Fungovali jsme jako skutečný tým

Když se podíváme na dobu před sezonou. Jaký byl váš první dojem z týmu, když se v létě poprvé sešel?
Tvořila se nová koncepce, nový herní systém. Potřebovali jsme jako trenéři čas, abychom to celé navnímali. To stejné platilo pro hráčky. Bylo to pro nás celé nové a museli jsme se s tím sžívat.

Bylo hned od začátku sezony dané, které hráčky budou vůdčí osobnosti v kabině, nebo se postupně vytvářely?
Myslím si, že dvě hráčky, Lucka Skrčená a Natálie Kavalová, byly jasné ještě před sezonou. Postupem času se na ně nabalovaly další hráčky. To pro nás bylo příjemné, tým měl v závěru sezony několik lídryň.

A naopak, jsou v týmu nějaké hráčky, které se teprve během sezony stávaly důležitou součástí týmu?
Těžká otázka. Po zranění se vracela Mel Glodová. Na podzim nehrála, ale s týmem stále trénovala. Až na jaře si svými výkony řekla o místo v základní sestavě. Byla to i Zora Obertová, která se vracela po dlouhodobém zranění. Díky tomu, že na sobě celý rok pracovala, se stala lídryní v kabině a podávala kvalitní výkony.

První zápas s vaším úhlavním rivalem, Baníkem Ostrava, přišel velmi brzy. Už na konci srpna jste s ním prohráli doma 0:1. Myslíte si, že to bylo ovlivněné tím, že jste se stále sžívali s novým systémem?
Na začátek bych řekla, že si nemyslím, že jsme v tomto zápase byly horším týmem. Je potřeba také zmínit rozdíl mezi naším tréninkovým a zápasovým týmem. V zápasech se nám vždy objevily minimálně tři nebo čtyři hráčky z A-týmu. Na druhou stranu jsme s A-týmem měli nastavenou stejnou koncepci. Snažili jsme se ho kopírovat.

Jak se s odstupem díváte na podzimní část. Byla úspěšná z pohledu herního projevu?
Hráčky se určitě posunuly oproti tomu, jak hra vypadala v létě. Jaro nám potom potvrdilo, že my jako trenéři, ale i hráčky odvádí dobrou práci. Na podzim nám ještě dělalo problém tempo hry.

V zimě jste odehráli přípravný zápas proti Plzni. Byla z toho výhra 2:0. Paradoxně to pro vás byl jeden z náročnějších zápasů, protože se s takovou kvalitou běžně ve druhé lize nesetkáváte. Jak vlastně takové zápasy vnímáte?
Pro nás byl specifický ve dvou ohledech. Za prvé to byl zápas na konci soustředění, takže to bylo mírně unavené. Za druhé tým nedoplnily žádné posily z áčka. Hráčky k tomu přistoupily zodpovědně. Plzeň nás zároveň trošku podcenila. I přesto soupeřky nevyužily tři nebo čtyři gólové šance. Pro hráčky to byl fajn zápas v tom si dokázat, že když budou pracovat, můžou první ligu hrát.

Když tým vstupoval do jarní části. Byla jste sebevědomá, že získáte trofej?
Z hráček bylo cítit, že trofej chtějí. Na nás jako na realizačním týmu bylo hráčkám v tomto nastavení hlavy pomáhat, ale zároveň je krotit. Třeba v posledním zápase na Baníku bylo důležité, abychom to ustáli.

Začíná nadstavba. V zápase s Hradcem Králové získáváte jenom bod, i když jste v zápase vedli o dvě branky. Až v devadesáté minutě srovnala Ema Bilá. To asi nebyl příjemný moment.
Určitě jsme hráčky nepochválili. Vedli jsme 2:0, soupeř otočí na 2:3 a vás to přesto ale nepoloží. Na to tým vcelku dobře zareagoval. To jsou přesně ty zápasy, které hráčky potřebují. V prvním poločase jsme měli dát pět branek. Tím, že vám to ale nejde snadno, tak přijde pokles soustředěnosti a hned vám to soupeř vrací. Gól v závěru pro nás byl klíčový. Dodal hráčkám potřebnou sebedůvěru pro zbytek nadstavby.

Vy jste potom odehráli zápas na Proseku, kdy přišla remíza opět gólem v závěru. Došlo tam k chybě gólmanky Moniky Horešovské. Ta ale o deset dní později chytne penaltu a přiblíží vás titulu. Jak tým v průběhu těch deseti dní reagoval?
Pro mě je to stejná chyba jako když nedá útočník vyloženou šanci. Ta chyba se prostě stala. Následně ale bylo důležité, jak tým zareaguje. Hráčky Moniku podržely a ona jim to následně vrátila. O to hezčí ten penaltový zákrok byl.

Jaké byly pocity po titulovém zápase na Baníku?
Krásné. Uvědomíte si, že je za vámi kus práce. Ráda bych za celou sezonu vyzdvihla práci realizačního týmu. Hráčkám dávali vždy sto procent. Fungovali jsme jako skutečný tým.