Tipneš si, jak dlouho jsi v lize nenastoupil v základní sestavě?
Já to asi tipnu hodně přesně, protože jsem si to někde přečetl. Bylo to přes tisíc dní, že?
PANÁK | Děkuju všem, kdo za mnou stáli
Tisíc dní a jeden týden… Tak jak moc jsi se těšil, až to zase zažiješ?
Těšil jsem se strašně, bylo to dlouhý. Musím říct, že strašně moc děkuju Spartě, kabině, realizačnímu týmu, že mě celou dobu podporovali, celé ty roky. Vždycky jsem z nich cítil, že to se mnou ohromně prožívají, tak jim za to moc děkuju.
Byla nějaká chvíle, kdy už jsi to chtěl vzdát?
Asi po té poslední operaci, už jsem se na to kvůli zdraví chtěl vykašlat, aby mě to neomezovalo v normálním životě. Ale po debatě s lékaři, s přítelkyní a rodinou jsem se rozhodl to ještě zkusit. A udělal jsem dobře.
Jaké to je, když přijdeš na hřiště po takové době? Naskočí to všechno rychle zpátky?
Rychle to naskočí, ale jak minuty ubíhají, je to horší, protože člověku rychle ubývají síly. Nebyl jsem zvyklý na to tempo, v tom to bylo horší. Bylo dobře, že jsme ten zápas zvládli, rychle jsme navýšili náskok a bylo to v pohodě. Kdyby to bylo víc vyhrocené, bylo by to složitější.
Vítězství 5:0 je asi nejlepší start, jaký sis mohl představit, že?
To určitě, byl to hezký zápas. Od první minuty jsme drželi zápas ve svých rukou, kombinovali jsme, byli jsme silní na balonu. Do ničeho jsme Liberec až do konce nepustili. Byl to prostě povedený zápas.
