Sparta se doposud utkala s anglickými kluby celkem třiadvacetkrát. Vybojovala přitom čtyři výhry a stejný počet utkání pak skončilo nerozhodně. K vůbec prvnímu střetnutí našeho klubu se některým ze zástupců „kolébky fotbalu“ se datuje do 60. let 20. století.
Ve 2. kole Pohárů vítězů pohárů se tehdy Ježkova Sparta s Kvašňákem, Tichým, Dybou a dalšími v sestavě utkala s londýnským West Hamem United. Po úvodní porážce 0:2 dotlačilo na začátku prosince 1964 sparťany k vítěznému obratu 25 000 přihlížejících diváků. V 68. minutě nejprve skóroval Mašek a o naší první výhře nad anglickým klubem pak rozhodl trefou z 88. minuty Mráz.
O necelých šest let později však Sparta zažila svou historicky nejhorší porážku v evropských pohárech. V rozmezí 19. a 36. minuty inkasovala hned pětkrát, přičemž v druhém poločase přidali fotbalisté Leeds United ještě jednu branku. A pohroma byla na světě. Také odvetné utkání v Praze mířilo k podobnému scénáři, když ve 33. minutě zvýšili hosté na 0:3. Góly Bartoně a Urbana z druhého poločasu však zmírnily skóre na přijatelných 2:3.
Během osmdesátých let minulého století se sparťané utkali pouze s Watfordem. Tohoto soupeře bychom pak mohli označit za toho nejoblíbenějšího. Po dvou výhrách jsme totiž mohli slavit postup do čtvrtfinále Poháru UEFA. K vítězstvím 2:3 a 4:0 tehdy přispěli hráči jako Ščasný, Straka, Chovanec, Berger, Bílek, Skuhravý nebo Griga. Vše z lavičky opět nesledoval nikdo jiný než Václav Ježek. Legendární trenér tak byl u třech ze čtyř vítězství Sparty proti klubům z Anglie.
Přesouváme se do nového tisíciletí, jehož začátek si můžeme spojit se čtyřmi účastmi Sparty v základní skupině Ligy mistrů, ve kterých narazila právě na anglické týmy. Z osmi střetnutí proti Arsenalu, Chelsea, Manchesteru United a opět Arsenalu vybojovala dva body do tabulky po dvou bezbrankových remízách. Ve zbylých soubojích ale fotbalisté v rudých dresech na své věhlasné soupeře nestačili. Alespoň do statistik se však vstřelenými góly zapsali Vladimír Labant, Tomáš Rosický a Lukáš Zelenka.
Shodou okolností to pak byl opět londýnský Arsenal, na nějž Sparta dvakrát nestačila ve 3. předkole Ligy mistrů během sezony 2007/08. Tehdy opět skóroval náš současný sportovní manažer Tomáš Rosický, avšak tentokrát do opačné branky.
V paměti mnoha z nás pak stále zůstávají dva vyrovnané duely s Liverpoolem v osmifinále Evropské ligy v ročníku 2010/11, které rozhodl až v závěru odvetného utkání jediným gólem dvojzápasu nizozemec Dirk Kuijt. Ještě čerstvější zkušenost pak máme ze stejné fáze této soutěže o dva roky později. Na Chelsea jsme nejprve nestačili v domácím prostředí a prohráli 0:1. Odveta na Stamford Bridge dlouho směřovala po gólu Davida Lafaty ze 17. minuty do prodloužení, ale fantastická individuální akce střídajícího Edena Hazarda v úplném závěru nakonec rozhodla o postupu domácích. Radovat se tak mohl i Petr Čech, tehdejší brankář Chelsea.
Vůbec poslední zkušenost před letošním soubojem s Liverpoolem máme proti Southamptonu. V základní skupině Evropské ligy jsme na „The Saints“ narazili během podzimu roku 2016. Úvodní duel jsme prohráli jednoznačným poměrem 0:3, ale vítězství 1:0 v domácím utkání po gólu Costy nás poslalo do další fáze soutěže, navíc z prvního místa tabulky. Shodou okolností tehdy do obou zápasů nastoupil obránce Virgil van Dijk, kterého jsme mohli pozorovat i 7. března na Letné v dresu Liverpoolu.
Po stále čerstvé vysoké porážce od Liverpoolu v domácím prostředí nyní budeme na Anfieldu usilovat o zlepšení naší bilance proti anglickým soupeřům. Jak už ale v tomto kontextu bývá zvykem, opět nepůjde o nic lehkého. V cestě nám bude stát jeden z nejlepších týmů současnosti.
.webp?width=-&height=336&quality=75)
