U18: ohlédnutí se za podzimem

Osmnáctka hraje v tomto soutěžním ročníku druhou nejvyšší soutěž kategorie do 19 let. Z toho důvodu čelila během podzimu převážně o rok starším soupeřům.

Sparťané vstoupili skvěle do nové sezony, kdy v prvních pěti utkáních získali 13 bodů za čtyři výhry a remízu. Potom ale následovalo výsledkově méně úspěšné období, během kterého jsme zaznamenali dvě výhry, dvě remízy a tři prohry. Pak se však opět dostali na vítěznou vlnu.

Výsledkem toho je čtvrtá příčka se ziskem 37 bodů a bilancí: 19 zápasů – 11 vítězství, 4 remízy a 4 prohry při skóre 48:16. Na domácím hřišti jsme v deseti kláních dosáhli 24 bodů a v tabulce určené pro tuto statistiku jsme třetí. Zajímavostí je, že ze všech týmů jsme dokázali doma vstřelit nejvíc gólů (30) a zároveň i inkasovat nejméně (3). Z devíti venkovních duelů jsme si přivezli 13 bodů, což nám vyneslo 7. příčku v tomto ohledu.

Sparťané se prosadili celkem 48krát a dosáhli tak čtvrtého nejvyššího počtu vstřelených gólů ze všech týmů. Podílelo se na nich dvacet střelců. Nejproduktivnějším z nich byl Jiří Jandovský, který zaznamenal 6 branek.

Do zápasů zasáhlo pět brankářů, kteří si mezi sebou podělili 19 utkání. Heerkens a Čechal jsou gólmani v kategorii U19, ale v případě malého vytížení vypomáhali osmnáctce. Z pohledu čistých kont zaujal Souček, který v pěti duelech neobdržel branku až ve čtyřech z nich.

Do dění na hřišti zasáhlo 32 hráčů a z toho tři fotbalisté se představili ve všech kláních – Cettl, Novák a Slanina.

Závěr článku tvoří rozhovor s hlavním trenérem, ve kterém Martin Kumšta rozebral podzim detailněji.

Hodnotit se to dá z více pohledů – postavení v tabulce, individuální a týmový posun hráčů. Pokud nejsme v tabulce první, tak je jasné, že nejsme spokojeni, protože vždy chceme být na prvním místě. To asi i hráči cítí, že je v našich silách bojovat o tu nejvyšší příčku i vzhledem k tomu, jak jsme hráli zápasy s týmy, které skončily před námi. Budeme se pořád snažit o to, dostat se co nejvýše, i když ta ztráta je velká. Neustále ale chceme být lepší, než jsme.

Během podzimu mě potěšil vzestup výkonnosti. Od zápasu se Žižkovem, který nám nevyšel, naše výkony měly stoupající tendenci. Prohra s Teplicemi byla jediná, o které můžu říct, že soupeř vyhrál zaslouženě. V ostatních zápasech jsme však neměli prohrát a troufnu si říct, že jsme je měli vyhrát. Výkonnost hráčů gradovala každým soubojem a poslední dvě klání byly skvělé. Odezva byla velmi dobrá, a to i po prohraném derby. Vnímali to i hráči. Sice jsme ho mohli rozhodnout my, ale nakonec jsme prohráli gólem z penalty v 93. minutě, ale to patří k fotbalu. Někdy mohou takové bolestné prohry posunout tým dále.

Na hráčích se mi líbilo, jak se postupně na sebe napojili, začali se respektovat, stáli jeden za druhým a pomáhali si. Bojovali nejen na hřišti, ale i v kabině. Soudržnost týmu je každým dnem lepší. Oni to možná nevědí, ale je to velmi pěkné, když dokážou individuální výkony podřídit ve prospěch týmu a není jim nic jedno na tréninku, v kabině či zápase. To jsou věci, které je posouvají dál. Myslím si, že právě to přispělo k tomu, jak jsme se prezentovali na hřišti v závěrečných duelech. Velmi mě takový přístup těší.

Osobně mi největší radost dělají samotní hráči. To, jak fungují a pracují mi dává velkou energii. Oni si to asi neuvědomují, protože bývám často nespokojený jak v tréninku, tak v zápase. Zároveň mě těší pracovat s lidmi, které mám kolem sebe. Ať už je to Pavel Čunát, který sice figuruje jako asistent, ale ve všem vystupujeme jako rovnocenní trenéři. V mnoha věcech se od něj stále učím a musím mu poděkovat za to, jaký profesionální přístup ke všemu má. Velice si toho vážím. Ale také musím zmínit trojici Honza Kudrjavcev, Peter Bartalský a Ondřej Proskovec. Kdybych na to byl sám, tak by ten tým nefungoval tak, jak je tomu nyní.

Nejsem spokojen s některými utkáními z první části podzimu, kdy jsme nepodávali vyrovnané výkony, přičemž hráči měli na to, aby to lépe zvládli a vyhrávali je. Někdy jsme vyhráli s papírově těžším soupeřem a pak jsme ztratili body s relativně slabším. Hráči mají na to, aby takové klání zvládali.

Mé přání je, abychom dokázali více kluků posunout od U19 během jarní části soutěže. Už teď musíme na tom tvrdě pracovat, abychom je po všech stránkách připravili do U19-tky. To vidím, jako hlavní úkol U18. Je hezké být první, ale daleko krásnější je ty hráče posunout do devatenáctky, aby jí mohli pomáhat svými výkony. Potěšilo by mě, kdyby se tam prosadili a zůstali tam. Často jim říkám, že bych byl nejraději, kdybych je už neviděl, ve smyslu, že by se posunuli výše, a já bych pracoval zase s dalšími. Pro nás je to nejvyšší ocenění, kdyby hráli o kategorii výše a byli platní pro ten tým.

Tomu mužstvu. Není jim nikdy jedno, co se děje. Stojí jeden za druhým. Všichni chtějí útočit, ale všichni také brání. Největší zásluhu má na tom organizace týmu a jeho soudržnost, ale i to, jak se hráči chovají a jsou aktivní bez míče. Čím více jsme hráli zápasů, tak tím více si uvědomovali, že útok je pěkná věc, ale obrana nám bude vyhrávat zápasy.