Šedesátiletá cesta pohárovou Evropou: díl první

Sparta – Famagusta 10:0 a 6:0.

Branky: Mráz 5, Mašek 3, Dyba a Steiningel – Kraus a Mašek 2, Vrána a Dyba.

Vítězstvím 4:1 nad Košicemi ve finále československého poháru si Sparta vůbec poprvé zajistila účast v jedné ze tří významných evropských klubových soutěží. Dvojzápas s kyperským týmem byl jen otázkou skóre. Postup do druhého kola měli sparťané velice snadný. Tehdejší hráč Sparty Vladimír Táborský prozradil, že na Kypr se tým vůbec nepodíval: „Hosté vůbec nestačili a po prvním debaklu požádali o sehrání odvetného zápasu opět v Československu. Po schválení evropskou asociací se hrálo v Plzni.“

Branky: Mašek a Mráz.

První utkání se hrálo na hřišti soupeře. Naše mužstvo díky velké bojovnosti jen s námahou vzdorovalo přednímu celku anglické ligy. „Všechno bylo pro nás nezvyklé. Prostředí stadionu, návštěva kolem 30 tisíc fanoušků, umělé osvětlení i přehuštěné míče,“ vzpomínal na Anglii Václav Mašek. „Škoda, že v pražské odvetě jsme brzy prohrávali. Navíc Mráz nedal penaltu. Ve druhé půli se nám však podařilo vstřelit dva góly. Přestože jsme v poháru skončili, vítězství nad renomovaným celkem bylo cenné.

Branky: Mráz 3 a Dyba.

Náš tým jel do Švýcarska v roli mírného favorita, ale i remíza se před odvetou brala jako dobrý odrazový můstek. To se také nakonec potvrdilo. Spartě se podařilo zvládnout známý obranný „rappan systém“ soupeře. Střelec hattricku Ivan Mráz po zápase uvedl: „Nebylo to tak snadné, jak napovídá výsledek. Švýcaři totiž ve druhé půli začali hrát přehnaně tvrdě a neustále provokovali rozhodčího různými diskusemi.“

Branky: Kvašňák z penalty, Jílek, Vrána – Mráz 2.

Potěšil výborný pražský výsledek. Hrálo se v mrazivém, hodně nevlídném počasí. Důležitý byl druhý gól, po kterém si naše mužstvo už hlídalo náskok. Hosté pak sice ještě nastřelili břevno, ale třetí branka jim už definitivně sebrala vítr z plachet. Na své půdě vložili Poláci všechny své síly do útoku, ale když po jedné pěkné akci prohrávali 0:1, psychicky je to položilo. Postup do čtvrtfinále provázel nadšený potlesk sparťanských fanoušků, kteří odnesli hráče na ramenou. „Na stadionu v Zabrze bylo 50 tisíc diváků, z toho přes 10 tisíc Čechů. Do Polska cestovali vlaky, autobusy i auty. Všude vlál les sparťanských vlajek. Něco úžasného a nezapomenutelného,“ ocenil podporu fanoušků Václav Mašek.

Branky: Kvašňák 3 a Mašek.

Hra obou mužstev v utkání na Letné zvedala diváky ze sedadel už v prvním poločase. Hosté byli rychlejší, ujali se vedení, a ještě do poločasu trefili břevno. Náš tým ze čtyř velkých šancí stačil jen vyrovnat. Po změně stran převzala Sparta otěže hry do svých rukou. Z mnoha velkých příležitostí proměnila tři, a vytvořila si tak více než slibný náskok pro odvetu.

Avšak v Bělehradě se stalo něco záhadného a dodnes nevysvětlitelného. Ve 35. minutě byl stav 4:0 pro domácí! Tehdy se hlasitě hovořilo o tom, že každý hráč má právo na podání slabšího výkonu. Ale aby se najednou objevilo na hřišti jedenáct vysloveně špatných fotbalistů, to na úrovni Poháru mistrů snad ani není možné. „Kromě Vojty se ani jeden hráč nemohl dostat do normálního tempa. Snažil jsem se dopátrat příčin tohoto debaklu, ale žádné nějaké přímé důkazy jsem nezjistil,“ vzpomínal na zápas trenér Václav Ježek. Slabý výkon jeho svěřenců byl však nakonec přece jen objasněn: „Teprve po mnoha letech se mi dva hráči přiznali, že jim jeden jejich spoluhráč dal jakési gastro pilulky, které pomáhají při žaludeční nervóze. Jména samozřejmě pod podmínkou zůstala v tajnosti.“

Branky: Mašek a Pospíchal – Jurkanin.

V domácím utkání Sparta dvakrát prohrávala, přitom trefila dvě tyčky a jedno břevno. Na italské půdě se Bologna už v osmé minutě dostala do vedení. O pět minut později bylo však vyrovnáno. Po přestávce přišel italský uragán a s ním i vítězný gól Italů.

Josef Jurkanin o dvojzápase prohlásil: „Rozhodla dost nešťastná remíza v Praze, kde nám chyběla troška sportovního štěstí. V Bologně jsme bojovali až do konce, ale Italové těsné vedení ubránili.“

Branky: obě Mráz.

Vstup našeho tehdy mistrovského týmu do sezony se vůbec nepovedl. Po sedmém ligovém kole měli sparťané na kontě pouze tři body, nicméně neznámý norský soupeř neměl být velkou překážkou. „Doma Norové hlavně bránili a jen těsná porážka byla pro ně určitým úspěchem,“ řekl o úvodním zápase Václav Mašek. Po těsném vítězství se každý těšil na pražský koncert. Ten se však nekonal. Spokojit jsme se museli s očekávaným postupem do dalšího kola. „Odveta měla být formalitou, ale na Letné se více než nečekaně zrodilo drama. Čtyři minuty před poločasem přišlo to, o co jsme si nevalnou hrou koledovali – hosté se ujali vedení. Po přestávce ještě brankář Kramerius skvělým zákrokem zabránil dalšímu gólu a teprve po hodině hry se nám podařilo aspoň vyrovnat a zajistit si tak očekávaný postup. Měli jsme štěstí, že nám los určil lehkého soupeře.“

Branky: Mašek 3 – Mašek 2 a Mráz.

Los určil Spartě znamenitého i atraktivního soupeře. V Praze zvítězila díky hattricku Maška a v Bruselu stejný hráč zajistil poločasové vedení. Po změně stran však přišel nápor domácích, kteří otočili skóre. Osm minut před koncem Mašek nevídanou střelou z trestného kopu snížil na 2:3, a poté Mráz donesl na prsou míč do sítě. O postup do čtvrtfinále se zasloužila následující sestava: Kramerius – Vojta, Tichý, Kvašňák, Semenďák – Dyba, Jurkanin – Pospíchal, Mráz, Mašek, Vrána.

Václav Ježek: „Z krizového období porážek bylo potřeba se vymotat, a tak jsem sáhl k něčemu, co nedoporučuji pravidelně. Klukům jsem řekl, že se někam půjdeme společně vyplakat, prostě to spláchnout. To se také stalo, a pak už jsme v lize na podzim neprohráli. A navíc – v Poháru mistrů jsme přes výborného soupeře postoupili do dalšího kola. Pražské vítězství bylo cenné, ale všeobecně se čekalo, že v Bruselu jednogólový náskok těžko uhájíme. Jenže moji svěřenci dokázali, že umí bojovat. Za stavu 3:1 pro domácí už by na nás nikdo nevsadil ani pětník, a přesto se to otočilo v náš prospěch.“

Branky: Kvašňák a Dyba.

Real patřil ke špičkovým evropským týmům. Sparta přitom tomuto skvělému celku na stadionu Santiaga Bernabéua celý poločas úspěšně vzdorovala. Jurkanin měl dokonce velkou šanci, kterou brankář domácích skoro zázračně zmařil. Po přestávce však povzbudil Španěly rychlý Amanciův gól, a když pak naše obrana ve snaze o útočnější pojetí trochu prořídla, skóroval Amancio ještě dvakrát.

V pražské odvetě to zdaleka nevypadalo beznadějně. Sparťané vedli 2:0, a to ještě Mráz prudkou střelou nastřelil tyč. Jenže legendární Gento falšovanou střelou z dálky stanovil konečný stav zápasu na 2:1. „Po našem vedoucím gólu Španělé znervózněli a často faulovali. Vůbec se jim nelíbilo naše dvoubrankové vedení, po kterém se sedm minut nehrálo. Strkali do německého rozhodčího, který jim vyloučil Amancia,“ vzpomínal útočník Václav Mašek. „Škoda, že se nám to ve druhé půli nepodařilo využít. Naopak, hořkou pilulkou byl pro nás gól Genta snad ze třiceti metrů. Naše hra pak začala být nepřesná, chyběla nám i střelba.“