Vzpomínky plné radosti

V roce 1919 se Sparta stala prvním fotbalovým šampionem Československa a právem se jí začalo říkat železná. Vstoupila do čtyřletého období, v kterém do roku 1923 vybojovala 50 mistrovských utkání a získala v nich plný počet 100 bodů při skóre 230:40. Její tým byl plný osobností. Jména Pilát, Káďa, Janda-Očko, Hojer, Kolenatý, Sedláček, Perner a další se stala pojmy. V roce 1922 Spartu v boji o titul ohrožovala Slavia, ale v derby po výborném výkonu ji porazila 3:0. O rok později se situace opakovala, ovšem s tím rozdílem, že náš tým při velké gólové úrodě zvítězil 6:4. Mimochodem v populární sázkové soutěži tipovala tento výsledek jen jedna čtrnáctiletá dívka.

Spartě tleskali diváci nejen doma, ale i v Německu, Itálii, Švýcarsku, Francii a Španělsku. V roce 1921 velice rychle dala odpověď na otázku, kdo je nejlepším týmem starého kontinentu. Opěvovaný Nürnberg po remíze 0:0 na jeho půdě porazila v pražské odvetě 5:2. V prosinci téhož roku pak zvítězila v Barceloně 3:2 a jak bylo domluveno, nad tamější radnicí začala vlát československá státní vlajka. O prvenství Sparty v Evropě už nebylo pochyb.

V roce 1926 se Sparta v druhém ročníku profesionální asociační ligy stala mistrem a navíc se na pozvání Sparty Chicago vydala zaoceánskou lodí Kolumbus do USA.  Zájezd trval tři měsíce a naše mužstvo z tuctu zápasů v sedmi zvítězilo, třikrát remizovalo a dvakrát prohrálo. Soupeři Sparty byli většinou protřelí angličtí i skotští profesionálové a hráči z dalších evropských zemí. Ohlas jejího vystoupení byl obrovský a návrat do Prahy patřil k těm nezapomenutelným. Výpravu čekalo před Wilsonovým nádražím  několik desítek tisíc nadšených fanoušků s transparenty Sláva vítězné Spartě.

O rok později Sparta obhájila prvenství v lize a navíc se stala vítězem prvního ročníku Středoevropského poháru, který se rychle stal prvořadou klubovou evropskou soutěží. V úvodním kole vyřadila Admiru Vídeň, v semifinále Hungárii a ve finále nastoupila proti Rapidu Vídeň. Prvenství si zajistila už v Praze, když Rakušany doslova rozdrtila 6:2. Ve Vídni pak sice prohrála 1:2, ale na převzetí velice cenné trofeje to samozřejmě nemělo vliv. Hnacím motorem tehdejšího mužstva byla záloha Kolenatý, Káďa, Hajný a z útočníků byl  osobností Silný.

Po ligovém primátu v roce 1932 se Sparta dočkala velké radosti v roce 1935, kdy se její jméno objevilo v devátém ročníku Středoevropského poháru podruhé mezi vítězi. Nejprve si poradila s Viennou (1:1 a 5:3) a poté i s Fiorentinou (7:1 a 1:3). V semifinále narazila na vynikající Juventus. Na Letné zvítězila 2:0, ale v Turíně prohrála 1:3, a bylo proto nutné sehrát  rozhodující zápas na neutrální půdě. Došlo k němu v Basileji, kde náš tým po půlhodině vedl už 3:0. Po změně stran Italové skórovali jen z penalty a Sparta dalšími dvěma góly upravila konečný stav na 5:1.  Curyšský sport pod titulkem Sparta obnovuje slávu železného týmu psal o tom, že Pražané mají opět prvotřídní jedenáctku jako před lety, kdy se jí obával celý kontinent. Ve finále bylo naším soupeřem další velké evropské mužstvo Ferencváros. V Budapešti Sparta prohrála 1:2, ale v odvetě na Strahově před 60 tisíci nadšenými diváky zvítězila 3:0!  O tento nádherný vavřín se zasloužili hlavně brankář Klenovec, obránce Burgr, záložníci Košťálek s Boučkem a belgický útočník Braine.

V letech 1938, 1939 a potom ve válečném roce 1944 byla na Letné spokojenost z mistrovských titulů, o které se zasloužili hlavně Nejedlý, Říha a Ludl. Po kruté druhé světové válce vykročila Sparta vstříc novým úspěchům. Na jaře 1946 přijeli do Prahy angličtí profesionálové Derby County a Sparta zvítězila 3:2, což mělo velký ohlas. O dva měsíce později došlo ke dvěma střetnutím v boji o titul a Sparta v nich zvítězila nad Slavií 4:2 a 5:0. Krátce na to se pak jako mistr vydala na první poválečný zájezd československého mužstva do Anglie a Skotska. S Arsenalem hrála 2:2, s Birminghamem prohrála 1:3, s Derby County 2:3, s Rangers 1:3 a Hibernians porazila 3:1. Anglický tisk Spartu chválil, dokonce přiznal hrubou chybu rozhodčího, který ji v utkání s Derby County neuznal regulérní vyrovnávací gól na 3:3. V českém hodnocení se hovořilo o bojovnosti a získání cenných zkušeností.

Další domácí titul vybojoval náš tým díky lepšímu skóre před Slavií v roce 1948, po kterém také na dlouhou dobu skončila nadvláda pražských „S.“ V roce 1952 se Sparta už pod názvem Spartak Sokolovo stala mistrem před Bratislavou a o dva roky později před Ostravou. V dalších 11 letech na nejvyšší příčku nedosáhla a chyběly i významnější mezinárodní zápasy. Po řadě hubených let nastal v roce 1964, po příchodu trenéra Václava Ježka, obrat k lepším časům.

V roce 1964 se Sparta stala držitelem Československého poháru, což jí zajistilo účast v Poháru vítězů národních pohárů. Po hladkých výhrách 10:0 a 6:0 nad Famagustou byl náš tým vyřazen špičkovým anglickým celkem West Ham United (0:2 a 2:1). Velkého úspěchu dosáhla Sparta ve Středoevropském poháru. Po výsledcích 1:1 a 3:1 přešla přes MTK Budapešť a italskou Bolognu (2:2 a 3:0). Ve finále pak zdolala bratislavský Slovan (0:0 a 2:0). A to, co dokázala v podzimní části ligy, nečekal nikdo. Před druhou Duklou měla pětibodový náskok a v konečné tabulce pak sedmibodový před druhým Prešovem. Dvacet kol byla neporažena a v 11 zápasech za sebou neinkasovala branku.  Tým, který nejčastěji nastupoval ve složení: Kramerius – Kollár (Hudcovský), Tichý, Táborský – Vojta, Kos (Dyba) – Pospíchal, Mráz, Kvašňák, Mašek, Vrána (Kraus), byl ozdobou ligy.

Mistrovský titul zajistil Spartě i první start v Poháru mistrů a premiéra se jí vydařila. Po remíze 0:0 v Lausanne zvítězila v Praze 4:0. Ve druhém kole si poradila i s obávaným Gornikem Zabrze (3:0 a 2:1) a ve čtvrtfinále zvítězila v Praze nad Partizánem Bělehrad 4:1. Optimismus byl skoro bezbřehý, ale odveta přinesla šokující a dodnes až záhadnou a nevysvětlenou porážku 0:5. Zato obrovskou porci spokojenosti přinesl téměř dvouměsíční zájezd na americký kontinent, který začal koncem roku 1965. Naši fotbalisté nalétali přes 30 tisíc kilometrů a přitom se zapsali do srdcí více než půl milionu diváků ze Severní, Střední i Jižní Ameriky. Přestože mezi jedenácti soupeři byla mužstva zvučných jmen, podlehl tým v rudých dresech až v posledních dvou zápasech v Argentině, kdy už se zřejmě hlásila únava. Druhé místo na turnaji v hlavním městě Mexika lze počítat mezi největší mezinárodní úspěchy. Kvašňák si pak vysloužil cenu pro nejlepšího hráče turnaje.

Protože v roce 1967 se opět slavil titul, tak Spartu čekal druhý start v Poháru mistrů. Po postupu přes Skeid Oslo (1:0 a 0:0) ji los určil velkého soupeře Anderlecht Brusel. V Praze zvítězila Maškovým hattrickem 3:2, ale v Bruselu ještě osm minut před koncem prohrávala 1:3. Opět Mašek však nevídanou střelou z trestného kopu snížil na 2:3 a minutu před koncem Mráz vyrovnal. Ve čtvrtfinále čekal Spartu věhlasný Real Madrid. Naděje na postup se sice po porážce 0:3 rychle rozplynuly, přesto jsme se v odvetě blížili k dramatu. Kvašňák a Dyba totiž náskok Španělů snížili, ale zkušený lišák Gento senzaci nedopustil. Přesto výhra 2:1 byla pozoruhodná.

 Začátkem ledna 1969 se Sparta vydala potřetí na americký kontinent a vedla si skvěle. Na mezinárodním turnaji Copa Montevideo startovaly nejlepší týmy z Uruguaye a Argentiny v čele s dvojnásobným vítězem Světového poháru Peñarolem Montevideo. Z osmi zápasů Sparta čtyři vyhrála, ve třech remizovala a jen jednou prohrála. Za druhé místo získala metr vysoký pohár. Tím však skončilo i velice vydařené období, po němž  Kouba, Pospíchal, Mráz, Kraus a Kvašňák odešli do zahraničí, Tichý zanechal činnosti a několik dalších hráčů přestoupilo do jiných klubů. Skončil i Václav Ježek, který se stal trenérem holandského ADO den Haag.

 V roce 1970 se Sparta ještě vydala do Brazílie. Hráči během tří týdnů poznali, jaký je brazilský fotbal v jejich prostředí. Nalétali téměř sedm tisíc kilometrů a hráli na stadionech pro víc než 100 tisíc diváků. Skvěle hráli především Urban a Veselý. Bilance dvě výhry, tři remízy a jen jedna porážka bylo pro nově se tvořící tým pěkné vysvědčení. Nicméně řada velkých změn se v následujících letech promítla na výsledcích. V lize se Sparta pohybovala většinou ve středu tabulky a nemohla myslet  na účast v pohárové Evropě. A přesto došlo k něčemu více než nečekanému. V roce 1972 se jí podařilo  získat Československý pohár a tím si zajistila účast v Poháru vítězů. A v této tehdy druhé nejvyšší evropské soutěži si vedla znamenitě. Postupně přešla přes Standard Lutych (0:1 a 4:2), Ferencváros (0:2 a 4:1), Schalke 0:4 (1:2 a 3:0) a teprve v semifinále ji zastavil AC Milán po dvou těsných porážkách 0:1. Přitom o tento doslova senzační postup se zasloužili hráči, kteří do tehdejší elitní fotbalové společnosti nepatřili. Například Fr. Chovanec, Tenner, Urban, Bartoň, Kára, Sv. Bouška a další. Zdobila je bojovnost, odpovědnost a hlavně sparťanské srdce.

 Titul po 17 letech

V období 1967–1983 se na ligové prvenství pouze vzpomínalo. Radost byla jen z dílčích úspěchů a to jak na domácí, tak i zahraniční scéně. V roce 1983 se na Letnou vrátil trenér Václav Ježek, ale ani on nebyl před sezonou naladěn příliš optimisticky. Netajil, že po podzimní části by byl spokojen s šestým místem. A přesto jeho svěřenci dokázali to, co čekal jen málokdo. Po první polovině ročníku byla Sparta jen o skóre druhá za Duklou, a díky ještě lepším jarním výkonům se dokonce posunula do čela. Uvážíme-li, že většina hráčů ještě o necelé dva roky dříve četla o první lize jen v novinách, tak zisk mistrovského titulu po předlouhých 17 letech lze považovat za něco mimořádného, stejně jako obhajobu o rok později.

 Potlesk Spartu provázel i v řadě zápasů za hranicemi. V ročníku 1983/1984 v Poháru UEFA nejprve v Praze zvítězila 3:2 nad Realem Madrid a díky báječné remíze 1:1 na jeho půdě si otevřela cestu do dalšího kola.  V něm si poradila s polským týmem Widzew Lodž (0:1 a 3:1), a dokonce i s anglickým Watfordem (3:2 a 4:0). Dost nešťastně ji až v prodloužení vyřadil Hajduk Split (1:0 a 0:2). O rok později si po mnoha letech zahrála v Poháru mistrů a zase si nevedla špatně. Vyřadila Valerengen Oslo i Lyngby Kodaň a teprve ve čtvrtfinále nestačila na Juventus. V Turíně prohrála 0:3 a i když jí následné pražské vítězství 1:0 k postupu nestačilo, tak za něj byla odměněna hlasitým potleskem.

 Pět titulů a třetí příčka v Evropě

 Od roku 1987 se Sparta na pět let usadila na špici ligové tabulky a téměř pokaždé s dost velkým bodovým náskokem. V roce 1988 za ní skončila druhá Dukla s odstupem dokonce deseti bodů. Za to v Poháru mistrů se jí moc nedařilo. Za zmínku stojí jen výhry 3:1 a 2:1 z roku 1989 hned v prvním kole nad Fenerbahce Istanbul. Naopak v sezoně 1991/1992, kdy skončila v lize druhá za Slovanem Bratislava, dosáhla v nultém ročníku Ligy mistrů něčeho přímo úžasného, obsadila třetí místo.

Když v prvním kole přešla se štěstím přes Glasgow Rangers (1:0 a 1:2), tak druhé utkání proti Olympique Marseille mělo být jen otázkou skóre. Francouzský šampion byl považován za evropskou elitu, což v úvodním utkání plnou hodinu potvrzoval. Vedl 3:0 a to ještě řadu dalších velkých šancí neproměnil. Jenže sparťané se nevzdali, při dvou sólových akcích byli ve velkém čtverci faulování a z pokutových kopů snížili na 3:2. Evropským gigantům najednou do smíchu nebylo a byli rádi, že jednogólové vedení udrželi. Před pražskou odvetou se jim vrátila suverenita, ale nepočítali s tím, že Sparta předvede tak výborný výkon plný bojovnost, nadšení a obrovské touze zvítězit. Když pak Frýdek a po něm Siegl poslali Spartu do vedení, tak už si Francouzi nevěděli rady. Tři minuty před koncem sice snížili na 2:1, ale tím se nic nezměnilo na jejich senzačním vyřazení.

Sparta se tak probojovala do jedné ze dvou čtyřčlenných semifinálových skupin a opět zářila. Po výhrách 1:0 nad Barcelonu, 2:1 nad Dynamem Kyjev a dvou remízách s Benfikou Lisabon obsadila druhou příčku a konečné třetí místo. Ovace na její celkové vystoupení byly na místě.

V letech 1993–2001, s výjimkou roku 1996, se na Letné slavil mistrovský titul. Pokaždé skončila druhá Slavia, jen v roce 1999 ji vystřídaly Teplice. V roce 1997 na ni měla Sparta pouze čtyřbodový náskok a naopak v roce 2001 to bylo 16 bodů. Mezi největší osobnosti v tomto období patřili Nedvěd, Svoboda, Koller, Siegl, Hašek, Mistr, Němeček, Baranek, Rosický, Novotný, Sionko, Lokvenc a další. V Lize mistrů se Spartě nejvíc dařilo v sezoně 1999/2000. V základní skupině hrála dvakrát 0:0 s Girondins Bordeaux, po remíze 1:1 se Spartakem Moskva vyhrála v Praze 5:2 a po výhrách 4:3 a 4:0 nad Tilburgem postoupila do osmifinálové skupiny, kde však porazila 1:0 jen Herthu Berlín.

V prvním desetiletí tohoto století, přesně od roku 2002, vybojovala Sparta v lize další čtyři prvenství. Na nejvyšší příčce ji v roce 2002 vystřídal Liberec, o dva roky později Ostrava, v roce 2006 opět Liberec a v letech 2008 a 2009 Slavia. Mezi sparťanské opory patřili Blažek, Grygera, Poborský, Kadlec, Wilfried a další.

Úspěšná byla v Lize mistrů. V ročníku 2001/2002 remizovala v Mnichově s Bayernem 0:0 a doma podlehla těsně 0:1. Dvakrát porazila Feyenoord Rotterdam a uspěla i se Spartakem Moskva. V osmifinálové skupině pak dvakrát porazila FC Porto. Také v sezoně o tři roky později se jí dařilo. Cennou remízu vybojovala na hřišti londýnské Chelsea, stejně jako v Římě s Laziem. Porazila i turecký Besiktas a gólem v třetí minutě nastavení zdolala na Letné v boji o postup Lazio a sparťanský stadion se v tu chvíli otřásala v základech. V osmifinále však už Sparta nestačila na AC Milán. A konečně sezona 2004/2005 je památná tím, že Sparta v základní skupině získala jediný bod za remízu s Manchesterem United a až do letošního roku si v nejvyšší evropské soutěži už nezahrála.

Když Spartu na začátku sezony 2013/2014 vyřadil v předkole Evropské ligy švédský Häcken, dalo se napětí nad Letnou krájet. Nikoho v té době nenapadlo, že začíná zcela výjimečná sezona, která v závěru jara skončila báječným hattrickem – vítězstvím v lize, v poháru i Superpoháru. Brankář Vaclík, obránci Kadeřábek a Costa, záložníci Matějovský i Dočkal a v útoku kanonýr Lafata se stali klíčovými hráči, kteří dovedli náš tým k vytouženému vrcholu. A byla to doslova spanilá jízda, po 24. kole vedla Sparta už o deset bodů před Plzní a už tři kola před koncem mohly začít oslavy 36. titulu. Také ve finále Českého poháru a Superpoháru se utkala Sparta s Plzní a v obou střetnutích byla úspěšná.

V Evropské lize se Spartě ve druhém desetiletí nejvíc dařilo v sezoně 2015/2016. Přes Thun se dostala do základní skupiny. V ní si pak poradila s Tripolisem i Nikósií a pomohly jí i dvě remízy se Schalke 04. V šestnáctifinále přešla přes Krasnodar (3:0 a 1:0) a v osmifinále přes Lazio Řím (1:1 a 3:0). Teprve ve čtvrtfinále ji zastavil Villareal (1:2 a 2:4).

Do sezony 2022/2023 vstoupila Sparta s novým trenérem Brianem Priskem. Z hráčské kabiny zmizela i velká jména – Dočkal, Hložek a Hancko. Říkalo se, že teprve čas ukáže, zda zvolení této „dánské cesty“ byla správná volba. A hned první sezonu se to potvrdilo. Zpočátku bylo sice k nějakému velkému optimismu daleko, ale v průběhu sezony sparťanský tým dostal svoji tvář a po dramatickém průběhu dosáhl na ligový primát. A protože svěřenci dánského trenéra zvládli i uplynulý ročník, tak na Letné mohla být opět velká radost.

Pěknou jízdou se Sparta mohla pochlubit také na evropských trávnících. Přestože svou cestu začala smolným předkolem Ligy mistrů, když ji vyřadila Kodaň až v penaltové loterii. V předkole Evropské ligy však vyzrála na Dinamo Záhřeb a v základní skupině získala cenný skalp Betisu Sevilla. V předkole play off postoupila po výborném výkonu přes Galatasaray Istanbul. Stopku ji vystavil až v osmifinále slavný Liverpool. Zase to byla sezona, v které bylo hodně radosti.