„Co bys řekl na to, kdyby tě chtěla koupit Sparta?“
„Jo jo, hezký, dobrej vtip,“ pomyslel jsem si.
„Počkej, mají tě vytipovanýho jako číslo jedna. Co bys ale řekl na to, že bys hrál halfbeka,“ zeptal se mě manažer.
„Hele, ale já neumim moc bránit,“ odpověděl jsem.
„Neboj, to se všechno naučíš!“
„Jo jo, hezký, dobrej vtip,“ pomyslel jsem si.
„Počkej, mají tě vytipovanýho jako číslo jedna. Co bys ale řekl na to, že bys hrál halfbeka,“ zeptal se mě manažer.
„Hele, ale já neumim moc bránit,“ odpověděl jsem.
„Neboj, to se všechno naučíš!“
Tak jsem dostal první informaci o zájmu Sparty. Nechtělo se mi tomu věřit. Hned jsem volal tátovi, kterej byl z toho taky vykulenej. Když jsem pak byl v listopadu 2015 na reprezentačním srazu, přijel za mnou můj manažer s Kubou Otavou. Seděl jsem tam s nimi dvěma a manažer prohodil: „Tak teď už mi teda věříš?“ Kuba spustil, že mě sledují a mají o mě zájem. V tu chvíli jsem tomu teda začal věřit.
Velký podíl na mém přestupu do Sparty měl prý Mára Matějovský. Trenér Ščasný chtěl tehdy přejít na tříobráncový systém, a protože byl Mára nejzkušenějším hráčem v kádru, možná s ním konzultoval sestavu. Na post halfbeka jsem ho napadl já. Když jsem přišel, hodně jsem mu za to děkoval. Začal jsem hrát na pozici, kde jsem nikdy nenastupoval, ale prostě jsem to valil dopředu dozadu. Naskočil jsem do rozjetého vlaku, do týmu plného euforie spojenou s tažením v Evropské lize.
Co jsem však vnímal, a vůbec se mi to nelíbilo, bylo okamžité přirovnávání k Pavlu Kadeřábkovi. Na titulce Sportu se v jednu chvíli objevilo něco ve smyslu „Trefa, tenhle přestup se Spartě povedl“ a spojení „nový Kadeř.“ Já tohle srovnávání nemám rád, každý je v něčem jiný. Pravda však je, že tím prvním půl rokem jsem si na sebe upetl bič. Hodně se mi podařil, ale navázat na něj bylo těžší a těžší.
