V poválečných letech patřil Josef Hronek ke klíčovým hráčům našeho mužstva. Pětičlenná útočná řada ve složení Kokštejn, Vejvoda, Cejp, Říha a Hronek byla doslova postrachem všech ligových celků. Rychlý, tvrdý a nebojácný fotbalista Hronek nastřílel z levého křídla 40 gólů ve 131 ligových zápasech.
Nikdy se netajil tím, že nejlepší zápas ve sparťanských barvách sehrál v roce 1946 na prvním poválečném zájezdu československého mužstva do zahraničí v Edinburghu proti skotském Hibernian. V předchozích utkáních se v Anglii zranili Bláha i Kolský a trenér nevěděl, koho postaví do středu zálohy. Po dlouhém uvažování se rozhodl pro Hronka, který se mu odvděčil skvělým výkonem.
Hlavou odebíral soupeřům všechny vysoké míče a bezpečně uhlídal výborného středního útočníka Weira. A navíc přesně přihrával na všechna volná místa v útoku. První ze všech získal potřebný klid, míč stále tlačil k zemi a dirigoval své slavnější a zkušenější spoluhráče.
V poločase Sparta prohrávala 0:1, ale po přestávce se skóre přelilo na její stranu. Hrála sice oslabena o zraněného obránce Zástěru, především zásluhou Hronka však dala do boje vůli i srdce. Zmatlík a Kokštejn otočili skóre na 2:1. Obecenstvo hnalo domácí hráče do ofenzívy a požadovalo vyrovnání. Když se jejich nejlepší hráč Weir řítil k Horákově brance, vypadalo to zle. Stál mu v cestě jen Hronek, který situaci vyřešil nevídaným způsobem: skotskému útočníkovi se vrhl robinsonádou pod nohy a hlavou srazil míč na roh. Devět minut před koncem pak Cejp třetím gólem zpečetil cenné vítězství našeho mužstva. Potlesk objektivního publika patřil všem sparťanům, ale ten největší Hronkovi.
Svoji fotbalovou kariéru ukončil v roce 1952 v Židenicích, které tehdy skončily v lize na posledním místě a s nejvyšší soutěží se rozloučily.
