Jde mi jen o úspěch týmu

Bylo to asi náročnější, než jsme si byli schopni připustit. Hrozně moc jsme kazili, i jednoduché přihrávky. Tím jsme pomáhali soupeři, aby s námi držel krok. Nebyli jsme schopni odskočit. Ale naštěstí toho Teplice dopředu tolik nevyřešili a vyhráli jsme.

Ano, asi ano, cítíme i ten tlak od fanoušků, kteří se těší na kanonádu. Ale v lize se týmy na Spartu dokážou vyhecovat, a když se to sejde s tím, že nezvládáme předvádět svou hru a dostávat se do šancí, tak je dostaneme na koně a sami sebe srážíme.

Speciálně ne, ale jsem moc rád, že jsem na tu metu dosáhl. Stý zápas, hodně to pro mě znamená. Ale trošku jsem to v hlavě měl, Sáčis mi to hned připomínal po závěrečném hvizdu. Věděli jsme o tom.

Nebyl herně povedený, zkazil jsem, na co jsem sáhnul. Hned první povedený centr od Péši jsem nepochopitelně netrefil. Pak se nedařilo vůbec nic, nevěděl jsem, co se děje. Naštěstí jsem pak tu situaci vyřešil tak, jak by se mi to nepovedlo asi ani na tréninku – levačkou přes gólmana. A pak mě Šula našel do prázdný. To je přesně ono, že jsem měl několik dobrých zápasů, připravil jsem spoluhráčům situace… a dneska to bylo úplně naopak, zkazil jsem, na co jsem sáhnul a byly z toho dva góly.

Beru to, rozhodně. Trenér mě má jako jednu z prvních voleb, jak zlomit utkání. Myslím, že se mi to několikrát povedlo. Zkrátka vím, že taková je moje role. V první řadě mi jde o tým, letos úplně enormně, protože vidím, jaké kluky máme v základu. Přijal jsem tuhle roli a chci pomáhat tím, čím můžu.