„Příchod Davida Lafaty považuji z hlediska přínosu hráče pro tým za jeden z nejpovedenějších transferů za dobu, co jsem ve Spartě. Jeho osobní historie v našem klubu je naprosto vynikající. Svoji roli začal plnit ihned po svém přestupu z Jablonce, to bylo už tenkrát patrné jak z tréninků, tak i z prvních soutěžních zápasů.
Lafi je někdo, kdo chce vždycky dát gól. Fantastická vlastnost. I když vstřelí dva, tři, tak chce dát čtvrtý. A nejde jen o něj, vždy dělá všechno proto, aby jeho tým přidal další branku, nejen on sám… Má prostě skvělou vůli.
Až tolik toho nenamluví, to víme všichni, ale ostatní vždycky strhává vlastním výkonem.
Talent a až Sieglovský výběr místa a schopnost dát gól kombinuje s obrovskou pracovitostí, nikdy si v zápase neuleví, dokud fyzicky může, pracuje. Není typem útočníka, který dá gól a pak se někde toulá a vy to musíte tolerovat, protože je to hvězda. On pracuje pro tým.
Tak obrovskou touhu po vítězství, jako u něj, často nevidíte. A skutečně si nepamatuji, že by něco vypustil – v tom je pro všechny obrovský příklad. Vždyť si jen vezměte jeho přístup k bránění. Kolikrát šel gól z obranné standardky přes Davida? To se zkrátka nedělo.
David vstřelil v našem dresu 106, respektive 112 gólů, když připočítáme domácí pohár a Superpohár. A to je opravdu hodně… Je s ním zkrátka spojená radost, ten okamžik, kdy dosáhnete i dílčího úspěchu… Pro mě je tedy David Lafata spojený s euforií po gólech. Bylo to 106, respektive 112 okamžiků euforie.“
.webp?width=-&height=336&quality=75)
