Suvenýry z kariéry mám ve sklepě

Že bych sám od sebe nějak často vzpomínal, to ne. Spíš mi to občas někdo připomene nebo to na mně vykoukne na internetu. Vyloženě to vzpomínání nevyhledávám, ale občas to někdo připomene. Přeci jenom je to z pohledu té Evropy sezona, která lidem zůstala v hlavě.

A to zas docela jo. Máma mi kdysi dělala výstřižky z novin, když jsem nastoupil do prvního derby, tak si koupila všechny noviny a všechny články schovala. To já teda nedělám. Ale mám spoustu dresů, de facto z každého zápasu Evropské ligy, mám taky dresy z angažmá z Turecka i ze Slovenska. Mám rukavice, ve kterých jsem chytal, když jsme v Liberci vyhráli titul. Všechno je to uložené ve sklepě v několika velkých taškách a já zatím hledám místo, kam si to dám.

Jednoznačně, byť v lize jsme skončili až na druhém místě. Ale ta cesta Evropskou ligou byla úžasná. Nechci to srovnávat s titulem, ale byl to pro nás všechny velký úspěch, který tady dlouho nebyl. Všichni, kdo jsme u toho byli, to máme pořád v hlavě. Byly to velké zážitky, které si rád připomenu.

Samozřejmě zápas na Laziu a naše výhra 3:0. Jejich fanoušci nám před zápasem ukazovali, jak dostaneme bůra a podříznou nám krky. Skončilo to tři nula pro nás a po zápase tifosi vyhrožovali vlastním hráčům, že je zbijí. Člověk nehraje fotbal proto, aby takovým lidem něco dokazoval, ale stejně nás potěšilo, jak jsme je zaskočili. Byl to velký zápas, skvělý výkon a krásný zážitek.

Ano, oni rozehráli, Costík se tam srazil s Mariem Holkem a Candreva šel po straně na mě sám, snad v desáté vteřině. Ale ono to je ideální pro gólmana, když hned v prvních vteřinách chytneš loženku. Jejich brankář čelil za zápas čtyřem střelám a dostal tři góly, to je pak těžké. Pro mě je lepší být v permanenci.

Stoprocentně, ono s Laziem těžko hrát jinak, kvality obou kádrů byly neporovnatelné, byli tam Mauri, Biglia, Candreva, prostě hráči širší světové špičky. Když to řeknu hodně ostře, nesahali jsme jim po kotníky. Nechci naši kvalitu shazovat, byla velká na naše poměry, ale v kontrastu s Laziem to tak vnímám. Většinou jsme hráli 3-5-2, Husťa a Krejda na krajích, hráli jsme to všechno rychlou rozehrávkou na ně a po stranách. Při obraně se právě oni zatahovali a zpevnili to. Soupeři si proti nám samozřejmě vytvořili šance, ale my jsme to jako celý tým ustáli v obranné fázi a žádné kritické situace skoro nenastávaly. S těmi kvalitními týmy se prostě nedá hrát nahoru dolu, byť máš v týmu Matějáka nebo Bořka.

Nebyl to start, jaký jsme chtěli. Věděli jsme, že mají docela dobrý kádr, patřili k bohatším řeckým klubům. Trenér nás navíc upozorňoval, že to bude divočina a přesně tak to bylo. Nekvalitní tráva, špatný stadion a od dvacáté minuty zápasu nás pak strašně řezal rozhodčí. Teď se nad tím usmíváme, ale tenkrát to byla obrovská křivda, hrajete o čest, body, o peníze pro klub. Byli jsme mnohem lepší, ale rozhodčí nám to nedovolil využít. Tak jsme všichni byli naštvaní.

Po triplu zůstali téměř všichni hráči, takže kostra týmu byla dlouho daná, byla sehraná. Já přišel po mistrovské sezoně, vyměnil jsem Vacloše, jinak to bylo podobné. To je důležité, ten tým byl sehraný a byla na něm znát obrovská týmovost. Do toho ta kvalita byla fakt veliká, Bořek, Matěják, Krejda. Všechno to začíná tím, že hraješ kolektivně a držíš pospolu.

Tam bylo všechno bez problémů. Byla daná pravidla kabiny, všichni se tím řídili. I hráči, kteří tolik nenastupovali, pro nás byli důležití. Neměli jsme tak široký kádr, postupně nám vypadávali hráči a ti co naskočili místo nich, to bez problémů zvládali. Doma s Villarealem naskočil Radek Kováč, který už byl skoro člen realizačního týmu a najednou musel hrát. A byť jsme prohráli, zvládl to se ctí díky tomu, že poctivě trénoval a patřil do týmu. Všichni jsme drželi při sobě.

Po losu jsme byli zklamaní, že k nám nebyl příjemnější, chtěli jsme do Anglie nebo si zahrát porti evropské špičce. Míso toho jsme jeli nejdál, co šlo, letěli jsme do Ruska, zahrát si proti dvoumetrovým borcům, kteří na první pohled připomínali basketbalový tým. Los neovlivníš, ale chtěli jsme někoho zajímavějšího.

Teď zpětně je dobře, že jsme měli je. Nebyli jsme moc rozehraní, oni taky ne, takže je fakt, že to byl příznivý los. Někdo lepší by nás třeba vyřadil a ta cesta by nebyla taková. Ale i Krasnodar tenkrát měl dobré vynikající cizince, kapitána měli z Norska, měli samé reprezentanty, tři Brazilce. Ale dopadlo to ideálně.

Po losu jsme byli nadšení, koukali jsme na něj spoelčně v kabině po tréninku. Všichni jsme věděli, co na nás čeká, bylo pro nás úžasné si zahrát na jejich stadionu. To už byl soupeř evropské špičky, o to víc jsme si to užívali.

Na Villarealu jsem udělal ten šílený kiks, ale hráli jsme tam 1:2, nebyl to špatný výsledek. Jenže přišla zranění, karty a sesypalo se nám to jako domeček z karet. Doma už jsme museli mít na soupisce kluky z juniorky, už nebylo kde brát. Villareal byl tehdy druhý ve španělské lize, hrál fantasticky a zaslouženě přes nás postoupil.

S partnerkou a střídavě s dcerou, jsem doma. Chodíme na procházky se psem, samozřejmě s rouškami. Do toho občas na kolo, posiluju podle plánu, který každý den dostáváme. A taky jsem vyčistil gril a zahájil grilovací sezonu!