Pavlína Nováková Ščasná pověsila kopačky na hřebík a v současnosti si užívá hlavně rodinný život. Bývalá opora Sparty i národního týmu byla letenským klubem oceněna během utkání Ligy mistryň proti řeckému mistrovi PAOK (článek), při té příležitosti poskytla rozhovor klubovému webu.
Co teď v současnosti děláte? Pokud vím, naposledy jste byla v květnu ambasadorkou Eura WU17…
Ambasadorství byla spíš taková nárazová akce, kdy jsem spolupracovala se svazem. Ale potěšilo mě, že jsem se zase mohla trochu pohybovat kolem ženského fotbalu. Nicméně v současnosti jsem stále na mateřské dovolené. Synovi ještě nejsou tři roky, takže zatím nechodí do školky. Jsem s ním doma a užívám si rodinný život.
Jak často chodíte na ženský fotbal?
Snažím se chodit na derby, ne vždy mi to však vyjde. V televizi sleduju zápasy reprezentace. Je fajn, že ženský fotbal je sledovanější, než jak tomu bylo dříve. Člověk je v obraze i z médií a televize. Navíc sociální sítě jsou také dobrým materiálem. Takže i z domova se můžu dozvědět informace nejen o české lize a reprezentaci, ale i o zahraničních ligách, kde jsem hrála. Mé bývalé týmy a spoluhráčky stále sleduji.
Co říkáte na český národní tým pod Karlem Radou?
Jsem ráda, že je tam právě Karel Rada, znám ho z působení z reprezentace do 17 let. Tam udělal obrovský kus práce. Je fajn, že na to může navázat. Postupem času si třeba vytáhne holky z WU17 do áčka. Věřím, že reprezentace se posune tam, kam by asi patřit měla. Myslím si, že reprezentace v posledních letech nedělala moc dobré výsledky. Ani předváděný fotbal se mi zas tolik nelíbil, v tomto jsem trochu byla kritická. Věřím, že Radovým příchodem by se to mohlo změnit, zlepšit. Znám ho, vím, že je to výborný trenér. Nicméně záleží také na kvalitě hráček, se kterými bude pracovat.
Je také důležité, že Sparta i Slavia jsou v Lize mistryň, kéž by se jim podařilo probojovat co nejdále. Protože ať je to jak chce, česká liga hráčky úplně nepřipraví na TOP mezinárodní zápasy v reprezentaci. A těch českých hráček v zahraničních ligách je pořád ještě málo. Jednou z výjimek je Lucie Voňková, pak je tam ještě Jana Sedláčková v Jeně. Slušelo by se, aby více a více hráček odcházelo do zahraničí, kde by získávaly zkušenosti, které by mohly poté zúročit v reprezentaci.
A proč si myslíte, že těch Češek v zahraničí není tolik?
Musím říct, že se na mě obrací kluby ze zahraničí, když chtějí české hráčky. A já se těm hráčkám vždy snažím pomoct. Takhle se mi to povedlo s dvojčaty Martínkovými, kterým jsem pomohla do Örebro. A i teď z Bayernu se na mě obrátili ohledně Lucky Voňkové, ptali se mě na ni. A ptali se i na některé jiné hráčky. Myslím si však, že u některých hráček chybí vůle jít do zahraničí. Četla jsem rozhovor s brankářkou Slavie Barborou Votíkovou, která údajně měla nabídku z Lyonu a odmítla ho. Což mě hodně překvapilo. Možná je to v hlavách, že některé holky nemají tu touhu jít do zahraničí. Ten život, který žijí tady, jim třeba vyhovuje. Překvapuje mě, že stále ve Slavii působí Kateřina Svitková, která nabídky ze zahraničí také měla. Myslím si totiž, že už dávno přerostla českou ligu. Jí by posun do zahraničí rozhodně slušel.
Po příchodu do Bundesligy jste byla nejlepší střelkyní Bayernu hned ve své první sezóně. Může na to navázat Lucie Voňková?
Ona je úplně jiný typ hráčky, než jaký jsem byla já. Je mnohem lepší v koncovce. Já jsem byla ta, která góly i připravovala. Bayern je dnes jiný tým, hraje Ligu mistryň, těch soutěží má víc. Do základu se v některých zápasech prosadí, co to sleduji, tak první zápas hrála v základu, pak zase ne. Bayern aspiruje každý rok na titul, sice se mu to v posledním roce nepodařilo, ztratil také hodně hráček, které odešly do anglické ligy a do jiných týmů německé Bundesligy. Takže ta konkurence se možná o něco zmírnila, nicméně nemá úplně jisté stabilní místo v sestavě, z toho důvodu si myslím, že to bude mít složité se prosadit jako nejlepší útočnice Bayernu, nicméně bych jí to přála.
Jak to vlastně bylo s Bundesligou, když jste do ní šla? Byla profesionální?
Když jsem do německé Bundesligy přestupovala, tak nebyla plně profesionální soutěží. Většina mých spoluhráček musela kromě fotbalu i pracovat nebo studovat. Dneska se ta situace už mění. Nicméně tehdy jediná plně profesionální soutěž byla v USA. To byl můj sen se tam dostat.
Roudnice nad Labem chtěla založit ženský tým, přihlásila se do soutěží 2017/18, ale den před aktivem (losováním soutěží) se odhlásila. Víte o tom něco? Jak to vypadá s ženským fotbalem v Roudnici nyní?
Já nebydlím přímo v Roudnici, ale ve vesnici Vědomice, která sousedí s fotbalovým hřištěm v Roudnici. A Vědomice právě mají svůj ženský tým, několikrát už mě lanařili, abych za ně hrála. Ale musím říct, že já jsem skončila v nejlepším, vyhrála jsem jednu z nejlepších lig světa. A nechce se mi ten dojem kazit. Navíc nevím, jak bych to dávala zdravotně. Také bych nedokázala hrát na půl plynu, hrála bych stejně naplno jako ve švédské, německé nebo americké lize. A to riziko zranění v těchto nižších soutěžích je dle mě mnohem vyšší - a to nechci riskovat. Já jsem ráda, že jsem plně mobilní, můžu si užívat dětí a běhat s nimi. A k té Roudnici - oni chtěli přetáhnout právě hráčky z Vědomic. Pak se jim to nějak nepodařilo.
Rozhovor vyšel také v magazínu "Sparta, do toho!" distribuovaném během ligového utkání mužů Sparty s Vysočinou Jihlava.
Přečtěte si také rozhovor s další sparťanskou legendou, Zuzanou Pincovou.
Co teď v současnosti děláte? Pokud vím, naposledy jste byla v květnu ambasadorkou Eura WU17…
Ambasadorství byla spíš taková nárazová akce, kdy jsem spolupracovala se svazem. Ale potěšilo mě, že jsem se zase mohla trochu pohybovat kolem ženského fotbalu. Nicméně v současnosti jsem stále na mateřské dovolené. Synovi ještě nejsou tři roky, takže zatím nechodí do školky. Jsem s ním doma a užívám si rodinný život.
Jak často chodíte na ženský fotbal?
Snažím se chodit na derby, ne vždy mi to však vyjde. V televizi sleduju zápasy reprezentace. Je fajn, že ženský fotbal je sledovanější, než jak tomu bylo dříve. Člověk je v obraze i z médií a televize. Navíc sociální sítě jsou také dobrým materiálem. Takže i z domova se můžu dozvědět informace nejen o české lize a reprezentaci, ale i o zahraničních ligách, kde jsem hrála. Mé bývalé týmy a spoluhráčky stále sleduji.
Co říkáte na český národní tým pod Karlem Radou?
Jsem ráda, že je tam právě Karel Rada, znám ho z působení z reprezentace do 17 let. Tam udělal obrovský kus práce. Je fajn, že na to může navázat. Postupem času si třeba vytáhne holky z WU17 do áčka. Věřím, že reprezentace se posune tam, kam by asi patřit měla. Myslím si, že reprezentace v posledních letech nedělala moc dobré výsledky. Ani předváděný fotbal se mi zas tolik nelíbil, v tomto jsem trochu byla kritická. Věřím, že Radovým příchodem by se to mohlo změnit, zlepšit. Znám ho, vím, že je to výborný trenér. Nicméně záleží také na kvalitě hráček, se kterými bude pracovat.
Je také důležité, že Sparta i Slavia jsou v Lize mistryň, kéž by se jim podařilo probojovat co nejdále. Protože ať je to jak chce, česká liga hráčky úplně nepřipraví na TOP mezinárodní zápasy v reprezentaci. A těch českých hráček v zahraničních ligách je pořád ještě málo. Jednou z výjimek je Lucie Voňková, pak je tam ještě Jana Sedláčková v Jeně. Slušelo by se, aby více a více hráček odcházelo do zahraničí, kde by získávaly zkušenosti, které by mohly poté zúročit v reprezentaci.
A proč si myslíte, že těch Češek v zahraničí není tolik?
Musím říct, že se na mě obrací kluby ze zahraničí, když chtějí české hráčky. A já se těm hráčkám vždy snažím pomoct. Takhle se mi to povedlo s dvojčaty Martínkovými, kterým jsem pomohla do Örebro. A i teď z Bayernu se na mě obrátili ohledně Lucky Voňkové, ptali se mě na ni. A ptali se i na některé jiné hráčky. Myslím si však, že u některých hráček chybí vůle jít do zahraničí. Četla jsem rozhovor s brankářkou Slavie Barborou Votíkovou, která údajně měla nabídku z Lyonu a odmítla ho. Což mě hodně překvapilo. Možná je to v hlavách, že některé holky nemají tu touhu jít do zahraničí. Ten život, který žijí tady, jim třeba vyhovuje. Překvapuje mě, že stále ve Slavii působí Kateřina Svitková, která nabídky ze zahraničí také měla. Myslím si totiž, že už dávno přerostla českou ligu. Jí by posun do zahraničí rozhodně slušel.
Po příchodu do Bundesligy jste byla nejlepší střelkyní Bayernu hned ve své první sezóně. Může na to navázat Lucie Voňková?
Ona je úplně jiný typ hráčky, než jaký jsem byla já. Je mnohem lepší v koncovce. Já jsem byla ta, která góly i připravovala. Bayern je dnes jiný tým, hraje Ligu mistryň, těch soutěží má víc. Do základu se v některých zápasech prosadí, co to sleduji, tak první zápas hrála v základu, pak zase ne. Bayern aspiruje každý rok na titul, sice se mu to v posledním roce nepodařilo, ztratil také hodně hráček, které odešly do anglické ligy a do jiných týmů německé Bundesligy. Takže ta konkurence se možná o něco zmírnila, nicméně nemá úplně jisté stabilní místo v sestavě, z toho důvodu si myslím, že to bude mít složité se prosadit jako nejlepší útočnice Bayernu, nicméně bych jí to přála.
Jak to vlastně bylo s Bundesligou, když jste do ní šla? Byla profesionální?
Když jsem do německé Bundesligy přestupovala, tak nebyla plně profesionální soutěží. Většina mých spoluhráček musela kromě fotbalu i pracovat nebo studovat. Dneska se ta situace už mění. Nicméně tehdy jediná plně profesionální soutěž byla v USA. To byl můj sen se tam dostat.
Roudnice nad Labem chtěla založit ženský tým, přihlásila se do soutěží 2017/18, ale den před aktivem (losováním soutěží) se odhlásila. Víte o tom něco? Jak to vypadá s ženským fotbalem v Roudnici nyní?
Já nebydlím přímo v Roudnici, ale ve vesnici Vědomice, která sousedí s fotbalovým hřištěm v Roudnici. A Vědomice právě mají svůj ženský tým, několikrát už mě lanařili, abych za ně hrála. Ale musím říct, že já jsem skončila v nejlepším, vyhrála jsem jednu z nejlepších lig světa. A nechce se mi ten dojem kazit. Navíc nevím, jak bych to dávala zdravotně. Také bych nedokázala hrát na půl plynu, hrála bych stejně naplno jako ve švédské, německé nebo americké lize. A to riziko zranění v těchto nižších soutěžích je dle mě mnohem vyšší - a to nechci riskovat. Já jsem ráda, že jsem plně mobilní, můžu si užívat dětí a běhat s nimi. A k té Roudnici - oni chtěli přetáhnout právě hráčky z Vědomic. Pak se jim to nějak nepodařilo.
Rozhovor vyšel také v magazínu "Sparta, do toho!" distribuovaném během ligového utkání mužů Sparty s Vysočinou Jihlava.
Přečtěte si také rozhovor s další sparťanskou legendou, Zuzanou Pincovou.
.webp?width=-&height=336&quality=75)
