Ligová fotbalová asociaceChance Liga
Rozhovory

Nejde nebo nemáme? To neexistuje

Rozhovor se sportovním manažerem A-týmu Janem Frantlem

Sdílet

Přestupy, přípravný kemp, přesuny v rámci evropských pohárů… To všechno a mnohem více se nějakým způsobem dotýká Jana Frantla, pro kterého je léto nejhektičtějším obdobím sezony. Sportovní manažer A-týmu v rozhovoru odhaluje, jakým způsobem se vybírá hotel pro náš tým nebo kterou destinaci označuje za nejhorší v Evropě.
Honzo, když se řekne sportovní manažer A-týmu, co to obnáší?
Má to dvě hlediska. To první je hledisko individuální – tedy to, co děláme pro jednotlivé hráče nebo členy realizačního týmu. To druhé bych pak obecněji nazval „organizací všeho.“ Starám se o to, aby se tým měl jak dopravit na zápasy, ať už jde o autobusy, vlaky nebo letadla. Spadají sem také všechny evropské výjezdy, včetně zařizování hotelů a mobility na místě. A poté jde o letní a zimní přípravu.
Dokážu si představit, že kvůli tomu všemu pravidelně pendluješ mezi Letnou a Strahovem.
Primárně mám své místo na Letné, ale téměř obden jsem na Strahově. S kluky jsem v kontaktu přes telefon. Přesto od nich potřebuju spoustu dalších informací, stejně jako oni ode mě. Sejdeme se třeba odpoledne po tréninku, dáme si kávu, zajdeme na jídlo, řekneme si, co je potřeba, a vyřešíme to.
Co všechno tedy hráčům nebo členům realizačního týmu zařizuješ?
Během normálního týdne i různé maličkosti. Každému se někdy stane, že si zabouchne klíče. Po přestupu do Sparty jde zase třeba o to, aby měli kluci kde bydlet. U těch z Česka je to jednodušší, většinou už mají v Praze nějaké kontakty. Pokud se podíváme na nějaká čísla, tak 90 % hráčů bydlí v bytě, jen výjimečně někdo v rodinném domě. Všichni, kterým jsme bydlení zajišťovali my, pak bydlí uvnitř města. Vybíráme z bytů na cestě mezi centrem a Strahovem. U hráčů, kteří se nenarodili v Evropě, se k tomu přidávají také víza, dlouhodobé pobyty nebo pracovní povolení. A pak jde vlastně o všechno ostatní – aby bylo postaráno o rodiny hráčů, aby měli čím jezdit, aby měli vyřízené administrativní věci, banku, pojištění, atd.
Jak vypadá náplň tvého běžného pracovního dne během sezony?
Nejsem schopný říct: „Můj den začíná takhle a takhle.“ Baví mě, že každý den je jiný, přestože je to kolikrát blázinec. Vemte si, kolik lidí máme v týmu, každý z nich něco potřebuje. Zároveň ve spolupráci s vedoucím mužstva Mírou Barankem všechno připravujeme na zápas. Dobré znamení je, když už se na fotbal koukám pouze v divácké roli. Pokud se ale něco vyvrbí, jsem k dispozici.
Mockrát jsem slyšel slova „nejde“ nebo „nemáme“. Vždycky se to však dá nějak vymyslet.
O přestupovém období to však musí vypadat úplně jinak.
Léto bývá vždycky šílené. Teď se vyměnil realizák, přišly nové tváře, stáhli jsme také dost hráčů z hostování a za týden jedeme na soustředění. Chce se mi říct, že to pak bude lepší, ale když vidím, co nás pravděpodobně čeká za program…
Varšava nebo Aktobe?
Radši bych zařizoval výjezd do Polska, ale jsem téměř přesvědčený, že se to nestane. Nejhorší pro mě je, když se dozvím, že za týden hrajeme právě např. v Kazachstánu. Zbývá vám strašně málo času, pod tlakem zařizujete víza. Zároveň je nás v týmu hodně, máme nějaký standard a hotely jsou přes léto plné. Proto už teď předjednávám např. letadla. Jde o velmi stresující období, naštěstí na to nejsem sám. Ve sportovním oddělení máme také Martinu Pavlovou, Vojtu Přibyla nebo Honzu Martinice. Vzájemně se vykrýváme.
Bavíme se potenciálně o Kazachstánu, ale jaká byla pro tebe jinak ta nejhorší destinace na zařizování výjezdu?
Británie. Ano, Manchester nebo Liverpool jsou atraktivními soupeři, ale pro mě je Anglie za trest kvůli brexitu, který cestování strašně zkomplikoval. Získat víza pro kluky, co nejsou z Evropy, to je občas velká bojovka. Navíc po příletu je s tím spojeno spoustu administrativy.
Máš za sebou řešení nějakých nepříjmeností na cestách?
Těch bylo. Když už jsme u té Británie, loni jsme v Manchesteru čekali na letadlo, které přiletělo pozdě a poté ho ještě špatně naskladnili. Měli jsme kvůli tomu také rozhozený seating, který před každým letem tvořím. Dál mě napadá třeba příhoda z českých dálnic, když jsme se v únoru vraceli z Karviné. Určitě si dobře pamatujete, že během utkání několikrát vypadlo osvětlení. Unavení sedíte v autobuse, když v tom vás na půlhodiny zastaví celníci… A našly by se i další věci. Obecně se dá říct, že jsem mockrát slyšel slova „nejde“ nebo „nemáme“. Vždycky se to však dá nějak vymyslet.
Za pár dní odjíždíme na soustředění do Grassau. Jak probíhá výběr hotelu, ve kterém najde tým na téměř dva týdny svůj domov?
Pokoje, meeting roomy, hřiště, vzdálenost od něj – to všechno jsou proměnné, které řešíme. Pokud chceme hotel s top podmínkami, musíme ho vybírat s velkým předstihem. Nyní se chystáme podruhé do Achentalu, kde jsme loni podle mého názoru zažili jedno z nejlepších soustředění vůbec. Byli jsme se tam s Barym podívat už v říjnu, abychom měli jistotu, že pro nás bude k dispozici. Našim cílem je hotel neměnit, pokud jsme ve všech ohledech spokojeni. Najít takový, kde budeme dalších deset let.
Během zimní přípravy se nám však usadit nedaří.
V lednu jsme byli ubytováni v hotelu Don Pepe Gran Meliá, kam jezdí pravidelně např. Borussia Dortmund. Nedávno jsme však dostali zprávu, že se na rok a půl zavírá, a tak nás v létě čeká cesta do Marbelly, abychom našli náhradu. Agentura, se kterou spolupracujeme, nám domluví prohlídky, následně si vybereme dva až tři hotely, ze kterých si necháme poslat nabídky. Poté se domluvíme s vedením, dostaneme zelenou a zabookujeme hotel.
A co přátelské zápasy? Spadá pod tebe i výběr soupeřů?
Ano, trenéři mi nechávají volnou ruku. Vždycky se domluvíme na tom, jak kvalitního soupeře by si představovali. Většinou jde o top kvalitu, tento trend ostatně nastavil Brian už před třemi lety. Kolikrát jsme začínali přípravu přátelákem s druholigovým nebo třetiligovým soupeřem. Teď se rovnou snažíme sehnat ty nejlepší možné zápasy.

Sdílet

    Další novinky