Náš první titul v profesionální lize

Po chaosu, který doprovázel organizaci prvního ročníku profesionální ligy na jaře 1925, došlo v letní přestávce k několika změnám. Místo jednokolového herního systému vznikl klasický dvoukolový, tedy nám velmi dobře známý systém podzim-jaro. Soutěž opustil německý DFC Prag a přibyly do ní celky z druhé ligy – Kladno, Slavoj Žižkov a Čechie VIII. O ligové body tak bojovalo dvanáct profesionálních mužstev.

Sparta hned od prvních kol prokazovala výbornou formu. Je to zřejmé už z pohledu na přehled výsledků podzimní části ligy. Jediný bod tehdy ztratila s Čechií Karlín.

Na jaře roku 1926 jsme sice podlehli Slavii 1:3 a s Nuselským SK i Meteorem VIII jsme pouze remizovali, nicméně 39 bodů stačilo na náš první mistrovský titul v profesionální lize. Slavia skončila druhá (38 bodů) a třetí byla Viktoria Žižkov (35 bodů). Nejčastěji jsme hráli v následující sestavě: Hochmann – Hojer, Steiner – Kolenatý, Káďa, Perner – Červený, Hajný, Schaffer, Dvořáček, Horejs (Kaliba, Poláček, Sedláček, Šíma).

Přestože se bavíme o československém ligovém fotbale, za zmínku určitě stojí i naše tehdejší úspěchy na mezinárodní scéně. V listopadu 1925 se během svého evropského turné zastavil v Praze barcelonský Espanyol, v jehož čele stál legendární brankář Zamora. Nad tímto špičkovým španělským týmem zvítězila obě pražská „S“ – nejprve Slavia 4:2, a o den později Sparta 4:0. Zamora netajil, že poprvé v životě dostal ve dvou zápasech za sebou po čtyřech gólech. Částečnou omluvou takového přídělu mohlo být to, že v Praze napadl sníh a Zamora prý na sněhu do té doby nikdy nechytal.

V polovině prosince téhož roku se do Španělska vydali sparťané, kteří na Pyrenejském poloostrově sehráli sedm utkání s bilancí pět výher a dvě remízy. Zejména v odvetném zápase s Barcelonou, kterou jsme porazili 7:2, jsme předváděli doslova fotbalový koncert s výborným zakončením. Po návratu z tohoto úspěšného zájezdu přivítalo hráče na nádraží na 20 tisíc nadšených fanoušků.