„Po první operaci jsem byl nastavený tak, že nebudu mít volno po sezoně, budu chodit na procedury a budu se snažit co nejvíc urychlit hojení. Možná jsem měl víc odpočívat, ale to už nikdo nezjistíme. Když se pak po měsíci a půl zjistilo, že noha je v horším stavu než před první operací, byla to pro mě velká rána. Byl jsem nějak nastavený, měl jsem v hlavě, že během podzimu budu na hřišti a najednou přišel šok.“
„V mém těle asi běželo několik drobných zranění současně. Když jsme se na to zpětně koukali s doktory, nejspíš se stalo to, že první zákrok nepomohl k tomu, aby se zastavil proces degenerace tkáně. Navenek to vypadalo dobře, všichni mě chválili, jak se dobře hojí jizva. Ale vevnitř to neběželo tak, jak mělo. Nikomu to nevyčítám, všichni dělali pro můj brzký návrat maximum, ale sešlo se prostě hodně faktorů a takhle to dopadlo.“
„Kdybych viděl, že by na hřišti všechno perfektně šlapalo i beze mě, tak by se mi sem chodilo snáz. Není to tlak, mám tu obrovskou podporu, všichni se mi snaží pomoct, abych byl brzy zdravý. Osobně ale cítím, že právě tímhle, že se mužstvu na jaře moc nedařilo, to bylo pro mě složitější. Čímž samozřejmě neříkám, že kdybych byl na hřišti, bylo by to určitě lepší. Před zraněním jsem ale cítil, že tým šlape dobře a má potenciál dokončit sezonu dobře, abychom byli rozjetí do dalšího ročníku. Z tohohle pohledu mě to mrzelo hodně.“
Celý rozhovor s Bořkem Dočkalem si můžete poslechnout v našem podcastu Srdce ze železa!
