Jeho klukovským idolem byl Arnošt Pazdera, a tak se možná i proto stal jeho velice dobrým nástupcem. Svůj premiérový gól vstřelil v roce 1964 Kladnu a obrovskou radost měl ve stejném roce z prvenství v domácím i Středoevropském poháru, v němž Sparta v semifinále vyřadila úřadujícího italského mistra Bolognu a ve finále zdolala bratislavský Slovan.
Po dvou letech vojenské služby v Dukle Tachov se vrátil do Sparty, kde se snažil sbírat zkušenosti mezi uznávanými fotbalovými osobnostmi, jakými byli například Kvašňák, Vojta, Tichý, Mašek či Pospíchal. V tehdejším skvělém sparťanském týmu se však i mezi těmito esy díky své rychlosti, důvtipu a obratnosti brzy zabydlel. Nejprve se soustředil na úniky a přesné přihrávky, později, hlavně ve spolupráci s Jurkaninem, už střílel góly.
Spartě pomohl v roce 1967 k titulu. Následné zápolení v Poháru mistrů pak dospělo až do památného čtvrtfinále s Realem Madrid. Nezapomenutelné pro Veselého zůstaly zimní zájezdy do Austrálie, na Nový Zéland a dvakrát do Jižní Ameriky. Třikrát slavil prvenství v domácím poháru a v roce 1973 pak úžasnou jízdu až do semifinále Poháru vítězů.
V dalších letech už mnoho radosti ve Spartě nezažil. V roce 1975 bohužel byl u historicky prvního sestupu našeho mužstva do druhé ligy. V suterénu ligové tabulky pak Sparta zůstala ještě dva roky po návratu mezi elitu, takže někdejší či pozdější opojné slávy se Veselý už nedočkal.
Za zmínku stojí i jeho reprezentační starty. V letech 1967-1974 jich nasbíral celkem 26, včetně mistrovství světa v roce 1970 v Mexiku, kde nastoupil proti Brazílii a Rumunsku. Jeho nejvydařenějším zápasem byla kvalifikace o postup na světový šampionát v roce 1973 v Praze proti Dánsku. Československý tým zvítězil 6:0 a Veselý vstřelil tři góly. Po porážce ve Skotsku však byla cesta národního mužstva na mistrovství v sousedním Západním Německu uzavřena.
„Nejlepší tým, proti němuž jsem hrál? To bylo národní mužstvo Španělska. V jeho hlavním městě se také nachází nejkrásnější stadion, na kterém jsem kdy vyběhl – Santiago Bernabéu. A nejlíp mi bylo, když jsme v roce 1964 zvítězili nad Bolognou ve Středoevropském poháru,“ vzpomíná na svá fotbalová léta Veselý. „Nejoblíbenějším hercem byl pro mě Josef Bek, ze zpěváků Valdemar Matuška a ze spoluhráčů Josef Jurkanin!“
%20(2).webp?width=-&height=336&quality=75)
