Pohádky u nás jedou nonstop

Tomáši, máte za sebou první týden zimní přípravy. Jak se cítíš?
Cítím se dobře. Trenéři nám na desetidenní dovolenou připravili individuální plány, abychom se nějak udrželi v kondici, takže když jsme pak nastoupili do přípravy, nebyl to pro nás tak velký šok, jelikož člověk už byl na to trošku nachystaný. Z léta jsme navíc věděli, co ta příprava bude obnášet. Makáme ostošest a cítím se dobře.

Jak příprava zatím probíhá?
Teď jde hlavně hodně o silovou fyzickou přípravu, taktika je v této fázi minimální. Jde o to, abychom v tomto tří týdenním bloku nabrali kondici a v lednu pak uvidíme, jak to bude vypadat. Tam už by to mělo být trochu více o taktikce.

Po konci podzimu jste měli deset dní volna. Stihl sis za tu dobu od fotbalu odpočinout?
To bylo hlavně o hlavě. Člověk tam vypnul od toho stereotypu, že sem chodí každý den. Stejní lidé, jídlo, posilovna... To všechno bylo dost podobný, takže spíš si člověk chtěl od všeho odpočinout. S přítelkyní jsme vyrazili za teplem a dobře jsme si odpočinuli.

Byla to čistě jen válecí dovolená?
Právě, že nebyla. Teda první tři čtyři dny jo, ale pak jsme měli od kondičáků tréninkové plány. To ale bylo spíš čistě jen na udržení. Nejsem úplně válecí typ. Nevydržel bych se celých deset dní jen válet, takže vždycky musím něco dělat. 

Šlo si vůbec od fotbalu odpočinout, když právě probíhá světový šampionát?
Nešlo (usmívá se). I v tom našem hotelu samozřejmě bylo obří plátno, kde pouštěli každý zápas. Navíc jsem byl pořád s někým v kontaktu, takže od fotbalu úplně vypnout nešlo. Jak ale říkám, hlavně jsem se snažil vypnout od stereotypu každý den vstávat ve stejný čas a dělat ty stejné věci. Trochu se vypnout dalo, ale ne úplně.

Dá se příprava pod Brianovým realizačním týmem porovnat s těmi, co jsi zažil v minulosti?
Zažil jsem řadu trenérů a upřímně musím říct, že tyhle dvě přípravy jsou nejnáročnější. Zároveň ale mají hlavu i patu. Není to o tom, že teď budeme běhat kilometry, protože je takové počasí. Trenéři mají jasně nastavený plán. Je určitě dobře, když to má nějakou posloupnost a má to smysl. Musím uznat, že je to dobré a vyhovuje mi to.

Blíží se Vánoce, tak jak je u vás doma slavíte?
Vánoce u nás probíhají tak, že ráno se jde na hřbitov. Položíme tam kytičku a zapálíme svíčku. Pak jdeme na Staromák, kde máme sraz s partou známých. Každý přinese na ochutnání cukroví. Následně jdeme ještě na Václavák a potom jedeme každý domů. Připravíme se, vezmeme dárky a jedeme k našim. Tam se společně koukáme na pohádky a pustíme si písničky. U večeře má taťka vždycky proslov, po kterém se pustíme do jídla. Máme doma takové pravidlo, že se nikdo nesmí zvednout od stolu. Jediná mamka, nikdo jiný. Potom jdeme ke stromku, rozbalíme si dárky a koukáme na Tři oříšky pro Popelku. A pak ještě vždycky koukáme na Pelíšky. Ty fakt miluju!

Dodržujete nějaké tradice?
Jak jsem říkal, máme pravidlo, že se nikdo nesmí zvednout od stolu. Taťka většinou držel celý den půst, protože chce vidět zlaté prasátko. Nikdy jsem mu nevěřil, že to dá, protože to není možné. I já jsem se o to pokoušel, ale nezvládl jsem to (směje se).

Jak vypadá vaše štědrovečerní večeře?
Kapr, salát a rybí polévka. Vždycky máme tři druhy salátu. Jeden uděláme já s přítelkyní, jeden mamka s taťkou a další ségra s manželem. Pak si je porovnáváme, protože každý má jinou chuť. Naši připravují kapra a klasické řízky. A samozřejmě nechybí cukroví.

Které pohádky si letos nenecháš ujít?
S čerty nejsou žerty a Shrek. Tyhle dvě si určitě nenechám ujít. Přítelkyně má vánoční období moc ráda, takže nám tam jedou nonstop všechny možné pohádky jako Shrek, Grinch, Tři oříšky pro popelku a další.

Na které cukroví se nejvíc těšíš?
Hrozně mám rád vosí hnízda. To je fakt průser (směje se). Vždycky se musím držet, abych jich nesnědl hodně, protože je mám fakt moc rád. Všichni doma ví, že jich nesmí udělat hodně, protože bych se toho přejedl.

Jak se přes Vánoce udržuješ ve formě?
Nejsem ten typ, co by si na deset dní někde lehnul a jen se válel. Člověk se pořád nějak udržuje, aby z toho nevypadl a nepřišel po Vánocích na trénink o deset kilo těžší. Od kondičáků má každý z nás nachystaný individuální plán. Určitě si zajdu i zahrát hokej nebo s taťkou na tenis.

Kdo u vás doma zdobí vánoční stromeček?
Přítelkyně. Já to mám zakázané, protože bych to udělal podle sebe a to by bylo hodně špatné (směje se). Vždycky mám na starosti jen koupit stromek. Každé Vánoce se snažíme mít trošku jinou barvu ozdob. A letos strom budeme mít bílo-zlatý.

Kdo u vás v rodině zabíjí kapra?
Já určitě ne. To bych nedal. To má na starosti taťka. Já to pak vždycky jenom jím.

Kdy sháníš vánoční dárky?
My máme Vánoce trochu specifické v tom, že v rodině nemáme žádné děti, všichni jsme dospělí. Tři čtyři měsíce před Vánoci jdeme na večeři, kde si každý vylosuje jednoho člena rodiny a tomu musí pořídit pořádný dárek, který by využil. A ještě k tomu musíme udělat hádanku, aby to ten dotyčný uhodl. Takže máme takové zpestření. Dávám si na to ale pozor, abych to měl koupené dřív, abych to neřešil na poslední chvíli. Takhle to mám v klidu schované a mám klid.

Koho sis letos vylosoval?
Tenhle rok jsem si vylosoval přítelkyni, takže to mám dobré. Nebude to zase tak složité.

Letos to u vás doma budou poslední Vánoce ve dvou. Jak se těšíš na ty další Vánoce, kdy budete ve třech?
Už i dovča byla naposledy ve dvou. Strašně se těším, bude to zase úplně něco nového. S přítelkyní jsme si řekli, že až bude špuntík venku, tak budeme už sami doma. Těším se na ty chvíle překvapení, na vyčkávání na Ježíška a tak.

Ty už víš že to bude holčička. Jaké překvapení ti přítelkyně doma připravila?
Doma to bylo hodně velké překvapení, protože všichni z mého okolí říkali, že to prostě bude kluk. I já jsem tak byl kvůli tomu nastavený a to, že to bude kluk, bral jako hotovou věc. A pak mi přítelkyně připravila takové překvapení, kde se odhalilo, jestli to bude kluk, nebo holka. Byl to takový prášek v balónku. Ona mi ho nadhodila a já jsem do něj kopnul. Byl jsem připravený na to, že to bude kluk. Všichni byli natěšení. Kopnul jsem do toho míčku a najednou se rozletěla růžová barva. A já úplně, cože? Tak to je top! Samozřejmě mi bylo úplně jedno, co to bude. Bude to holčička a moc se na ní těšíme!

A chtěl si víc kluka?
Chci holčičku i kluka. Za pár let budeme mít ještě druhý pokus (směje se). Za holčičku jsem strašně rád.

V létě jsi požádal svou přítelkyni o ruku. Můžeš přiblížit, jak ta žádost probíhala?
Samozřejmě bylo mraky plánů, jak to proběhne. Nějaká večeře, nebo někde na dovolené, někde na horách… Prsten už jsem měl koupený dopředu, byl ho se mnou kupovat Vojta Vorel a ještě jeden dobrý kamarád. Jsme taková parta a kluci mi šli pomoct. Tak jsem ho měl doma schovaný a říkal jsem si, kdy to udělám. Vymyslel jsem nějakou večeři, ale samozřejmě to nevyšlo, neměli rezervaci, nebylo místo a čas. Tak jsem si ho pak dal do auta. Byl to trochu risk, ale věděl jsem, že během několika dnů to dám. S přítelkyní jsme jeli akorát domů a cestou říkám, že půjdeme ještě na takovou naši vyhlídku. Říkal jsem si, tak jo, tam nikdo nechodí, to bude fajn. Samozřejmě tam bylo asi třicet lidí. Tak jsme chvíli počkali, porozhlédli se tam a už se začalo stmívat. Říkám, já to nestihnu. Najednou ti lidé odešli a konečně jsem mohl. V ten moment ale přišli další. Rozhodl jsem se, že teda nic a že to nechám na jindy. V autě jsem si ale řekl, že to prostě nemůžu nechat takhle být… 

Jak to pokračovalo?
Často se chodím procházet. Mám procházky rád a přítelkyně chodí vždycky se mnou. Vím, že to nikdy neodmítne. Tak jsem říkal, že se půjdu ještě projít. Samozřejmě řekla, že půjde se mnou. Viděl jsem, že se jí moc nechtělo. V kapse už jsem měl tu obrovskou krabici, takže bomba. No, tak jdeme a na jednom takovém našem místě jsem se zastavil a poklekl. Nevěřila tomu, ale díky bohu řekla ano.

A svatba bude, nebo jste ji museli kvůli miminku odložit?
Každý se nás samozřejmě ptal, co svatba. Museli jsme to kvůli miminku tajit, protože jsme to nechtěli prozrazovat. Už jsme mluvili s pánem, co nám svatbu zařizuje a přesunuli jsme ji na příští rok. 

Dostal jsi dopředu nějaké úkoly, co všechno budeš muset zařizovat?
S přítelkyní spolu všechno probíráme. Řekl jsem jí, že to bude náš den a ať si to udělá podle sebe, aby byla šťastná. Já budu samozřejmě taky, ale chci, aby si to udělala podle svých představ, protože pro ženskou je to asi víc, než pro chlapa. Žádné speciální úkoly nemám, jen to zaplatit… (směje se).