěřovat procesu a jít krok za krokem.
Takhle, délka pauzy vždycky závisí na jednotlivých případech. Někteří hráči se zotavují déle, jiní kratší dobu. Z mojí zkušenosti je nejlepší si nedávat konkrétní datum návratu. Když si ho totiž stanovíte a pak ho třeba nestihnete, může vás to psychicky srazit. Lepší je důvěřovat procesu a jít krok za krokem.
Věřím, že jsou před nám lepší časy. Udělám maximum, aby se to podařilo.
Byla celá situace ještě o to těžší, že ses zrovna připojil k novému týmu a poprvé za svou kariéru přestoupil do zahraničí?
První měsíc ve Spartě byl skvělý. Spoluhráči i realizační tým mi hodně pomáhali. Jak už jsem říkal, na první část rekonvalescence mi klub umožnil přesunout se do Španělska. Po přesunu na hřiště jsem se však vrátil zpět, chtěl jsem být se spoluhráči. Cítil jsem se tu dobře, v klubu i ve městě. Až se začnu pravidelně zapojovat i do zápasů, budu ještě šťastnější. Věřím, že jsou před námi lepší časy. Udělám maximum, aby se to podařilo.
První měsíc ve Spartě byl skvělý. Spoluhráči i realizační tým mi hodně pomáhali. Jak už jsem říkal, na první část rekonvalescence mi klub umožnil přesunout se do Španělska. Po přesunu na hřiště jsem se však vrátil zpět, chtěl jsem být se spoluhráči. Cítil jsem se tu dobře, v klubu i ve městě. Až se začnu pravidelně zapojovat i do zápasů, budu ještě šťastnější. Věřím, že jsou před námi lepší časy. Udělám maximum, aby se to podařilo.
Jsi odchovancem Athleticu. Podpořil tě někdo z Bilbaa během léčby?
Jasně, přišly mi zprávy od prezidenta klubu, sportovního ředitele i bývalých spoluhráčů. Strávil jsem tam v podstatě celou dosavadní kariéru, mám tam spoustu přátel a jejich podpora pro mě hodně znamenala. Vždyť i má rodina se už dlouho řadí mezi permanentkáře, táta se strýcem prakticky nevynechají zápas. Já se radši dívám s přáteli u televize, proto jsem na stadionu během rekonvalescence nebyl.
Jasně, přišly mi zprávy od prezidenta klubu, sportovního ředitele i bývalých spoluhráčů. Strávil jsem tam v podstatě celou dosavadní kariéru, mám tam spoustu přátel a jejich podpora pro mě hodně znamenala. Vždyť i má rodina se už dlouho řadí mezi permanentkáře, táta se strýcem prakticky nevynechají zápas. Já se radši dívám s přáteli u televize, proto jsem na stadionu během rekonvalescence nebyl.
Jak se ti zatím líbí život v Praze?
Během týdne trávím prakticky vešekrý čas na Strahově, odpoledne si tu ještě plním povinnosti týkající se rehabilitace. Když přijede na návštěvu rodina, přátelé nebo přítelkyně, rád vyrážím do centra města. Je krásné. Co mě ale překvapilo, je počasí. Čekal jsem, že bude horší. Ano, od prosince do února byla opravdu zima. Ale po březnu se to otočilo, počasí je mnohdy lepší než v Bilbau, kde je u moře hodně větrno a deštivo. Tady většinu času svítí slunce.
Během týdne trávím prakticky vešekrý čas na Strahově, odpoledne si tu ještě plním povinnosti týkající se rehabilitace. Když přijede na návštěvu rodina, přátelé nebo přítelkyně, rád vyrážím do centra města. Je krásné. Co mě ale překvapilo, je počasí. Čekal jsem, že bude horší. Ano, od prosince do února byla opravdu zima. Ale po březnu se to otočilo, počasí je mnohdy lepší než v Bilbau, kde je u moře hodně větrno a deštivo. Tady většinu času svítí slunce.
S kým si v kabině nejvíc rozumíš?
Jednoznačně s Angelem. Máme speciální vztah, a to i díky tomu, že oba mluvíme španělsky.
Jednoznačně s Angelem. Máme speciální vztah, a to i díky tomu, že oba mluvíme španělsky.
A když už jsme u jazyků, co čeština?
Nic moc. Je to hrozně těžký jazyk. Od narození mluvím baskicky, pro cizince nebo i Španěla je téměř nemožné se takový jazyk naučit. Ale čeština je pro mě snad ještě těžší.
Nic moc. Je to hrozně těžký jazyk. Od narození mluvím baskicky, pro cizince nebo i Španěla je téměř nemožné se takový jazyk naučit. Ale čeština je pro mě snad ještě těžší.
Otázka na závěr – nyní už jsi tedy stoprocentně připravený?
Ano, cítím se velmi dobře, jsem připravený týmu pomoci. Jsem rád, že můžu znovu hrát. Do konce sezony zbývají tři týdny a doufám, že se podívám na hřiště.
Ano, cítím se velmi dobře, jsem připravený týmu pomoci. Jsem rád, že můžu znovu hrát. Do konce sezony zbývají tři týdny a doufám, že se podívám na hřiště.
