Když jsem byl hráč, tak mě nikdy nenapadlo, co jsem pro fanoušky byl. Když jdu na stadion a vidím na lidech, kolik z nich mě vnímá a prožívali to. Jak tím i teď žijí. Během profesionální kariéry jsem to takhle nikdy nedomyslel. Teď chodím z pozice fanouška a zjišťuju, že jsem pro lidi byl asi fakt ikona.
.JPG)
Pocházím z Prahy z Černého Mostu. K fotbalu mě přivedl táta, který mě vzal na nábor. Nejdřív jsem šel na nábor Bohemky a poté to zkusil i na Spartě. A uspěl jsem, takže jsem si vybral Spartu. Fotbalista jsem chtěl být vždycky, protože jsem fotbal hrál odmala s klukama před barákem. Prostě všude, kde to šlo, tak jsme hráli, bavilo mě to. Když jsem vyrůstal, tak to byla pro mě prostě priorita hrát na nějaké profesionální úrovni. Vždycky jsem byl útočnější typ hráče, hnalo mě to hodně dopředu a nejvíc mi to vždycky sedělo v záloze.
Matně si pamatuju, že táta hrával fotbal na vesnici. Vím, že když jsme byli malé děti, chodili jsme tam na něj koukat. Byl to amatérský fotbal. Profesionálně ho ale nikdy nehrál. Táta i máma dělali v ČKD. Mám ještě bráchu, ten hrál taky ve Spartě. Je o rok mladší, šikovný byl. Možná si ho vybavíte, Michal Zelenka, dostal se i do áčka. Tenkrát byl asi čtyři nebo pět let v béčku a kopal druhou ligu. A pak znenadání skončil. Ve Spartě mu skončila někdy v pětadvaceti smlouva a on pak přestal hrát. Nějak ho to úplně přestalo bavit.
