Bavil sebe i diváky

První informace o jeho výjimečném fotbalovém talentu přicházely z Brna už v době, kdy tehdejší Zbrojovka hrála ve druhé lize. Jeho nádherný gól nůžkami přes hlavu proti Slušovicím se dokonce stal televizním hitem. 

Romanův fotbalový kumšt neušel pozornosti ani sparťanským funkcionářům, a tak se v létě 1988 stěhoval na Letnou. V našem mužstvu měl plnit úlohu ofenzivního záložníka, ale brzy se stal kolegou útočníků Grigy a Skuhravého. Po jejich odchodu mu v ofenzivě sekundovali hlavně Černý a Siegl.

Roman toho uměl hodně. Byl technicky na výši, míč dokázal zpracovat v plné rychlosti, udivoval sólovými průniky a střílel nechytatelné góly. Efektními kousky ze svého bohatého repertoáru dokázal bavit sebe i diváky. Odvahu a chuť do hry ztrácel jen po ostrých zákrocích soupeře.

Nejvíc se mu dařilo v ligových ročnících 1989/90 a 1990/91. V každém z nich nastřílel po sedmnácti brankách. Výborně hrál i ve většině zápasů Ligy mistrů. Především v nultém ročníku této vrcholné evropské pohárové soutěže, tedy v sezoně 1991/1992, měl výrazný podíl na báječné sparťanské jízdě až do závěrečných kol.

Ve svém fotbalovém životě toho dokázal dost, ale při jeho talentu toho mohlo být ještě víc. Na zahraničním angažmá ve španělském Betisu Sevilla se mu však moc nedařilo. Kariéru profesionálního fotbalisty zakončil v rodném Brně.

Necelé dva týdny před svým úmrtím prozradil: „Jsem zaměstnán v autodopravě, rozvážím různé zboží, ale fotbalu jsem zůstal věrný. Trénuji Řícmanice u Brna, kde se v dobré partě odreaguji od všedních starostí. Jsem zdravotně v pořádku, mohl bych si v této nižší soutěži i zahrát, ale ostruha na patě mi to zatím nedovoluje. Spartu samozřejmě stále sleduji a moc jí přeji úspěchy na domácí i zahraniční scéně. Aspoň takové, jakých dosáhla za mého působení na Letné.“