Za jeho hráčského působení na Letné byla v našem mužstvu mezi útočníky velká konkurence. „V porovnání s Grigou, Skuhravým, Novákem, Procházkou či Denkem byla moje výchozí pozice téměř beznadějná. Přesto mi legendární trenér Václav Ježek dal dost příležitostí, dokonce i na mezinárodní scéně. Ve Spartě jsem poprvé obul ligové kopačky a ve Vítkovicích vstřelil svůj první ligový gól. Nikdy nezapomenu na svůj premiérový start v Poháru mistrů proti Anderlechtu. A v neposlední řadě v létě 1987 i o rok později jsem na Spartě slavil mistrovský titul. Bylo to nádherné období,“ vzpomíná na svá léta v rudém dresu.
Po Xaverovu, Bohemians a Liberci se Kočí vrátil do Příbrami, kde prožil závěr své hráčské kariéry, ale to už spíš myslel na trenérskou dráhu. Po divizních Rokycanech a druholigové Plzni se v roce 2003 vrátil do Sparty jako kouč juniorky, krátce působil i jako asistent trenéra Jaroslava Hřebíka. „Nebylo to pro mě jednoduché, ale v této roli jsem zůstal i u Stanislava Grigy. Pak následovala trenérská práce v „béčku“ a po jeho sestupu do třetí ligy druhé loučení se Spartou. „Chci však dodat, že téměř sedmileté působení v hráčské i trenérské činnosti v tomto špičkovém českém klubu mě velice obohatilo, spoustu získaných zkušeností jsem mohl později využít,“ zdůrazňuje Kočí, který se stal i pevným článkem naší Staré gardy.
V posledních letech pracuje v oblasti nemovitostí, fotbal ho už neživí, ale na Spartu nezapomněl. „Jinak to ani není možné, vždyť na Letné jsem prožil kus života. Spartu velice pozorně sleduji na domácí i zahraniční scéně a bez nejmenší nadsázky mohu říci, že především trio Priske, Rosický, Sivok se obrovskou měrou zasloužilo o velký pokrok celého klubu. Jejich odborná a zároveň i psychická síla posílila život v kabině. Hráčům a samozřejmě i fanouškům dodala potřebnou dávku energie. Po dvou domácích titulech a po mnoha letech se Spartě podařilo probojovat do Ligy mistrů a výborně zvládnout i první dva zápasy,“ hodnotí současné počínání klubu jubilant.
