Minulou sezonu jste trénoval kategorii U12, což jsou již žáci. Tuto sezonu jste přešli k přípravkové kategorii U9. Co jsou hlavní rozdíly v pojetí tréninků a celkově práce s o tři roky mladšími chlapci?
Celkově je samozřejmě rozdílů více. Co se tréninkového procesu týče, v kategorii U12 je to hodně o organizaci a plánování týdenního mikrocyklu, kdy je třeba zajistit nejen klasické týmové tréninky, které jsou třikrát týdně, ale také školní a skupinové tréninky, včetně bloků atletiky, úpolů a prevence za účasti trenérů specialistů. U kategorie U9 je to jednodušší v tom, že tyto bloky jsou pravidelně začleněny před každý trénink (také tři v týdnu) a má je na starosti realizační tým. Hráči kategorie U12 jsou více samostatní a můžete jim tedy dát více úkolů, vyžadovat větší zodpovědnost za přípravu a přístup k tréninku, tedy být celkově náročnější. Utkání se hrají na větším hřišti s vyšším počtem hráčů a do přípravy na utkání vstupuje mnohem více taktiky.
Kategorie U9 vyžaduje naopak mnohem větší spolupráci s rodiči. Trenér by měl být kamarád a zároveň vzor pro kluky. Umět se s nimi na hřišti vyblbnout i vědět, kdy být přísnější a náročnější. Je to pořád o hře a lásce k fotbalu, která by jim měla vydržet co nejdéle. Zároveň hlídáte, aby byli správně oblečení, měli čepici, mikinu, zavazujete tkaničky a tak dále.
Určitě mi v přechodu od přípravek k žákům a zase zpět pomohly dvě zásadní věci: znalost tréninkového procesu starších kategorií, díky jasně nastavené návaznosti na jednotlivé kategorie, a znalost hráčů. Valná většina kluků loňské U12 (17 z 21) totiž prošla přípravkovými kategoriemi.
Jak dlouho trvá, než poznáte kluky, co od nich očekávat nebo jejich jména?
Jako vedoucí kategorie přípravek bych měl znát všechna jména hráčů, kteří spadají do týmů U7 – U11. U těch nejmenších je to samozřejmě složitější, a naopak u těch nejstarších je to jednodušší tím, jak postupně přecházejí do dalších kategorií. Pokud mám svůj tým, znám všechny hráče jménem již na prvním tréninku. Totéž požaduji po svých trenérech a asistentech. Nepřijde mi správné oslovovat děti ve stylu: chlapče, jak se jmenuješ nebo hej ty atd. Stejně tak jako není dobře, znát jménem jen část týmu. Co se týče jejich herního projevu, je to hodně podobné. Díky debatám s trenéry a hodnocení jednotlivců či týmů, mám velmi dobrý přehled o výkonnosti hráčů v přípravce. Zde je také důležité vnímat rodinné zázemí, případné změny v něm, přechod ze školky do školy, změnu školy nebo změny při přechodu k jinému trenérovi a realizačnímu týmu. Tyto faktory mohou působit na každé dítě jinak, a tak je zcela normální, že může dojít k poklesu individuálního herního výkonu. Na to vše je třeba brát ohled, a proto je diskuse s trenéry i rodiči ohledně našich hráčů velmi žádoucí.
Která je u takto mladých hráčů nejdůležitější oblast rozvoje?
Nejdůležitější je stále pohybový rozvoj jednotlivců – rychlost, síla, obratnost atd. V tréninku samozřejmě také rozvíjíme a zdokonalujeme fotbalové dovednosti a rozhodování hráčů, herní myšlení. Ideálním nástrojem pro poslední zmiňované oblasti jsou různé průpravné hry a cvičení, kde hráči mají na výběr více možností řešení dané situace.
Jak hodnotíte podzimní část?
Podzimní část byla náročnější v tom, že jsme se podrobněji seznamovali navzájem nejen s hráči, ale i mezi trenéry, jelikož pracujeme v tomto složení poprvé a oba asistenti v U9, Marek a Pavel, jsou zároveň trenérskými nováčky v našem klubu. Hráči si zvykají na částečně jiný obsah jednotlivých tréninků, změnu počtu hráčů v utkáních a častější mezinárodní konfrontace, které nás ještě v této sezoně čekají. Konkurenční prostředí je také o něco málo větší, stejně tak jako nároky na hráče samotné. Většina z nich se ale s těmito změnami popasovala více než dobře. Proto hodnotíme tuto část sezony pozitivně.
V čem vidíte největší progres za toho půl roku?
Kluci udělali určitě největší herní progres v tom, že více vnímají své spoluhráče a stále častěji úspěšně volí mezi obcházením soupeře nebo přihrávkou na lépe postaveného spoluhráče. Někomu se to může zdát samozřejmé, ale je to celkem skok z kategorie U8, která je zaměřená výhradně na řešení situací 1v1 v utkáních formátu 4+1, případně 5+1. V kategorii U9, se stejným nebo větším počtem hráčů i větší herní plochou, je již nezbytně nutné využívat i přihrávku jako nedílnou součást hry. Jednoduché součinnosti hráčů zde začínají vstupovat do hry a nabývat na důležitosti.
Popište mi váš klasický týdenní tréninkový cyklus.
Náš tréninkový proces se klasicky skládá ze tří tréninkových jednotek na hřišti. Výjimkou je období listopad–březen, kdy je jeden trénink v tělocvičně a je věnován převážně všeobecné pohybové průpravě a jiným týmovým hrám, jako například florbalu. Trénink trvá cca 120 minut, kdy prvních 30 minut je věnováno určitému bloku (atletika, síla, dovednosti…), kde jsou hráči rozděleni dle výkonnostní úrovně v dané oblasti, případně dle jejich somatotypu. Po těchto třiceti minutách následuje klasický týmový trénink. Přibližně dvakrát do měsíce pak ještě v rámci tréninku hrajeme meziročníková utkání v rámci přípravek. Hráči pak ještě mají možnost hodinového gymnastického tréninku s našimi trenérkami, a to každou neděli.
Devítka vstoupí do zimní přípravy ve středu 4. ledna a na jaro se kluci budou učit novému hernímu formátu (6+1) a také je čeká několik mezinárodních konfrontací s kvalitními soupeři.
