Po válce nahoře i dole: 1944 – 1973

Prvního poválečného ročníku 1945/1946 se zúčastnilo dvacet mužstev, která byla rozdělena do dvou skupin. První vyhrála Slavia, druhou Sparta a Praha se mohla těšit na souboj dvou věčných rivalů. V prvním utkání zvítězili sparťané 4:2 a v odvetě pak triumfovali 5:0. Největší pochvala patřila Říhovi, ale uznání si zasloužil celý tým: Horák – Senecký, Zástěra – Koubek, Bláha, Kolský (Ludl) – Kokštein, Cejp, Hájek, Říha, Vejvoda (Zmatlík).

Další titul vybojovala Sparta v roce 1948. Po podzimu měla nejblíž k prvenství Bratislava, na jaře začali sahat „po zlatu“ Bohemians, ale před posledním kolem už byla na špici se stejným počtem bodů pražská „S.“ Slavia si skóre vylepšila nevídaným ligovým rekordem, když České Budějovice porazila 15:1, což jí však nestačilo. Sparta totiž na tento výsledek reagovala vítězstvím 7:2 v Žilině a vystoupila zase na Olymp.

V roce 1952 se po čtyřech letech slavilo zase na Letné. Výjimečností tohoto ligového ročníku byla neúčast Slavie, která rok předtím poprvé ve své historii sestoupila. Další titul získala Sparta v roce 1954. V dalších 11 letech však na nejvyšší příčku nedosáhla. V roce 1960 se zachránila až jako čtrnáctá, když měla jen o bod víc, než sestupující Jednota Košice. S příchodem Kvašňáka a Vojty se sice začalo blýskat na lepší časy, ale v sezoně 1961/1962 prožívala Sparta zase drama. O dalším působení v první lize rozhodlo až utkání na neutrální půdě v Brně, kde Sparta Maškovými góly porazila Žilinu 2:0. Starosti pokračovaly i v dalším ročníku, v němž skončila devátá a zase jen bod před sestupující Nitrou.

Teprve v roce 1963 se Sparta pohybovala ve středu tabulky a na podzim usedl na její trenérskou lavičku Václav Ježek. A to, co dokázala pod jeho pětiletým vedením, bylo hojivým balzámem na předchozí rány. V roce 1964 získala Československý pohár a potřetí ve své historii se radovala z prvenství v obnoveném Středoevropském poháru. Postupně přešla přes MTK Budapešť (1:1 a 3:1), Bolognu (2:2 a 3:0) a ve finále porazila bratislavský Slovan (0:0 a 2:0). V lize už po podzimu měla před druhou Duklou pětibodový náskok, který na jaře ještě o dalších pět bodů zvýšila. Dvacet kol byla neporažena, v 11 zápasech za sebou nedostala gól. Zase měla tým, který byl ozdobou ligy: Kramerius, Kollár, Tichý, Táborský, Potměšil, Gůra, Dyba, Vojta, Kos, Kraus, Pospíchal, Mráz Kvašňák, Mašek, Vrána. A ještě k roku 1969: v květnu byl utkáním s Austrií Vídeň slavnostně otevřen nový stadion.

Premiéra v Poháru mistrů v roce 1965 se Spartě vydařila. V Lausanne remizovala 0:0 a v Praze vyhrála 4:0. Ve druhém kole si poradila s obávaným Gornikem Zabrze – 3:0 na Letné a 2:1 v Chorzově. Když ve čtvrtfinále zdolala v Praze Partizan Bělehrad 4:1, optimisté už vyhlíželi semifinále. Jenže Sparta utrpěla v odvetě dodnes nevysvětlitelný debakl 0:5.

O dva roky později přešla Sparta přes Skeid Oslo (1:0 venku a 1:1 doma), Anderlecht Brusel (3:2 doma a 3:3 venku po velkém boji). Dalším soupeřem byl samotný Real Madrid. Na jeho stadionu Sparta dlouho vzdorovala, Jurkaninovu střelu domácí brankář bravurně zneškodnil, ve druhé půli už se Real prosadil a zvítězil 3:0. V odvetě po gólech Kvašňáka a Dyby svitla naděje, ale Gento upravil na konečných 2:1. Sparta byla vyřazena, i tak zůstala cenná výhra.

Třikrát se v tomto období představila i ve Veletržním poháru. V roce 1966 po výsledcích 2:2 a 1:2 byla vyřazena italskou Bolognou. Podobný osud ji stihl o tři roky později, kdy slavnému Interu Milán podlehla 0:3 a 0:1. V roce 1970 přešla přes Athletic Bilbao (2:0 a 1:1) a Dundee United (3:1 a 0:1). V utkání s vedoucím mužstvem anglické první divize – Leeds United dostala tvrdou lekci. V 17. minutě už byl stav 5:0 pro Leeds! Po debaklu 0:6 měla odveta už jen příchuť exhibice, v níž Sparta kladla větší odpor a uhrála přijatelnou porážku 2:3.

V sezoně 1972/1973 po prvenství v Čs. poháru dosáhla Sparta historického úspěchu v Poháru vítězů. Na cestě do semifinále zdolala postupně Standard Lutych ((0:1 a 4:2), Ferencváros (0:2 a 4:1) i Schalke 04 (1:2 a 3:0). Nestačila až na AC Milán (dvakrát 0:1).

Koncem roku 1965 se Sparta podruhé v historii vydala do Ameriky. Během necelých dvou měsíců nalétali sparťané přes Severní, Střední a Jižní Ameriku 30 tisíc kilometrů, sehráli 11 utkání s týmy zvučných jmen a podlehli jen v posledních dvou střetnutích v Argentině. Na silně obsazeném turnaji v Mexiku skončila Sparta před týmem NDR, River Plate a mexickou Americou jen vinou horšího skóre druhá. Úspěšný byl i o rok později vůbec nejdelší zájezd do Austrálie, Singapuru, Hongkongu a Kambodže se 14, vesměs vítěznými zápasy.

Velkým písmem se do slavné historie Sparty zapsal také v roce 1969 třetí zájezd do Ameriky. Z osmi zápasů čtyři vyhrála (2:1 nad Nacionalem Montevideo, 5:2 nad Indipendiente, 1:0 a 2:1 nad Peňarolem Montevideo, třikrát remizovala a jen jednou prohrála. Na turnaji Copa Montevideo, na němž startovaly nejlepší týmy Uruguaye a Argentiny, získala za druhé místo metr vysoký pohár. V roce 1970 se Sparta vydala na turné po Brazílii, kde v šesti střetnutích většinou s předními celky dvakrát vyhrála, třikrát remizovala a jen jednou byla poražena.