Vzájemné soutěžní zápasy se nám zatím vyhýbaly z prostého důvodu – když byla silná Sparta, strádali Cityzens, a vice versa. Zvlášť markantní je to v moderní éře. Zatímco sparťané hráli na přelomu tisíciletí pravidelně Ligu mistrů, klub z modré poloviny Manchesteru se ve stejné době plácal mezi první a druhou ligou. V jednu chvíli dokonce spadl až do třetí nejvyšší soutěže.
Naopak, po příchodu nového majitele šejka Mansúra se v roce 2011 probojovali Cityzens mezi evropskou šlechtu a od té doby se účastní hlavní fáze Champions League nepřetržitě už čtrnáctý rok v řadě. Sparťané se do elitní společnosti za tuhle dobu dostali poprvé.
Osud není příliš nakloněný ani přípravným utkáním. V době, kdy se české týmy chystají na novou sezonu na letních soustředěních, tráví anglické velkokluby kvůli expanzi na nová teritoria čas na turné v dalekých krajích. V poslední době zejména ve Spojených státech. Dříve tomu tak nebývalo, a i když diplomatické styky nebyly moc časté, přece jen k nim tu a tam došlo.
Poprvé před bezmála 90 lety, 9. května 1935. Manchester City zrovna zakončil sezonu, v níž obsadil v domácí lize čtvrté místo a vyrazil na okružní jízdu po kontinentální Evropě. Ve Vídni nastřílel slavnému Rapidu pět branek, jenže ve stověžaté Praze moc nepochodil. Pořadatelé totiž proti němu postavili společný tým Sparty a Slavie, a to byla tehdy nějaká síla. Vždyť obě pražská »S« tvořila základ reprezentačního mužstva, který rok předtím vyválčilo na mistrovství světa v Itálii stříbrné medaile. Sparta navíc v roce 1935 rozjela spanilou jízdu Středoevropským pohárem a na podzim ho také už celkově podruhé ovládla.
