Druhý poločas byl zmar

Je to pořád dokola, dvacet minut dobrých, pak dostaneme gól po chybě a je to… Ta první půle mi nepřišla špatná, i v poločase jsem věřil, že s tím jde dělat. Ale oni už nám pak nedovolili nic, roztáhnou se, nahrávají si a už to byl zmar. Pak už jsme nic neměli.

Kúdela byl ode mne daleko, což mě trochu překvapilo, měl jsem to trochu pod nohou. Ale i tak stačilo nahrát k zadní tyči, ale bohužel, dal jsem to vedle. Nedal jsem s nimi penaltu, teď jsem nedal tuhle šanci. Pak jsme měli i další, přišlo mi, že když dáme do půle gól, že by mohli znejistět. Ale ve druhé půli z nás Masopust udělal blbce a už nebylo o co hrát.

Já z toho nemůžu, vůbec to nechápu. Nemám slov. Zažil jsem poslední vítězství nad nimi, oni ušli krok cesty, to je jasné. Ale pořád mi přijde, že v těch zápasech nejsou o tolik, my máme šance… jenže gól nedáme, kdybychom ho aspoň dali. Jenže po prvním gólu oni získají to sebevědomí, je jasné, že ho mají, když neprohráli 45 zápasů v řadě. Navíc je podrží brankář… Musíme si přiznat, že jsou teď dál než my, ale nesmíme nic vzdávat, máme před sebou 4 důležité zápasy. Musíme být druzí, jinak to bude špatný.

Vždycky tomu věříme, podle mě to i těch prvních dvacet minut bylo vidět. Tolik jsme je s Hložanem nepresovali, oni to často odkopli až k Hečisovi, měli jsme to pod kontrolou. Ale pak dostaneme gól, kdy oni to prostě vyřeší, kdežto my svoje šance nevyřešíme. Pak to skončí 0:3 a to ještě pomalu můžeme být rádi.

Prohráli jsme jednu soutěž, ta druhá je pořád otevřená. Musíme se zmátořit, v lize musíme už jen vyhrávat. Doma jsme silní, Slavia je bohužel jinde, prohráli jsme s velkým mužstvem. Teď máme před sebou další týmy, se kterými bychom měli být lepší a které budeme porážet.