Před lety jsem několik sezon jezdil s českým národním týmem, kde jsem se poznal s Kubou Otavou. Po práci u reprezentace jsem si dopřával krátkou pauzu, když mi najednou volal Kuba už z pozice sportovního ředitele Sparty. Zrovna probíhaly změny v realizáku a technickém personálu. Nabídl mi, jestli bych se na Spartě nechtěl starat o vozový park. A tak jsem v lednu 2012, za časů manažera Jaroslava Hřebíka a trenéra Martina Haška, poprvé odjížděl na soustředění do Španělska.
Smluvně jsme vázáni se třemi společnostmi, od kterých máme auta. Těm pak zajišťuju servis, výměnu pneumatik, polepy a další nezbytné věci. Prostě vše, co se týká vozů. Speciální skupinou jsou pak trenéři a vedení klubu, kterým auta přezouváme nebo když je potřebují umýt, zajedeme s nimi do myčky. Mají od nás plný servis.
Když jsem přišel, rozhodně jsem měl víc volna. Vozový park totiž čítal pouhých 14 aut oproti dnešním 45. Práce zároveň byla o dost odlišná od té v reprezentaci. V klubu se totiž člověk střetává s ostatními každý den nebo s nimi tráví čas na výjezdech. Před čtyřmi lety jsme také sáhli k výměně autobusu. Ten předchozí sloužil téměř dvacet let, a poté ještě dva roky béčku a ženskému týmu. Na konci už nás ale několikrát nechal na cestě, s čímž se pojilo hodně servisních nákladů, takže jsme ho prodali.