Nezkráceně: Miroslav Baranek

Sparta je můj domov. Jako hráč jsem tu získal pět titulů a jsem rád, že i nadále mohu být součástí dalšího vývoje klubu. Vždycky jsem v jejím dresu hrál s chutí a byl šťastný, že ho mohu oblékat. Vlastně jsem nic jiného neměl. Jenom rodinu a Spartu.

S fotbalem jsem začal relativně pozdě. Každý den jsem hrával s kamarády za panelákem a kluci říkali, že bych to měl někde zkusit. Na ten popud se táta odhodlal a v osmi letech mě přihlásil do Horní Suché, kde pracoval. Byl to takový malý vesnický klub.

Ještě v mládeži jsem přestoupil do Havířova, což byl největší klub v okolí mého bydliště. Tehdy to bylo stotisícové město, kde byla spousta dolů, a tedy i hodně pracovních příležitostí. Havířov hrál druhou nejvyšší soutěž a fotbal tam byla v podstatě jediná zábava. Na zápasy chodilo hodně lidí. Klub byl složen víceméně z hráčů, kteří se neprosadili v Baníku Ostrava, takže sbírali zkušenosti ve druhé lize. Jednoho krásného dne klub přivedl kvalitní trenéry – pány Dunaje s Kalusem, kteří měli zkušenosti s ligovým fotbalem. Ti si mě vytáhli z dorostu, kde jsem pravidelně nastupoval. Tehdy musel hrát povinně aspoň jeden mladý hráč. A ta volba padla na mě.