Přečtěte si další články ke stoletému výročí ligové soutěže na našem území:
Návrat k tradičnímu názvu
V říjnu 1964 navrhli účastníci členské schůze Spartaku Praha Sokolovo změnit název na Sparta ČKD Praha. Obvodní výbor ČSTV v Praze 7 neměl námitky a tak 8. února 1965 na výroční schůzi jednoty byl návrh přijet a schválen. Na střeše letenské tribuny zmizelo nenáviděné K, Spartak se po více než 12 letech zase stal Spartou. Národ sparťanů to samozřejmě přijal s jásotem a navíc návrat k tradičnímu jménu zapůsobil na fotbalový tým blahodárně. To, co Sparta ve výše uvedeném roce dokázala, nečekal nikdo.
Ligový primát po 11 letech
Už do odvetných zápasů v jarní části ligového ročníku 1964/1965 vstupovala Sparta s pětibodovým náskokem a ještě ho pak zvýšila na sedm bodů. Dvacet kol byla neporažena a v jedenácti zápasech za sebou neinkasovala ani jediný gól. Byla to i historicky nevídaná série. O svatozář neporazitelnosti přišla až v Prešově, kterému podlehla 0:1. V té době však už bylo rozhodnuto, že titul se po 11 letech vrací na Letnou.
Pod taktovkou trenéra Václava Ježka se o něj zasloužili tito hráči – v brance Kramerius, v obraně nejčastěji Kollár, Vojta, Tichý, Táborský, v záloze Kvašňák s Dybou a útočníci Pospíchal, Mráz, Mašek a Vrána. Mezi náhradníky pak figurovali Kotas, Gůra, Potměšil a Kos. „Tento můj první titul jsem si hodně užíval. Byl to skvělý pocit, něco zcela výjimečného,“ pamatuje si Mašek a dodává, že i po podzimní části dalšího ligového ročníku Sparta přezimovala na nejvyšší příčce.
Tři góly ve třech minutách
V červnu se Sparta zúčastnila populárního Nočního turnaje v Paříži a vedla si znamenitě. Proti domácímu Racing Clubu otevřel skóre hned v první minutě Kvašňák, který o několik vteřin později poslal míč podruhé do soupeřovy sítě. A ve třetí minutě Mašek zvýšil na 3:0! Něco nevídaného! Pařížané sice dvěma brankami průběh zápasu zdramatizovali, ale Kvašňák s Maškem stanovili konečný výsledek na 5:2.
Také ve finálovém střetnutí proti dalšímu přednímu francouzskému týmu Stade Rennes, který předtím vyřadil belgický Anderlecht, sklízela Sparta potlesk. Po gólech Dyby, Maška, Mráze a Kvašňáka zvítězila 4:0. Odborníci obdivovali hlavně Kvašňáka, Maška a Pospíchala. Zástupci francouzských ligových klubů nabízeli za naše útočníky 500 fiatů, ale sparťané se zasmáli, auta odmítli a už se těšili na svoji premiéru v Poháru mistrů.
„Zanechali jsme tam výborný dojem, diváci oceňovali naši hru potleskem ve stoje. Za vítězství v tomto turnaji jsme získali skoro metrový nádherný pohár. O mě se v novinách psalo jako o českém Di Stefanovi a měli o mě zájem Italové i Španělé. Jako student jsem však nemohl a ani nechtěl do zahraničí odejít,“ vzpomíná Mašek.
Postup až do čtvrtfinále
Prvním soupeřem v Poháru mistrů byl Lausanne Sports, jehož trenérem byl známý Karl Rappan. Ten také pro své svěřence vymyslel pozoruhodný, ale rovněž velice náročný riegel systém (předchůdce slavného catenaccia). Švýcaři na domácí půdě doslova uzamkli svoji obranu, proti níž se sparťané neprosadili, a tak utkání skončilo bez gólu. Na Letné však už bylo všechno jinak. Při velké převaze Sparty už do přestávky dvakrát skóroval Mráz, který po změně stran zaznamenal hattrick a čtvrtou branku vsítil Dyba. „Sparta byla skvělá, naši útočníci její branku nedokázali ani jednou ohrozit,“ přiznal smutný Rappan. „V pražské odvetě se nám podařilo zvládnout jejich dokonalý obranný systém, ale nebylo to jednoduché. Navíc ve druhé půli Švýcaři hráli až přehnaně tvrdě, což nebylo příjemné,“ vrací se Mašek k prvním krokům Sparty v pohárové Evropě.
Ve druhém kole nám určil los polského šampiona Gornik Zabrze. Kvašňák z penalty po faulu na Maška zajistil Spartě vedení, Jílek po Maškově střele zase zvýšil na 2:0 a Vrána z otočky upravil konečný stav na 3:0. V Polsku nastal smutek. K odvetě do Chorzówa vypravil Čedok kolem deseti tisíc fanoušků a po vlastní ose jich přijelo dalších pět tisíc. V 19. minutě po kombinaci Vrány s Kvašňákem dostal míč Mráz – a Sparta vedla 1:0. Ruce brankáře Krameria měly sílu magnetu, a tak se sparťané radovali podruhé. V 67. minutě po Vránově centru opět Mráz v plném běhu poslal míč do sítě – 2:0. Poláci stačili vstřelit jen čestný gól, který samozřejmě nic neměnil na tom, že se Sparta probojovala do čtvrtfinále, tedy mezi osm elitních evropských mužstev. Odborníci se shodli, že je týmem bojovníků s hráčskou fantazií.
„Odveta na polské půdě se hrála v mrazu, ale nám s třígólovým náskokem z Prahy svítilo slunce naděje. Górnik začal očekávaným náporem, ale když se nám podařilo vstřelit gól, tak je to položilo. Při vedení 2:0 to pak byla pro nás už pohoda. Po zápase naši fanoušci doslova zaplavili stadion a v nekonečném potlesku s nadšením odnesli nás hráče ze hřiště na ramenou,“ usmívá se Mašek ještě dnes.
