Mám v sobě sparťanskou DNA

Márty, máme za sebou téměř polovinu sezony. Jak ses během podzimu cítil?
Vrátil jsem se z hostování v Mladé Boleslavi s cílem, že se chci dostat do kádru áčka, což se podařilo. Ihned po konci soustředění jsme pak společně s celým týmem usilovali o postup do Ligy mistrů, a znovu to vyšlo, což bylo skvělé pro celý klub. Začátek tedy vyšel na výbornou. Hned v prvním utkání proti Salcburku jsme ukázali, že do této soutěže patříme.

Přišly však i těžší chvíle…
Ano, bylo to trochu nahoru, dolů. Když se ale podíváme do světa, můžeme vidět i další podobné případy. Ty nejlepší týmy se z krize dokážou oklepat, zjistí, kde je problém a následně se opět zvednou a vrátí se na vítěznou vlnu.

Během letního soustředění jsi mluvil o tom, že si věříš na místo v sestavě. Šance nakonec přišla. Jakou roli v tom hrálo zmiňované hostování?
Určitě mi hodně pomohlo, přišel jsem dobře připravený. Nabral jsem herní zkušenosti a dost toho odehrál. Bylo tedy jen na mě to ukázat i trenérům tady na Spartě. Kvalita je tady samozřejmě úplně jiná, zlepšuji se v každém tréninku. Vím, že musím být ve všech situacích stoprocentní, protože rozhoduje jakýkoliv detail. To nás všechny posouvá jak herně, tak i mentálně.

Do zápasů si naskakoval už v úvodu sezony. Dodalo ti to určitou dávku jistoty, že s tebou realizační tým opravdu počítá?
Ano, naskočil jsem do toho od začátku a s přibývajícími zápasy dostával více šancí. Nejprve jako střídající hráč, později i přímo v základu. Na první dobrou se mi vybaví utkání v Teplicích, kde jsme vyhráli a i přes střídání v poločase, ke kterému trenéři sáhli z taktických důvodů, se ke mně dostala pozitivní zpětná vazba. Bohužel poté přišlo menší zpomalení kvůli drobnému zranění. Z osobního hlediska šlo o těžší období. Zjistil jsem, že moje mentalita, kdy si říkám, že jsem skoro nesmrtelný a můžu jít do všeho naplno, se nemusí vždy vyplatit. Najednou jsem musel zastavit a trávit čas převážně v posilovně. Zároveň jsem ale po úvodních týdnech věděl, co ve mně je.