Děláme ty samé chyby

Individuální kvalita v obraně. Dva góly v Budějovicích, čtyři góly v Boleslavi, tři v Liberci. Děláme základní chyby. Těžko se to hodnotí. Jedete sem se záměrem, ten se daří nějakým způsobem naplňovat. Neříkám, že jsme dominovali. Liberec ale absolutně neměl žádné nebezpečné situace. Měl jen dvě příležitosti. První, když chtěl Hancko na pozici posledního nadvakrát obejít útočníka soupeře a druhou, když Radaković nesmyslně v nebezpečný moment nezjednoduší hru. Dáváme soupeřům jednoduché příležitosti, aby nás ohrozili. Pokud tohle nezměníme, nemůžeme se nikam posunout.

Ta otázka je širší. Všichni bychom chtěli, aby Sparta byla v zápase dominantní. My si ale nemůžeme lhát. Nejsme v situaci, kdy bychom byli před soupeři. Nesrovnával bych nás se Slavií, která je v zápasech dominantní a sebevědomá. Potřebujeme se odrazit od bezpečnosti a práce, která tam je, ale nehrajeme bezpečně. Postupem času jsme byli lepší, měli jsme převahu, kterou jsme nekorunovali vyloženými příležitými, ale měli jsme tlak. Kdybychom ho proměnili, tak utkání zvládneme. Museli bychom se ale chovat standardně a to se nestalo.

Viděl jsem tolik špatných rozhodnutí, které pak komise rozhodčích otočí. Každý zápas je poměr faulů 8:25 a víc. Čtyři žluté karty pro nás. Podle mě měl Kačaraba před poločasem dostat druhou žlutou kartu. To naprosto ovlivní průběh. Tím neomlouvám náš výkon, ale je to další střípek do mozaiky. Šest situací z utkání v Budějovicích, v Boleslavi, s Baníkem a v Liberci které jsou 50:50 a všechny jsou proti nám. Je to zajímavé. Věřím tomu, že to je jen souhra okolností a že když budeme dál pracovat, tak se to otočí.

Pokud se budeme dívat na bodový odstup, je to propast po sedmi kolech. Je to problém pro všechny týmy. Slavia je dominantní, sebevědomá a dnes je číslo jedna. Je potřeba to přiznat. Nemyslím si, že bychom zaostávali za zbytkem, který se chce prát o čelo tabulky, ale devítibodová ztráta je hodně velká. Takový tým jako Slavia z toho bude těžit. Pro ně je to výborný start pro sezony, pro nás opačně.

Zkuste se vžít do role trenéra. Máte přípravu na soupeře a víte, že Liberec bude hrát agresivně. Musíte eliminovat chybovost. My nemáme o třídu lepší hráče než Liberec, tak to v tuhle chvíli není. Zadání je nenabídnout pod tlakem soupeři šanci, hrát jednoduše s mírou kreativity. Pokud to nejde, tak to zjednodušit a nenabídnout soupeři šanci. Opakuje se to čtvrtý zápas a je to trochu bezmoc. Uroš to měl zvednout, dohrát a poločas by skončil 0:0. Aby to nebylo málo, po rozehrávce druhý stoper dělá kličku a mohlo to být 0:2. Tohle je pro mě strašně složité, že nejsme schopni toto chování ukočírovat.

Řekl bych, že ano. Pokud se hráči nepovede jedna až dvě věci, snaží se to zachránit, aby ukázal jistou kvalitu. Většinou se to pak otočí proti němu. Je tam určitá absence kvality v rozhodování. Tak to je. Souvisí to ale i se sebevědomím. Vidíte stopery, kteří si tohle dovolí, ale uhrají to. Pokud na to v tu chvíli nemám, musím volit jiné cesty. Jen hlupáci volí pořád stejné chyby a my je prostě děláme.

Samozřejmě je to pro hráče nepříjemné. Svým způsobem fanouškům rozumím. Sparťanská DNA je navyklá na to slavit úspěchy. Kotel za námi všude jezdí, fandí, podporuje nás. Diváci doma jsou skvělí a my jim to nevracíme. Potom je podrážděnost celkem logická. Je to jen na nás, abychom jim to vrátili. Není to jen o jednom zápasu. My musíme sehrát tři až čtyři herně i bodově vyvážná utkání a od toho se odpíchnout. Zatím je to takový jojo efekt. Tím těžko získáme důvěru fanoušků.